Má cesta k lahodné kávě

Kávu piji už mnoho let. Způsob, jakým kávu připravuji se za tu dlouhou dobu dost změnil. S tím se také změnila chuť mnou připravované kávy. K lepšímu 🙂

Mé začátky s kávou vycházely z tradice v naší rodině. Tou tradicí byl (překvapivě ;)) klasický český turek. Šlo tedy o to koupit co nejlevnější namletou kávu z vybraných značek. Tu potom nasypat do hrnku (čím více, tím lépe) spolu s velkým množstvím cukru. Cukr proto, aby se to dalo vůbec pít. Mám rád sladké, proto jsem cukrem opravdu nešetřil. Průměrně takových 6 kostek cukru na jeden šálek kávy. Takto připravená káva byla výborným zdrojem rychlé energie. Kofein a spousta cukru…ideální kombinace pro někoho, kdo potřeboval rychle nakopnout. V podstatě bylo jedno, jakou kávu jsem použil. Vždy to byl sladký nápoj s příchutí kávy 🙂

I takto vypadala káva, kterou jsem pil

Po několika letech s takovou kávou přišlo další období. A to období instantní kávy. V kávách jsem se vůbec nevyznal, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem podlehl reklamě a myslel jsem si, že instantní káva je kvalitní. Tehdy jsme měli v práci přístup ke kávě zdarma, tak jsem se naučil pít hlavně tu instantní. Množství cukru v šálku se ale nezměnilo, takže opět šlo o podobnou břečku jako předtím 🙂

V té době jsem si občas dával v restauracích espresso. Samozřejmě s mlékem a hromadou cukru. Tehdy mi to přišlo jako luxusní káva. Napadlo mě tedy pořídit si nějaký kávovar na espresso domů. Začal jsem tedy shánět informace o nejlevnějších strojích. Výborným zdrojem informací pro mě bylo fórum primacafe. Bohužel jsem tam také zjistil, že příprava dobré kávy není jen tak. Hlavně je potřeba mít kvalitní a čerstvě upraženou kávu (což kávy, které najdete normálně v obchodem vůbec nesplňují). Také s kávovary na espresso byl problém. Ty levné bývají hodně poruchové a není jednoduché s nimi připravit dobré espresso. Nejlevnější stroj, který mi vyšel jako vyhovující byl nějaký Gaggia za více než 5000Kč. To bylo na mé využití moc peněz, tak jsem se s myšlenkou kvalitní kávy doma rozloučil.

O kávu jsem se brzo začal zase zajímat. Přemýšlel jsem o nějaké alternativní metodě přípravy kávy. A to takové, která bude levná, nenáročná a rychlá. Ze všech metod o kterých jsem četl mě nejvíce zaujal frenchpress. Pořídil jsem si tedy za 149Kč z IKEA tento přistroj. K tomu jsem si koupil na testování z obchodu nějakou nemletou kávu. Mlýnek jsem sehnal u rodičů…takový starý plastový, který kdysi používali na cestách. Testoval jsem různé stupně hrubosti kávy a různou dobu extrakce. Káva byla dost dobrá a dala se pít i bez cukru. Dalším krokem tedy bylo objednání čerstvě upražené kávy. Jako první jsem zvolil tuto kávu od primacafe. Oproti předchozí kávě ze supermarketu byla tato čerstvě upražená káva o několik tříd lepší. Už jenom ta vůně, když jsem ji mlel…to se slovy popsat nedá 🙂 Káva z frenchpressu měla ale jednu zásadní nevýhodu. Můj mlýnek totiž nedokázal mlet kávu nahrubo tak, aby byly kousky kávy přibližně stejně velké. Takže i při nejhrubším stupni mletí bylo v kávě spoustu malých částeček. Ty se potom dostaly přes síto frenchpressu a zůstaly potom v šálku kávy. Což znamenalo, že z takové kávy byl skoro turek. Po několika minutách se chuť kávy zhoršovala.

Vyvstala otázka, co s tím. Buď pořídit lepší mlýnek, který namele kávu s konstantní hrubosti, nebo zvolit jiný typ přípravy kávy. Hodně mi pomohly stránky doubleshot.cz, kde různé způsoby přípravy kávy krásně popisují. Nicméně po různém zjišťování a shánění se mi nepodařilo najít žádný mlýnek, u kterého bych měl jistotu, že namele kávu perfektně pro frenchpress. Proto jsem se rozhodl pro jiný způsob přípravy kávy. Kvůli jednoduchosti a rychlosti přípravy jsem si nakonec zvolil aeropress. Ten jsem si byl vyzvednout teprve včera, ale už teď můžu s jistotou tvrdit, že jsem našel svého favorita 🙂 Příprava je hodně podobná jako u frenchpressu, ale díky papírovým filtrům se do šálku nedostanou žádné částečky kávy. Díky tomu káva chutná po celou dobu stejně dobře. Trochu mě odrazovala cena a taky nutnost používat papírové filtry. Jeden filtr ale vyjde v přepočtu na necelých 0,5Kč, takže to není vůbec tak strašné 🙂

