Dadajax’s weblog

Zveřejním zde inzerát mé kamarádky, je to výhodná nabídka. Viz citace:

Prodám notebook HP Compaq 610 NX540EA#AKB. Procesor Intel Celeron 560, 2GB RAM, 160GB pevný disk. Displej je širokoúhlý 15,6″ LED HD s technologií BrightView (1 366×768) vhodný i pro sledování filmů. Dále má notebook WiFi kartu, DVD mechaniku, web kameru, bluetooth, čtečku paměťových karet, mikrofon a reproduktory. Lithium-Ion baterie 6 článků, 47Wh. Rozměry jsou 372mm x 254mm x 32 mm a hmotnost 2,5Kg. Na notebooku jsou instalovány Windows Vista Basic v češtině.

Notebook jsem vyhrála v soutěži a nikdy nebyl používán, ani nebyl zapnutý. Jen jsem po přijetí balíku zkontrolovala obsah krabice, jestli něco nechybí. Takže je ve výborném stavu. Vše pěkně zabaleno tak jak to přišlo. Záruka je 12 měsíců a platí od 16.9.2009.

Česká recenze je na adrese http://notebook.cz/clanky/recenze-notebook/2009/hp-compaq-610

Cena: 8 499Kč

Pokud máte o notebook zájem, pište na dadajax [zavináč] gmail.com

Letos jsem se přestěhoval do Prahy a se změnou bydliště se mi vyskytl problém – najít si novou zubařku. Dlouho jsem to odkládal, nicméně problémy se zuby mě donutily proces hledání trochu urychlit a začít se porozhlížet po internetu na to,  jaké mám vlastně možnosti. Bohužel mě zklamal nedostatek informací na internetu. Čekal jsem, že se hodně lidí podělí se svými zkušenostmi se zubaři. Opak je bohužel pravdou. Proto jsem vybíral jen ty ordinace, které se mi zdály dle informací na jejich webových stránkách nejkvalitnější. Jak už je patrné z nadpisu, vybral jsem si zubní centrum Dentissimo. Pokud budete ve stejné situaci jako já nedávno a budete hledat zubaře v Praze, snad vám mé zkušenosti s touto ordinací pomůžou.

Měl bych asi začít informací o cenách. Dentissimo totiž nemá smlouvu se zdravotními pojišťovnami a proto si musíte veškerou péči hradit sami. To zmiňují na jejich webu a ještě vám to připomenou při prvním objednání. Ze začátku jsem kvůli tomu dost váhal. Nevěděl jsem totiž, jestli za ty peníze dostanu opravdu kvalitní péči. Nakonec jsem to tedy riskl s tím, že pokud nebudu po první návštěvě spokojen, půjdu potom jinam. Naštěstí to nebylo potřeba

Při první návštěvě není třeba sebou brát žádnou dokumentaci od předchozího zubaře. Udělají vám kompletní vstupní prohlídku a potom se s vámi domluví na dalších krocích. Součástí vstupní prohlídky je také rentgen, takže neuniknou ani ty nejskrytější kazy

V Dentissimu jsou dvě ordinace a pracuje tam tedy několik specialistů. Mě ošetřuje paní doktorka Růžena Votřelová, takže všechny mé zkušenosti vycházejí z její práce. Jak jsou na tom ostatní zubaři už bohužel neřeknu.

Při první návštěvě mě překvapil věk paní doktorky, byla totiž už od pohledu mladá, což v porovnání s mými předchozími zubařkami (něco kolem padesátky) bylo docela překvapení. Zároveň jsem ale trochu pochyboval o jejích zkušenostech a praxi. Tyto pochyby ovšem opadly už během vstupní prohlídky a při dalších návštěvách jsem se ujistil, že odvádí vynikající práci a není se čeho bát. Proti ní mi přijde má předchozí zubařka jako totální amatér. Je hodně uklidňující když vidíte, že ví co dělá a že si dává na výsledku záležet. Svou práci dělá pečlivě a je to znát. Potěšilo mě, že dotazy zodpovídá nejen ochotně, ale taky to umí vysvětlit tak, že to pochopí i člověk, který o zubech vůbec nic neví A abych nezapomněl…ošetření je bezbolestné. Injekci dostanete automaticky a zákrok pak vůbec necítíte. Takže žádné mučení se zde nekoná a není tedy třeba mít před návštěvou obavy

Stojí to za to?

Za sebe musím říct, že absolutně ano. Jsem rád, že jsem se nenechal odradit vyššími poplatky, protože za tak kvalitní péči to opravdu není moc. Když si spočtete náklady za materiál potřebný k opravě zubu, moc peněz už nezbude. Proto si myslím, že ty ceny opravdu nejsou přehnané a pokud hledáte profesionální zubní péči, můžu s radostí Dentissimo doporučit. Zuby máme jen jedny (teda dvoje, ale ty první nepočítám ) a podle mého názoru se na zdraví opravu nevyplatí šetřit.

