Dadajax’s weblog

Upozornění: tento článek nepřináší žádnou užitečnou informaci. Hrabal jsem se ve své fotogalerii a napadlo mě, že by nebylo špatné sepsat si článek o tom, jak se vyvíjelo mé pracovní prostředí v průběhu času. Podobný článek jsem již kdysi psal, nyní se ale pokusím to vzít od začátku až po dnešek

Psal se rok 2004 a já si pořídil svůj první počítač. Vyšel docela levně, většinu komponent se mi podařilo získat za výhodnou cenu (nebo výměnou za něco jiného) od známých. Na svou dobu se jednalo o docela výkonný stroj, jenže bohužel nezbylo dost finančních prostředků na nějaký stůl Monitor musel být podložen dvěma plastovými přepravkami a klávesnici jsem musel mít na klíně. Toto provizorní řešení mi nějakou dobu vydrželo. Tehdy jsem si ale moc nestěžoval

Jelikož se z roku 2005 nezachovala žádná fotka počítače, přeskočím nyní rovnou na rok 2006. Jak vidíte, úroveň trošičku stoupla. V této době jsem měl již lepší stůl (podomácku vyrobený, ale lepší než předchozí). Změnil se taky monitor. Z nekvalitní staré patnáctky na novou, stejně nekvalitní sedmnáctku Aby toho nebylo málo tak navíc přibyly repráky Logitech X-230, které mi slouží k plné spokojenosti dodnes (za cenu pod 1000Kč to považuju za opravdu dobrou koupi). Bordel na stole v podobě rozebraného PC značí, že se taky změnili vnitřnosti mého hlavního PC a ze zbytku jsem poskládal další

Jsme pořád v roce 2006, tentokrát ve vánočním období. Jak je vidět, došlo opět ke změně technického vybavení. Můj starý desktop nahradil výkonný notebook Asus A6Ja. Kromě vyššího výkonu mi tato změna přinesla taky úsporu místa. Šuplík na klávesnici jsem důmyslně využil ke strategickému umístění zdroje potravy. Taky jsem tehdy pořádně přibral

Nyní se přesouváme do roku 2008, jelikož v předchozím roce nedošlo ke žádné větší změně. V podstatě se jen měnil ten bordel okolo stolu Nyní ale zkrášluje pracovní stůl pořádný monitor – 24” Samsung 245B. Notebook od té doby sloužil téměř jako desktop, byl zavřený a ležel na stole. Další příjemná změna byla nová židle. Sice mizerná, ale pořád lepší než ta předchozí Pokud se podíváte na předchozí fotky, všimnete si, že jsem měl pracovní stůl stále na stejném místě. Měnily se jen detaily, ale já jsem byl umístěn pouze v takovém úzkém pruhu mezi stolem a skříni. A ano, sralo mě to

Předchozí umístění mě sralo tak moc, že ještě ve stejném roce jsem se konečně dočkal změny. Obrovský stůl zabírající polovinu pokoje byl vyhozen a já jsem si dopřál nějaký normálnější počítačový stolek. Sice malý, ale vyhovující. Na místě, kde jsem měl stůl předtím se udělala polička, kterou jsem nakonec využil jako vhodné umístění pro notebook. Tentokrát už to nebyl starý Asus, ale nový Dell. Nové umístění mi vyhovovalo. Nejenom že jsem už nečuměl přímo do okna, ale taky jsem měl mnohem více prostoru kolem sebe. Toto rozmístění mi asi vyhovovalo nejvíce.

Píše se rok 2009 a já se stěhuju do podnájmu v Praze. První dny byly kruté. Žádný internet, žádné pořádné vybavení. Jako první stanoviště jsem tedy zvolil kuchyňský stolek, u kterého jsem chytal alespoň částečně nějaký wifi signál. Z té dřevěné židle mě bolí záda jen když tu fotku vidím

O pár dní později jsem se konečně dočkal a UPC mi zřídilo internetovou přípojku. Bohužel se mi nepodařilo zprovoznit svůj starý access point s jejich modemem, proto jsem byl odkázán na několikametrový UTP kabel. Toto období jsem tedy trávil na židli v obýváku. Bylo to mnohem příjemnější než ty dřevěné židle

Hned jak dorazil wifi router, přestěhoval jsem se do svého pokoje. Vzhledem k tomu, že asi 70% pokoje zabírala dvojpostel, volba místa byla docela jednoduchá. Prostě jsem seděl s noťasem na posteli. Sice to vypadá pohodlně, ale po několika hodinách práce v takovém prostředí jsem si uvědomil, že tudy cesta nepovede.