A co mám v plánu dále? Chci vyzkoušet více druhů kávy (samozřejmě čerstvě upražené) a hledat tak svého favorita 🙂 Rád bych ochutnal nějakou kávu od doubleshot.cz. Káva už pro mě dávno není jen rychlý zdroj kofeinu a energie, ale nápoj, na kterém si můžu opravdu pochutnat. Postupně dokážu lépe rozpoznat různé chutě v kávě a baví mě zkoušet různé druhy káv 🙂 Bohužel s touto změnou přišlo jedno negativum. Když si teď někde dám kávu, tak bývám často dost zklamaný. Ve většině restaurací (a kaváren!), kde jsem byl totiž neumí připravit dobré espresso. Tam, kde mi kdysi káva chutnala a považoval jsem ji za kvalitní mi dnes káva nechutná a dokonce ji označuji jako hnusnou. Kávu piji bez mléka a bez cukru, dokážu tedy rozeznat její opravdovou chuť. Nevím, do jaké míry za to může špatný postup přípravy kávy a do jaké míry je to zaviněno špatnou kávou (surovinou). Ale je to škoda. Takovou kávu, jakou si připravím doma totiž dostanu málokde. A opravdu k tomu nepotřebuji kávovary a nástroje za tisíce korun 🙂

Moje výbava 🙂

Ještě k té ceně…mlýnek určitě seženete po rodině zdarma a když ne, do takových 200Kč se určitě vlezete. Aeropress mě vyšel na 890Kč a náhradní filtry 150Kč. Největší položka je ovšem samotná káva. Opravdu se nevyplatí šetřit a kupovat tu z obchodů. Zkuste si objednat kávu z nějaké pražírny z vašeho okolí a uvidíte ten rozdíl. Je to mnohem lepší, než koupit pressovač za desítku a do něj potom cpát tu nejlevnější namletou kávu 🙂

Jakým způsobem připravujete kávu vy? A kde tu kávu kupujete? Podělte se o své zkušenosti v komentářích 🙂

Rubriky: Ze života | Štítky: | komentářů 26

Kde v Praze koupit kancelářské židle?

Po roce a půl jsem se konečně rozhodl koupit si k počítači nějakou židli. Přes rok jsem seděl na tomhle a asi měsíc teď sedím na plastové  židli z IKEA za 199Kč 🙂 Jenže když jsem začal hledat nějaké články o židlích, moc jsem toho nenašel. Tak nějak jsem nevěděl, na co všechno se mám při výběru židle zaměřit. Na nějakém fóru (tuším, že to byl Webtrh) jsem našel zmínku o židli LD Storm s odkazem na obchod M1. Design jejich webu mě moc nezaujal a už jsem chtěl ze stránek odejít. Pak jsem se ale začetl do jejich blogu o ergonomii a také do ergonomické encyklopedie. Tolik informací o zdravém sezení pohromadě jsem nikde neviděl! Doporučuji přečíst (i pokud nákup židle neplánujete, dozvíte se tam zajímavé informace o sezení).

Dneska jsem zašel do jejich prodejny v Praze, kde mají vystaveno desítky židlí k vyzkoušení. A musím říct, že jsem byl mile překvapen. Většinou nemám rád, když mi někdo kecá do výběru zboží. Většinou tedy prodavači ví o výrobcích méně než já, nebo neví vůbec nic. A jsou otravní. V M1 je tomu jinak. Pan Marcel Janů, kterého v této prodejně najdete, totiž o židlích a o zdravém sezení ví opravdu hodně (což je vidět už i v textech na webu M1). A hlavně se vám nesnaží prodat nejdražší možnou židli, ale takovou, která vám bude z dané cenové kategorie vyhovovat nejvíce. Já jsem si na webu vybral model LD LYRA, ale nakonec jsem zvolil na doporučení levnější židli AN GALA (kvůli lepší bederní podpěře). Co se mi ještě hodně líbilo byla otevřenost pana Janů. I na dotazy ohledně poruchovosti a nevýhod jednotlivých židlí jsem dostal jasné odpovědi. Nevím jak vám, ale mi to přijde dost zásadní a bohužel to není vůbec běžné.

