Poprvé na běžeckém pásu

S počátkem nového roku jsem se rozhodl něco udělat s mou upadající kondicí. Neběhal jsem už měsíce a v posledním měsíci jsem už ani nechodil do fitka. Spolu s přežíráním se kolem Vánočních svátku to mělo za následek docela nepříjemné ztloustnutí a taky velký úpadek fyzické kondice. Rozhodl jsem se tedy znovu začít s běháním. Běhám rád, ale pro běhání v těchto zimních podmínkách bohužel nejsem vybaven. Momentálně se mi nechtělo investovat stovky (nebo spíše tisíce)  korun za nějaké teplé oblečení a kvalitní boty na běhání. Proto jsem se rozhodl využít běžeckých pásu ve fitness centru, kam chodím. Permanentku bych kupoval tak či tak, proč toho tedy nevyužít 🙂

Vzhledem k tomu, že jsem na běžeckém pásu ještě neběhal, měl jsem trochu obavy. V hlavě jsem si přehrával stovky různých scénářů, jak bych si na tom pásu mohl ublížit a co vše by se mi mohlo stát 🙂 A kupodivu se ani jeden z těch scénářů neuskutečnil 🙂 Nejdříve jsem se na pás opatrně postavil, pevně jsem se držel a začal jsem studovat ovládací tlačítka. Po několikasekundovém zkoumání jsem se rozhodl zmáčknout tlačítko START a čekal jsem co se stane 🙂 Pás se dal pomaličku do pohybu a já usoudil, že bych mohl nastavit nějakou rychlost, která bude vhodná pro běhání. Ze začátku jsem byl hodně opatrný, protože jsem pořádně neuměl běžet na jednom místě. A připadal jsem si hloupě, jak jsem tam poskakoval na místě 🙂 Když se mi podařilo nějakou dobu běžet na stejném místě, začal jsem přidávat na rychlosti. Ukázalo se, že je to v pohodě a rychlost se navyšuje pěkně pomalu, takže jsem se stíhal na nové rychlosti dobře adaptovat.

A když bych to měl srovnat s běháním venku? Podle mě je to dost velký rozdíl. Venku je to prostě záživnější. I když člověk běhá den co den stejnou trasu, tak pokaždé je běh v něčem jiný. Mění se počasí, lidi kolem i to prostředí. Při běhu si člověk musí dávat pozor kam šlape, kudy běží, co se děje kolem něj. Mnohdy musí překonávat nečekané překážky (přeskakování zátarasy kolem opravované silnice, spadený strom v lese…), utíkat před nebezpečně vypadajícími psy, přemýšlet nad tím, kam v následujícím rozcestí zahnout a tak dále. Taky bývá běhání venku mnohdy docela nebezpečné (když běháte sami v odlehlých a temných uličkách, nebo třeba v lese). Výhody jsou ale mnohem lepší. Ten, kdo se někdy byl proběhnout v přírodě třeba za svítání bude jistě souhlasit, že jde o úžasný zážitek. To žádné fitko nemůže nahradit. Taky je příjemné zdravení se s dalšími běžci, se kterými se minete. Tedy jen za předpokladu, že běháte tam, kde běhá více lidí 🙂

Jinak mi přišlo běhání na pásu o něco jednodušší. Taky to bylo příjemnější na nohy, protože terén byl rovný. Běhával jsem třeba v lese, kde jsem měl občas problémy s nerovným povrchem. Co se mi ale na běžeckém pásu líbí je to, že mě nutí běžet stejnou rychlostí (pokud tedy tu rychlost neměním). Rychlost běhu jsem dříve nedokázal vůbec udržet. Doufám tedy, že se to na pásu naučím a na jaře to využiju při běhání venku 🙂

Co z toho vyplývá? Běžecký pás mi nedokáže plně nahradit klasické běhání venku. Nicméně je to super alternativa pro deštivé a mrazivé dny. Už se tedy nemůžu vymlouvat na špatné počasí. Když bude venku hnusně, půjdu se proběhnout do fitka. Když bude hezky, využiju toho 🙂

A co říkáte na běžecké pásy vy? Zkoušeli jste to? Čemu dáváte přednost?