O několik týdnů později dorazil záchranný balík z domova. Stůl, monitor a repráky Toto umístění mělo opět spoustu nevýhod: okno za monitorem, špatně dostupný notebook a hlavně dřevěná židle (která mi přišla po několika hodinách jako mučící nástroj).

O den později jsem se proto rozhodl pro změnu. Z vedlejšího pokoje jsem si tedy vypůjčil pohodlné křeslo. Vypadá to sice pohodlně, ale bohužel se ukázalo jako velmi nepraktické řešení. Bylo velmi nízké, takže jsem se musel neustále dívat vzhůru, abych něco viděl. Taky když jsem chtěl něco napsat, tak jsem musel mít klávesnici buď na klíně, nebo mít zvednuté pracky při psaní. No a aby toho nebylo málo, tak díky rozměrům křesla jsem se v pokoji potom už sotva hnul. Odejít od počítače připomínalo skoro nějakou gymnastickou aktivitu

Teď trošku odbočím a z Prahy se vrátím zpátky do Místku. Tam už mnoho mých věcí nezůstalo. Když jsem tedy přijel domů “na návštěvu”, tak jsem se zabydlel v mém bývalém koutě. Polička naštěstí dokázala alespoň částečně nahradit stůl. Není to sice nic pro pořádnou práci, ale na občasné surfování na netu je to dostačující.

Po menší odbočce se vracím zpátky do Prahy, kde mě už omrzelo ničit si zrak oslňujícím světlem z okna naproti monitoru. Navíc to složité přistupování a odcházení k počítači mě taky už docela lezlo na nervy. Řekl jsem si, že zkusím použít na sezení místo křesla postel. Ta je o něco vyšší než křeslo, takže by se vyřešil problém s nízkým sezením a taky s nedostatkem místa. Ovšem ani toto řešení nebylo bezchybné. Ukázalo se, že nemožnost se o něco opřít je docela nepříjemná. Několikrát se mi stalo, že jsem se během práce na počítači přistihl jak ležím na posteli a probouzím se. Ono když chybí ta opěra zad, tak je velmi snadné ze sezení přejít do ležení a usnout Většinou se mi to teda stalo po obědě, ale docela mě to štvalo.

A zde je konečně finální podoba. Zbavil jsem se jedné nadbytečné postele a její matraci jsem použil jako opěrátko u zdi. Což vytvořilo z té postele takový jako-by gauč Nyní mi vyhovuje jak postavení monitoru vůči oknu, tak i způsob sezení a rozmístění okolních předmětů. Kromě stolu mám navíc odkládací prostor napravo od sebe a mám možnost opřít se o matraci na zdi. Toto rozmístění je taky vhodné pro sledování filmů a poslouchání hudby přímo z postele. Tahle verze pracovního prostředí mi vydrží už asi nějakou delší dobu. Opravdu mi vyhovuje a skoro vůbec mi ani nechybí to křeslo (tím myslím nějaká lepší židle).

Co z toho plyne?

Jak vidíte, neustále se snažím směřovat k prostředí, ve kterém se mi bude pracovat příjemně. Většinou začínám v něčem, co mi nevyhovuje, ale jednotlivé nevýhody, které mi vadí se snažím identifikovat a odstraňovat. Díky tomu se nakonec dostávám k tomu, že pracuju v takovém prostředí, které se mi líbí a které mi vyhovuje Mnohdy přitom stačí udělat jen nepatrné změny, které ale můžou velmi ovlivnit výsledný komfort prostředí. A to se vyplatí

Jak jsem zmínil už na začátku článku, nejsou zde žádné užitečné informace. Sepsání toho článku mi ale přineslo krom pěkných vzpomínek taky nějaké to zamyšlení nad stávajícím stavem a hlavně to mám v písemné podobě. Rád se potom k tomuto článku za několik let vrátím a možná sepíšu nějaké jeho pokračování.

A jak se vyvíjelo vaše pracovní prostředí? Měníte ho taky často, nebo je stále stejné? A hlavně, jste spokojení s tím pracovním prostředím, které máte v tomto okamžiku?

Další články zde na webu:

• Seriál Star Wars: The Clone Wars
• Dá se prodejem fotek snadno zbohatnout?
• Proč mám rád Twitter
• Polarizační filtr a jeho vlastnosti
• Mobilní verze tohoto blogu