A proč o tom píšu? Výběr správné židle k počítači je dost těžká záležitost (pokud vám záleží na vašem zdraví). O M1 jsem se dozvěděl v podstatě náhodou někde na fóru. Takže bych rád doporučil všem, kteří plánují nákup nové židle navštívit jejich web, nebo v lepším případě jejich prodejnu. Opravdu to stojí za to 🙂

BTW, tohle není reklamní článek. Dneska jsem tam byl a odcházel jsem maximálně spokojený. Což se mi běžně vůbec nestává.

BTW2: židli jsem zatím objednal. Až ji budu mít nějakou dobu doma, tak se o ní asi ještě zmíním 🙂

BTW3: měl jsem výběr usnadněn tím, že jsem měl pevně stanovený maximální cenový limit na nákup židle (který jsem stejně trochu překročil :)). Takže jsem nemusel zkoušet dražší židle. Zkusil jsem si ale sednout na Therapia Body a byl to super zážitek. Asi si ji v budoucnu pořídím.

BTW4: vyhraďte si na nákup více času. Pořádně si vyzkoušet všechny vybrané židle dá docela zabrat 🙂

Rubriky: Ze života | komentářů 6

Kam schovat klíče při běhání?

Už delší dobu jsem řešil při běhání problém s klíči. Kam je schovat aby nepřekážely? V kapse by cinkaly a hrozilo by jejich vypadnutí. Na krku by hodně poskakovaly a také by vydávaly zvuky. Proto jsem běhal vždycky s klíči v ruce, což není zrovna nejpohodlnější. Začalo mě to štvát hlavně od té doby, co nosím při běhání sebou i mobil. Měl jsem tedy při běhání obě ruce plné, což mě dost zneklidňovalo.

Dneska, když jsem si obouval boty a vypravoval se ven, mě něco napadlo. Co takhle strčit klíče mezi tkaničky a jazyk u boty? Hned jsem to vyzkoušel a musím říct, že se mi to osvědčilo. Uběhl jsem takto něco přes 5km a nikde mě to netlačilo, ani mi to nijak nebránilo v běhu. Klíče byly přivázány tkaničkou a byly tam napevno, takže se vůbec nehýbaly ani nevydávaly žádné zvuky.

Měl jsem trochu strach abych je neztratil, tak jsem je občas letmým pohledem kontroloval. Myslím si ale, že možnost ztráty klíčů je minimální. Pro jistotu jsem navíc použil na tkaničce ještě jeden uzel navíc.

Pro představu jak takové řešení vypadá přikládám fotku z dnešního běhu.

Klíče na botě

Klíče na botě

A otázka pro běžce: kam dáváte při běhání své věci? (klíče, telefon, přehrávač…)

Rubriky: Ze života | Štítky: , | komentářů 17

Rychlý internet není samozřejmostí

V posledních několika letech žiji s velmi rychlým připojením k internetu. Jak v bývalém domově u rodičů, tak i v mém novém bytě. Rychlý internet mám i v práci. Vzhledem k pobytu ve větších městech mám i relativně rychlý a stabilní internet i v mobilu. Naučil jsem se tedy s internetem žít a začal jsem jej brát jako samozřejmost.

Už ani na email nepoužívám žádného offline klienta. Téměř vše používám online. Nemá pro mě cenu mít vše v počítači, protože připojení k internetu je tak rychlé, že nalezení a stažení dat z internetu je otázkou několika málo minut.

Včera jsem ale jel za kamarádem na chatu, která je obklopena lesy. Najednou jsem se ocitl bez signálu a neměl jsem k dispozici ani mobilní internet. Kamarád nemá moc možností jak se z toho místa připojit k internetu. Používá tuším něco od O2 (mám pocit, že CDMA). Rychlost a stabilita je přímo hrozná.

Najednou jsem si uvědomil, že rychlý internet není ani v dnešní době samozřejmost. Ne každý si může vklidu procházet videa na youtube, rychle vyhledávat informace a nebo pracovat s různými webovými aplikacemi. To co je u mě doma otázkou vteřin, může pro někoho znamenat minuty čekání na zobrazení stránky.

Je to zvláštní, ale nějak mě nenapadlo, že v dnešní době může mít ještě někdo takové problémy. Žil jsem v domnění, že rychlý internet je dnes samozřejmostí. Jednodenní pobyt na této offline chatě mi však otevřel oči.

Rubriky: Internet, Technika, Ze života | komentářů 15

HTC Desire – první dojmy

Na tento telefon jsem již dlouho čekal. Konkrétně od té doby, kdy jsem viděl poprvé tento přístroj v akci na videu. Velký displej, ohromný výkon, krásný design a nádherné prostředí Sense od HTC. Čekání se zdálo být nekonečně. Naštěstí mé čekání skončilo v úterý 6.4, kdy dostal Sunnysoft první zásilku. Hned ten den jsem si pro jednoho skočil a rád bych se s vámi podělil o mé první dojmy.