Pokud používáte k buildování většího Java projektu Ant, je možné, že jste se setkali s chybou typu „Java heap space“. Nejjednodušší řešení je přidat do enviroment variables ANT_OPTS, do které nastavite minimální a maximální heap size. Ve Windows stačí jen zavolat z příkazové řádky toto:

set ANT_OPTS=-Xms512m -Xmx512m

Velikost paměti si zamozřejmě můžete přizpůsobit podle potřeb.

Nedávno jsem od jednoho čtenáře blogu dostal dotaz. Se svolením autora budu citovat: „Jak vypadá konkrétní práce programátora? Nemám totiž vůbec ponětí. Dostaneš nějaké zadání a určený čas k vyřešení? Nebo se sejde parta programátorů, rozeberou si úkoly a pracují ve skupinkách? Můžeš mi popsat nějakou konkrétní práci, kterou jsi někde dostal?“

Tento dotaz mi přijde opravdu zajímavý, hlavně proto, že jsem si podobné otázky kladl před tím, než jsem nastoupil do své první práce. Mou odpověď bohužel negativně ovlivní několik faktorů. Za prvé jsem nyní teprve v druhém zaměstnání, tudíž nemám moc praktických zkušeností jak to chodí jinde. Díky tomu bude moje odpověď dost ovlivněna tím, co jsem zažil, nebo co jsem se doslechl od známých. Druhý faktor je ten, že o předchozím zaměstnání toho nemůžu moc říct. Budu se ale snažit odpovědět alespoň abstraktně, takže snad nějaké poznatky pomůžou. Tak tedy hurá na to, v následujících řádcích se dočtete co to ti programátoři vlastně dělají.

Continue reading

Pokud pracujete ve Windows s příkazovou řádkou, určitě jste si všimli docela zdlouhavého postupu pro kopírování textu z konzole. Musíte kliknout do příkazové řádky pravým tlačítkem, zvolit označit a poté označit kurzorem text. Zkopírování se provede pravým tlačítkem. Docela opruz.

Nedávno jsem ale čistě náhodou objevil způsob, jak si kopírování ulehčit. Stačí kliknout na titulek okna s příkazovou řádkou a vybrat Vlastnosti. V této nabídce zatrhněte Režim rychlých úprav a potvrďte. Od této chvíle stačí levým tlačítkem označit text a pravým tlačítkem ho zkopírovat do schránky. Není třeba zbytečně klikat na tlačítko označit. Je to maličkost o které jsem nevěděl a docela mi práci s příkazovou řádkou usnadňuje

Už delší dobu přemýšlím o pořízení nějakého kompaktnějšího fotoaparátu, který bych mohl nosit vždy u sebe. V současnosti vlastním DSLR Canon EOS 350D, jenže nosit takový foťák je dost nepohodlné. I přestože je zrcadlovka docela malá (oproti modelům vyšší třídy), pořád to není moc kompaktní zařízení. Při výběru kompaktu jsem jednoznačně zvolil Panasonic Lumix LX3. Okouzlil mě svým designem, úžasným světelným širokoúhlým objektivem a obstojnou kvalitou fotek (oproti ostatním kompaktům). Jelikož se jedná o velmi drahý fotoaparát (s cenou vyšší než některé DSLR), dlouho jsem nad jeho koupi váhal. Nedávno mi Panasonic mé dilema zhoršil tím, že uvedl na trh foťák Lumix GF1.

Dnes jsem využil akci obchodu Megapixel.cz s názvem týden s Panasonicem a šel jsem si oba přístroje ošahat, abych si udělal lepší představu o tom, co vlastně chci. Oba foťáky jsem měl v ruce jen chvíli, takže raději tento článek pojmu jako souhrn myšlenek a postřehů v bodech. Takže začneme:

• Přestože oba foťáky mají podle parametrů stejný LCD displej, ten u GF1 mi přišel mnohem lepší – rychlejší odezva a lepší barvy.
• Tělo GF1 není o moc větší než tělo LX3. Přibližně jen o 1cm v každém rozměru.
• Rozmístění ovládacích prvků na obou přístrojích je podle mého názoru velmi dobré. Samozřejmě to chce čas aby si člověk na to ovládání zvykl, ale nevidím tam žádný velký problém – vše je dobře dostupné.
• Na GF1 mě zaujal otočný prvek (ovládaný palcem) na zadní straně. Nastavujete s nim různé hodnoty a přepínáte mezi nimi tím, že tento otočný volič stisknete. Zajímavé a praktické řešení.
• Odezva na displeji je v případě GF1 velmi rychlá. Nezpozoroval jsem žádné zpoždění.
• Blesk je u GF1 vyskakovací, ale jinak než u LX3. Mechanismus vypadá mnohem složitěji, ale díky tomu je blesk výše. Mechanismus vypadá na fotkách co jsem viděl dost křehce. Naživo ale vypadal mnohem odolněji a myslím si, že bude jen o něco křehčí než vestavěné blesky u DSLR.
• Ostření je u GF1 vynikající. Zkoušel jsem autofocus v docela dobře osvětlené místnosti a chytal se okamžitě. Řekl bych, že to bylo téměř 2x tak rychlé než jako u mého Canonu se setovým objektivem. Rychlost ostření u LX3 není sice tak úchvatná, ale musím říct, že v kategorii kompaktů je to asi to nejrychlejší, co jsem viděl. Přirovnal bych rychlost ostření LX3 k mému Canonu.
• Oba objektivy k GF1 (pevná dvacítka i setový 14-45mm) jsou velmi dobře zpracované. V ruce sedí opravdu výborně a měl jsem z obou velmi dobrý pocit (velký rozdíl proti seťákům od Canonu).
• Objektiv 14-45 je mnohem menší než jsem si myslel. Kdybych ho měl velikostně k něčemu přirovnat, tak by to byla asi má pevná padesátka. O objektivu 20mm ani nemluvě, ten byl opravdu miniaturní.
• Ergonomie držení byla u obou přístrojů taková…no…ne zrovna ideální. Bylo to mnohem lepší než jakýkoliv kompakt (dokonce se mi oba držely lépe než můj bývalý UZ Lumix FZ8), ale o něco horší než třeba menší zrcadlovky. U LX3 se to dá pochopit, jde o kompakt. U GF1 jsem se na to ale zaměřil trochu více. Hodně pomáhá, když člověk chytí foťák druhou rukou za objektiv. Problém jsem měl potom jen s palcem pravé ruky. Nějak jsem s nim bloudil po té zadní straně a nevěděl jsem, kam ho usadit Asi bych si zvykl, ale nějaký kvalitní úchop bych od toho moc neočekával.
• Menu je v obou případech velmi dobře provedené…ostatně jak je u Panasonicu zvykem. Sice občas jsem trochu tápal, ale vzhledem k tomu, že jsem oba přístroje držel v ruce poprvé a jen na velmi krátkou dobu, přišlo mi to velmi přehledné.
• GF1 nabízí možnost připojit externí LCD hledáček s možností vyklápění až o 90°. Hledáček zatím dostupný není, ale měl by být dorazit do ČR v nejbližších dnech (týdnech?) a cenově by se měl pohybovat okolo 5 000Kč (hrubý odhad). Externí hledáček se připojuje do sáněk na blesk.
• Oceňuju přítomnost extra tlačítka pro záznam videa u GF1. Při jeho stisknutí se začne nahrávat v plně automatickém režimu. To je myslím hodně šikovná věc a může se hodit.
• Oba foťáky nabízejí záznam videa v HD kvalitě (1280×720) s tím, že GF1 má pokročilejší možnosti záznamu. Navíc u GF1 můžete těžit z menší hloubky ostrosti (zvlášť u pevné dvacítky) a můžete využít manuální ostření. Můžete tak vytvořit velmi kvalitní videa.
• Technické provedení je u obou přístrojů výborné. Vše se zdá být pevné a dobře udělané. Jedinou poznámku bych měl snad k otočnému voliči u LX3, který mi přišel hodně volný – nekladl při otáčení moc velký odpor. Na funkci to samozřejmě vliv nemá, takže jde jen o prkotinu.

Závěr

Když jsem držel oba foťáky v ruce, uvědomil jsem si, že ani jeden z nich bych nechtěl tahat sebou denně po kapsách. Ne že by se tam nevlezly (v případě GF1 pouze s 20mm objektivem), ale nebylo by to pohodlné. Pokud bych si nějaký z nich vybral, musel bych ho nosit někde jinde. V tom případě mi odpadá hlavní výhoda LX3 (kompaktnost) a dost uvažuju o GF1. S nasazeným objektivem 14-45mm je sice už docela veliká (proti LX3), ale myslím si, že do klasické brašny nebo batohu se v pohodě vleze. Abych řekl pravdu, tak si myslím, že v mém případě by GF1 mohl nahradit zrcadlovku. V případě LX3 bych musel mít dva přístroje – LX3 na každodenní nošení a nějakou zrcadlovku pro nějaké ty foto výlety. A myslím si, že bych se možná obešel i bez externího hledáčku. Vše je otázkou zvyku a GF1 mi přišla na první pohled jako velmi příjemný fotoaparát. Asi bych si zvykl velmi rychle.