Celý příspěvek

Rubriky: Android, Technika | komentářů 30

HTC Desire

V úterý odpoledne jsem si pořídil nový telefon – HTC Desire. Zatím jsem z něj nadšený a pořádně ho testuju. V nejbližší době zde napíšu mé zkušenosti s tímto telefonem a pokusím se sepsat co nejvíce informací. Pokud máte k Desirovi nějaké dotazy, tak se ptejte v komentářích pod tímto článkem. Pokusím se na otázky odpovědět v článku.

Prozatím doporučuju sledovat mě na twitteru, kde průběžně píšu nějaké postřehy s Desirem: http://twitter.com/dadajax

A jedno video pořízené Desirem:

Update: HTC Desire – první dojmy: https://www.dadajax.net/htc-desire-prvni-dojmy/

Rubriky: Různé | komentářů 13

Menší zamyšlení nad dnešními netbooky

Právě sedím ve vlaku na cestě do Ostravy. Čekají mě ještě asi dvě hodiny cesty a čas mi krátí můj notebook. Začaly se mi hlavou honit myšlenky, čím bych ho mohl nahradit. Můj třináctipalcový Dell Vostro 1310 je sice docela malý a přenosný, ale pořád to není úplně ideální řešení na cesty. Jednak proto, že ho používám jako hlavní počítač (nerad bych o něj přišel), ale taky proto, že je i docela velký a bez napájení už moc nevydrží. Jenže čím ho nahradit?

Když jsem se zamyslel nad mými požadavky, tak jako nejdůležitější mi přišly skladnost a dlouhá výdrž na baterii. To se zdá být logické. Jenže jsem přemýšlel dále. Nebyl by lepší nějaký netbook? Podle mě ano. Problém je v tom, že vývoj netbooku se ubral směrem, který se mi moc nelíbí. Neustále se zvyšuje výkon, velikost a cena. Naopak se bohužel znatelně snižuje výdrž na baterie. Do netbooků se cpou „dospělé“ operační systémy a přístroje jsou postaveny na architektuře x86. Není se čemu divit. Lidé to všechno chtějí. Netbooky pochopili jako levnou variantu notebooku(nebo počítače) a čekají, že netbook jim plně nahradí počítač.

Já se ale ptám, je to opravdu dobré nahrazovat počítač netbookem? Myslím si, že ne. Chci netbook, ale nechci mít plnohodnotný počítač. Nechci na netbooku pracovat, hrát hry, nebo dělat nějaké výkonově náročné činnosti. Chci malý přístroj, který bude mít kvalitní klávesnici, malé rozměry a vydrží minimálně 24 hodin v provozu na baterii. Nechci aby v něm běžel dospělý operační systém, který by zbytečně zatěžoval procesor a snižoval maximální dobu provozu. Chci nějaký jednoduchý operační systém, který mi umožní psát texty, poslouchat hudbu, sledovat videa, pohodlně prohlížet internet (plnohodnotně, i s Flashem!) a komunikovat se světem. Nic více nepotřebuji.

Jenže existuje něco takového? Bohužel o žádném takovém přístroji nevím. Většina netbooků má výdrž pohybující se maximálně kolem tří hodin, což je směšné. Dražší modely již mají lepší výdrž (maximálně však kolem bídných 10h), ale jsou zbytečně drahé.

Jaký by byl podle mě ideální netbook? Běžel by na něm operační systém Android, měl by 9“ displej, postaven na architektuře ARM, výdrž na jedno nabití by byla vyšší než 24 hodin a váha by byla maximálně 1kg i s napájecím adaptérem. Hardwarové parametry jsou mi ukradené, chci jen, aby byla práce s netbookem svižná a aby utáhl alespoň 720p video. No a cena? Ideálně 8 až 10 tisíc korun.

Opravdu je to tak těžké něco takového vyrobit? Kdo potřebuje na cestách klasický operační systém? Na co je vlastně netbook, který nevydrží na jedno nabití ani jednu cestu domů?

Doufám, že výrobce netbooků brzo napadnou podobné myšlenky a vydají se touto cestou. Opravdu se těším na dobu, až bude k sehnání přístroj přesně dle mých požadavků.

Co si myslíte vy? Jsou mé požadavky na netbook tak nereálné, nebo máte na současný stav netbooků stejný názor?

Rubriky: Technika | komentářů 11

Vyvážení barev u displeje notebooku

Dnes mi přišel email s dotazem, jak upravit vyvážení barev u notebooku. V článku o mém notebooku Dell Vostro jsem se totiž zmiňoval o tom, že barvy na displeji byly posunuty hodně do modra. Řekl jsem si, že by tento návod mohl zajímat více lidí, proto odpověď píšu do samotného článku.

Postup který zde popíšu se týká notebooku Dell Vostro s grafickým adaptérem od Intelu a operačním systémem Windows Vista. Podobně by to mělo fungovat i u ostatních notebooku.

Stačí kliknou pravým tlačítkem na plochu a vybrat položku Vlastnosti grafického adaptéru. Otevře se okno s nastavením. Tam stačí vybrat záložku Korekce barev a nahoře potom zvolit, kterého displeje se nastavení týká (to v případě, že je k notebooku připojen i jiný monitor). Pak už stačí upravovat jas u jednotlivých barevných kanálů.

Vzhledem k tomu, že mi displej zobrazoval vše do modra, stáhl jsem pro modrý kanál jas na hodnotu -21. Vzhledem k tomu, že mé vnímání barev je díky sníženému barvocitu slabší, orientoval jsem se spíše pocitově a nastavil jsem si tu hodnotu tak, aby se mi na to dobře dívalo. Je potřeba si s tím trošku pohrát a vyzkoušet, co bude vypadat nejlépe 🙂

Takto vypadá dialog s nastavením:

Pokud vlastníte jiný notebook, nebo jiný operační systém, postup bude ve většině případů podobný. Snažte se najít místo, kde se nastavují vlastnosti grafického adaptéru a pokud budete mít štěstí, najdete tam i možnost vyvážit jednotlivé barevné kanály 🙂

Rubriky: Technika | Napsat komentář

Geotagging a záznam trasy v S60

Miluji focení a mám rád metadata…aneb data která popisují jiná data. To znamená, že třeba u fotek chci mít vyplněny všechny doplňující informace. EXIF data (nastavení foťáku při pořízení snímku) vyplňuje foťák. Dále používám tagování fotek dle obsahu. Rád označuji klíčovými slovy osoby, které se na fotkách nacházejí (samozřejmě jen ty osoby, které jsou mi  blízké). To bohužel musím stále dělat automaticky (i když mám pocit, že třeba Picasa už umí rozeznávat obličeje a fotky automaticky tagovat). Poslední údaj, který bych u fotek rád měl k dispozici je údaj o místu, kde byla fotka pořízena. Nemyslím jen popis místa, jako třeba “Praha”, ale přesné souřadnice místa. Bohužel se mi nikdy nechtělo ke každé jednotlivé fotce tyto údaje vyplňovat. Je to docela zdlouhavý proces. Proto jsem tyto údaje vkládal jen do fotek určených pro prezentaci na Flickru.

Proto jsem přemýšlel, jak přiřazovat k fotkám pozici bez námahy. Jedna možnost byla pořídit si nějaký speciální přístroj (GPS logger), který by po zapnutí zaznamenával informace o trase do souboru. Jenže to nemělo takovou prioritu, abych kvůli tomu zbytečně utrácel. Včera jsem si uvědomil, že firemní Nokia E52 má GPS modul a díky systému S60 by měly existovat nějaké aplikace, které by dokázaly GPS loggery nahradit. Chvíli jsem hledal a z těch free variant mě nejvíce zaujala aplikace Pygpslog. Jediný problém je ten, že je napsaná v Pythonu. To znamená, že do telefonu musíte nainstalovat Python (a nějaké další knihovny) a navíc instalační soubory podepsat (díky stupidnímu přístupu Nokie, kdy kvůli bezpečnosti nejdou instalovat aplikace bez podpisu).

Postup pro instalaci naleznete zde. Není to nic obtížného, jen je to díky podepisování instalačních souborů docela zdlouhavé. Stáhněte tedy všechny potřebné soubory, nechte je podepsat třeba na této stránce a poté vše nainstalujte.

Po spuštění aplikace na vás vyskočí okno s nastavením. Moc možností tam není, ale osobně mi nic nechybí. Ovládání je potom velmi jednoduché. Když zvolíte položku Start, začne se ukládat informace o vaší poloze do vybraného souboru. Doporučuji zvolit formát GPX. Jedná se totiž o rozšířený formát, který využívá mnoho jiných aplikací. Můžete si tak prohlídnout vaší trasu třeba v aplikaci Google Earth.

Když už máte vygenerovaný GPX soubor obsahující informace o vašem výletu, není už obtížné hromadně přiřadit informace o poloze k fotkám z daného výletu. K synchronizaci se používá čas kdy byly jednotlivé fotky vyfoceny. Proto je lepší předem zjistit, jestli se časy ve foťáku a telefonu (nebo GPS loggeru) shodují. Při přiřazování údajů o poloze si totiž program zjistí, na kterém místě jste se v daný čas nacházeli. To zjistí právě z toho GPX souboru. Hromadné přiřazování informací o poloze z GPX souboru dokáže třeba Zoner Photo Studio (mám verzi 10, nevím jestli to umí i starší verze).

Pokud tedy fotíte a máte nějaký S60 telefon s GPS modulem, doporučuji aplikaci Pygpslog vyzkoušet. Je to zdarma a určitě se to bude někdy v budoucnu hodit. Třeba prohlížení vašich fotek na mapě světa…to je docela příjemná možnost. Co vy na to? 😉

Rubriky: Fotografování, Software, Ze života | komentářů 7

Proč si nepořídím Panasonic GF1

Tenhle článek vznikl jako výsledek mého dlouhodobého přemýšlení nad koupí nového foťáku. Když jsem měl GF1 v ruce poprvé, byl jsem okouzlen. Tehdy jsem o tom sepsal článek. Jenže jsem člověk nerozhodný a mé požadavky jsou mnohdy protichůdné. Navíc foťák není jedna z věcí, kterou bych střídal nějak často (dobrá, v roce 2007 jsem si koupil tři foťáky, ale to byla opravdu ojedinělá situace :)), proto jsem se chtěl ujistit před koupi foťáku, jestli je to opravdu to, co chci. Po krátkém vyzkoušení GF1 jsem měl nutkání vyměnit ho za mou digitální zrcadlovku Canon EOS 350D a používat tak tedy tento Panasonic jako hlavní foťák. Přemýšlel jsem nad tím dlouho, ale rozhodl jsem se zůstat u plnohodnotné zrcadlovky. Pokud by tedy někdo řešil podobné dilema, může se inspirovat mými poznatky. Nejlepší asi bude, když uvedu důvody v bodech. Tak tedy:

  • Absence hledáčku. Ano, dalo by se na to zvyknout, ale po několika letech focení se zrcadlovkou jsem si focení přes hledáček oblíbil a nedám na něj dopustit. Jsou sice chvíle, kdy bych raději použil focení přes displej, ale není to zas tak často. GF1 sice nabízí možnost nasadit externí elektronický hledáček, ale má to několik vad. Je hodně drahý, jeho rozlišení není zrovna nejlepší a co mě vadí asi nejvíc je provedení. Co jsem tak četl, tak hledáček nedrží na foťáku moc pevně. Hlavně při vyndávání a schovávání foťáku do brašny je potom snadné ho ztratit.
  • Horší ergonomie. Moje třistapadesátka je sice docela malá, ale díky gripu se drží docela pohodlně. Takže při focení se nemusím bát, že by mi nějak spadla nebo že by se mi fotilo nepohodlně. U GF1 jsem si jistý vůbec nebyl a foťák se držel docela nepohodlně. Asi by se na to dalo částečně zvyknout, ale ani potom by to nebylo úplně ideální. Hold je to daň za kompaktnost.
  • Více šumu na fotkách. Panasonic GF1 má menší snímač než Canon a z toho vyplývá také horší kvalita při vyšších citlivostech. Jelikož často používám nejvyšší citlivosti a nemusím řešit šum, cítil bych se s GF1 trochu omezený. Částečně se dá zlepšit kvalita výstupu focením do RAW, ale i tak je to o dost horší než u klasických zrcadlovek. U GF1 bych jako maximální citlivost používal ISO 800, ale i u této citlivosti se v obraze objevuje docela rušivý šum. Nejvíce mi vadí ta struktura šumu. U mého Canonu šum není tak moc rušivý, u Panasonicu je navíc dost rušivý a hlavně fotky potom ztrácejí na barevnosti a vypadají špatně.
  • Horší dynamický rozsah. Kromě šumu přináší menší snímač i další nevýhodu – horší dynamický rozsah. To znamená horší výsledky při focení kontrastních scén. Zachytit potom kontrastní scény správně je mnohem obtížnější.
  • Absence automatického natáčení fotek. Pokud na GF1 nasadíte nestabilizovaný objektiv, foťák nebude fotky automaticky natáčet podle orientace foťáku. To znamená, že každou fotku focenou na výšku budete muset ručně otáčet v počítači. Může se to zdát jako drobnost, ale je to dost otravné. Náš první rodinný foťák (nějaký starý Olympus) to neuměl a byla otrava fotky narovnávat. Znám se a vím že tohle by mi hodně vadilo.
  • S objektivem 14-45mm je foťák už docela velký a ne moc kompaktní. Naopak pevná dvacítka je sice super, ale na můj vkus moc dlouhá. Kdyby byla možnost pořídit třeba pevnou čtrnáctku, bylo by to super. Mám rád širší ohniska a pevná dvacítka by se úplně nehodila k mému stylu focení.

To jsou zásadní problémy, které mě od koupi GF1 odradily. To ale neznamená, že je GF1 špatný foťák. Abych pravdu řekl tak se mi moc líbí. Líbí se mi ta kompaktnost a široká škála využití. Možnost natáčet HD videa s malou hloubkou ostrosti taky není k zahození. Kdybych jel na nějakou dlouhou cestu, tak bych si asi zvolil právě Panasonic GF1. Jako cestovní foťák je totiž GF1 perfektní. Nezabere moc místa, není moc těžký, kvalita fotek je dost dobrá a hlavně není nijak extrémně drahý.

Jako hlavní foťák si tedy ponechám klasickou zrcadlovku a v případě, že mě někdy bude čekat nějaký velký výlet, kde nebude focení hlavní prioritou, GF1 (nebo jeho nástupce) si pořídím. Na každodenní nošení to ale moc ideální není.

No a na závěr bych ještě rád poukázal na novinku od Samsungu s označením NX10. Samsung NX10 se docela podobá Panasonicu G(H)1, ale má větší snímač. Konkrétně o velikosti APS-C, tedy stejně velký jako většina zrcadlovek. Sice není tak malý jako GF1, ale pro někoho to může být zajímavá volba.

Panasonic Lumix DMC-GF1 bílý + G Vario 14-45 mm

Rubriky: Fotografování | komentáře 4

Jak fotit ohňostroj

Tak tu máme zase další Silvestr. Pokud rádi fotíte a máte rádi ohňostroje, doporučuji využít dnešek pro focení 🙂 Focení ohňostrojů by Vám měly usnadnit mé dva starší články.

V tomto článku se dočtete jak fotit hlavně bez stativu a tento článek zase popisuje postupy pro focení se stativem. Doporučuji přečíst si oba 😉

Půjdete dnes fotit ohňostroje? Máte nějaké své tipy pro lepší focení? Nezapomeňte se podělit o své zkušenosti a pochlubte se svými úlovky v komentářích pod článkem 😉

Rubriky: Fotografování | komentářů 10

Máte zrcadlovku? Neřeště šum!

V mých fotografických začátcích jsem používal kompaktní foťáky (Panasonic FX3 a FZ8). Jak jistě víte, kompaktní foťáky produkují docela dost šumu. Šum roste se zvyšující se citlivostí. To znamená, že čím větší ISO použijete, tím bude ve fotce více šumu. Za dobu, co jsem fotil těmito kompakty jsem si vypěstoval docela velký strach z digitálního šumu. Můj strach ze šumu podporovaly také stovky lidí v různých diskuzích, kde řešili šum na fotkách recenzovaných foťáku. Šum samozřejmě hledali ve stoprocentním výřezu fotky a samozřejmě ho také našli. Díky těmto zkutečnostem jsem býval vždy dost opatrný na nastavenou citlivost. Vždy když jsem použil vyšší citlivost, obával jsem se, že tam bude moc šumu a že fotka nebude dobrá. Hleděl jsem spíše na technickou kvalitu fotky než na její “uměleckou” kvalitu. Se zrcadlovkou již fotím něco málo přes tři roky a můj názor na šum se rapidně změnil. Jak to tedy vnímám dnes?

Celý příspěvek

Rubriky: Fotografování | komentářů 9

Zkušenosti se zubním centrem Dentissimo

Letos jsem se přestěhoval do Prahy a se změnou bydliště se mi vyskytl problém – najít si novou zubařku. Dlouho jsem to odkládal, nicméně problémy se zuby mě donutily proces hledání trochu urychlit a začít se porozhlížet po internetu na to,  jaké mám vlastně možnosti. Bohužel mě zklamal nedostatek informací na internetu. Čekal jsem, že se hodně lidí podělí se svými zkušenostmi se zubaři. Opak je bohužel pravdou. Proto jsem vybíral jen ty ordinace, které se mi zdály dle informací na jejich webových stránkách nejkvalitnější. Jak už je patrné z nadpisu, vybral jsem si zubní centrum Dentissimo. Pokud budete ve stejné situaci jako já nedávno a budete hledat zubaře v Praze, snad vám mé zkušenosti s touto ordinací pomůžou.

Měl bych asi začít informací o cenách. Dentissimo totiž nemá smlouvu se zdravotními pojišťovnami a proto si musíte veškerou péči hradit sami. To zmiňují na jejich webu a ještě vám to připomenou při prvním objednání. Ze začátku jsem kvůli tomu dost váhal. Nevěděl jsem totiž, jestli za ty peníze dostanu opravdu kvalitní péči. Nakonec jsem to tedy riskl s tím, že pokud nebudu po první návštěvě spokojen, půjdu potom jinam. Naštěstí to nebylo potřeba 🙂

Při první návštěvě není třeba sebou brát žádnou dokumentaci od předchozího zubaře. Udělají vám kompletní vstupní prohlídku a potom se s vámi domluví na dalších krocích. Součástí vstupní prohlídky je také rentgen, takže neuniknou ani ty nejskrytější kazy 🙂

V Dentissimu jsou dvě ordinace a pracuje tam tedy několik specialistů. Mě ošetřuje paní doktorka Růžena Votřelová, takže všechny mé zkušenosti vycházejí z její práce. Jak jsou na tom ostatní zubaři už bohužel neřeknu.

Při první návštěvě mě překvapil věk paní doktorky, byla totiž už od pohledu mladá, což v porovnání s mými předchozími zubařkami (něco kolem padesátky) bylo docela překvapení. Zároveň jsem ale trochu pochyboval o jejích zkušenostech a praxi. Tyto pochyby ovšem opadly už během vstupní prohlídky a při dalších návštěvách jsem se ujistil, že odvádí vynikající práci a není se čeho bát. Proti ní mi přijde má předchozí zubařka jako totální amatér. Je hodně uklidňující když vidíte, že ví co dělá a že si dává na výsledku záležet. Svou práci dělá pečlivě a je to znát. Potěšilo mě, že dotazy zodpovídá nejen ochotně, ale taky to umí vysvětlit tak, že to pochopí i člověk, který o zubech vůbec nic neví 🙂 A abych nezapomněl…ošetření je bezbolestné. Injekci dostanete automaticky a zákrok pak vůbec necítíte. Takže žádné mučení se zde nekoná a není tedy třeba mít před návštěvou obavy 🙂

Stojí to za to?

Za sebe musím říct, že absolutně ano. Jsem rád, že jsem se nenechal odradit vyššími poplatky, protože za tak kvalitní péči to opravdu není moc. Když si spočtete náklady za materiál potřebný k opravě zubu, moc peněz už nezbude. Proto si myslím, že ty ceny opravdu nejsou přehnané a pokud hledáte profesionální zubní péči, můžu s radostí Dentissimo doporučit. Zuby máme jen jedny (teda dvoje, ale ty první nepočítám ;)) a podle mého názoru se na zdraví opravu nevyplatí šetřit.

Rubriky: Ze života | komentářů 8

Jak zvětšit heap size pro Ant

Pokud používáte k buildování většího Java projektu Ant, je možné, že jste se setkali s chybou typu “Java heap space”. Nejjednodušší řešení je přidat do enviroment variables ANT_OPTS, do které nastavite minimální a maximální heap size. Ve Windows stačí jen zavolat z příkazové řádky toto:

set ANT_OPTS=-Xms512m -Xmx512m

Velikost paměti si zamozřejmě můžete přizpůsobit podle potřeb.

Rubriky: Programování | 1 komentář

Jak vypadá práce programátora

Nedávno jsem od jednoho čtenáře blogu dostal dotaz. Se svolením autora budu citovat: Jak vypadá konkrétní práce programátora? Nemám totiž vůbec ponětí. Dostaneš nějaké zadání a určený čas k vyřešení? Nebo se sejde parta programátorů, rozeberou si úkoly a pracují ve skupinkách? Můžeš mi popsat nějakou konkrétní práci, kterou jsi někde dostal?

Tento dotaz mi přijde opravdu zajímavý, hlavně proto, že jsem si podobné otázky kladl před tím, než jsem nastoupil do své první práce. Mou odpověď bohužel negativně ovlivní několik faktorů. Za prvé jsem nyní teprve v druhém zaměstnání, tudíž nemám moc praktických zkušeností jak to chodí jinde. Díky tomu bude moje odpověď dost ovlivněna tím, co jsem zažil, nebo co jsem se doslechl od známých. Druhý faktor je ten, že o předchozím zaměstnání toho nemůžu moc říct. Budu se ale snažit odpovědět alespoň abstraktně, takže snad nějaké poznatky pomůžou. Tak tedy hurá na to, v následujících řádcích se dočtete co to ti programátoři vlastně dělají.

Celý příspěvek

Rubriky: Programování | komentářů 22