Jediným problémem je asi ta cena. Už u LX3 je dost vysoká a GF1 s objektivem vyjde skoro na dvojnásobek. Ale to už je jiný příběh

No a abych nezapomněl, musím ocenit pána od Panasonicu, který v prodejně Megapixelu ty foťáky prezentoval. Trpělivě a kvalitně zodpovídal všechny mé dotazy

Panasonic Lumix DMC-GF1 černý + G Vario 20 mm + SD 8GB karta + pouzdro CHFZ18 zdarma! na Megapixel.cz za 22 990 Kč s DPH

Už zase jsem se zasekl na takovém problému při vytváření dávkových souborů ve Windows, že si to musím někam poznačit. Jde o to, že pokud voláte Ant z dávkového souboru, provádění dávkového soboru se ukončí po prvním zavolání Antu. Takže pokud v bat souboru voláte Ant několikrát, po prvním volání se ukončí provádění dávkového souboru. Docela nepříjemná věc Řešení je snadné. Stačí volat místo ant toto: call ant.

Příkaz call umožňuje z jednoho dávkového programu zavolat jiný. Vzhledem k tomu, že příkaz ant je pouze dávkový soubor, musíte pro jeho volání použít call.

Minulý víkend jsem si udělal takový menší foto výlet do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Během toho dne jsem si uvědomil, jak důležité je umět ovládat fotoaparát. Napadlo mě to tak nějak náhodou, když jsem několikrát za sebou musel velmi rychle stihnout vyfotit nějakou scénu, než se v záběru objeví další lidé. Na místě totiž bylo mnoho lidí, kteří se také procházeli mezi dřevěnými domky a já jsem samozřejmě tyto lidi v záběru mít nechtěl. Někdy šlo opravdu o pouhé sekundy a pokud člověk nechtěl čekat na další příležitost, musel jednat rychle. Začal jsem si tedy všímat, že některé činnosti dělám s foťákem tak nějak automaticky, aniž bych musel nějak zdlouhavě bádat nad tím, jak se co nastavuje. Zkusím zde sepsat pár postřehů, které podle mě ulehčují samotné focení:

• Naučte se rozmístění hlavních ovládacích prvků na foťáku. Tedy těch, které budete používat nejčastěji. Pokud chcete s foťákem pracovat rychle, neměli byste dlouze hledat tlačítka. Foťák by měl být jakousi vaší prodlouženou rukou. Nástroj, kterým tvoříte fotky. Měl by se stát vaši součásti. Tím že se budete neustále rozptylovat hledáním nějakých tlačítek máte šanci propásnout velmi zajímavé záběry.
• Vytvořte si nějaký ten “workflow”, neboli nějaký postup při focení. Třeba já jsem si za ty roky vytvořil následující postup: v naprosté většině případů fotím na režim priorita clony. Díky tomu můžu snadno pracovat s hloubkou ostrosti a automatika se stará o nastavení času. Ručně nastavuju citlivost (ISO) a snažím se ji držet na nejmenší možné hranici, tak aby nebylo třeba dlouhých časů. V některých případech automatika vyhodnotí scénu jinak než bych si přál, proto často používám kompenzaci expozice. Tak zabráním moc světlým, nebo moc tmavým fotkám. Když ani maximální možná kompenzace expozice nestačí, přepnu na manuální režim, a čas i clonu nastavím sám. To vše dělám automaticky, nepřemýšlím při každé fotce nad tím, jaký režim nebo nastavení použiju. Svůj postup jsem uvedl pouze jako příklad, abych názorně předvedl, co tím myslím. Vy si samozřejmě najděte takový postup při focení, který vám bude nejvíce vyhovovat.
• Naučte se alespoň základy teorie fotografování. Měli byste vědět, jak clona, čas, citlivost, ohnisková vzdálenost a barevné vyvážení ovlivňují výslednou fotku. Není třeba jít moc do hloubky. Už jen nějaké to povědomí o těchto veličinách vám hodně usnadní samotné focení. Nebudete se tedy divit proč máte fotku rozmazanou, nebo proč z foťáku lezou jen čistě bílé snímky. Velmi dobrý zdroj informací tohoto typu je osobní web Romana Pihana. Dozvíte se tam mnoho zajímavých informací o fotografování.
• Poznejte jak pracuje automatické zaostřování ve vašem foťáku. V horších světelných podmínkách mají často systémy automatického zaostřování problémy a nedaří se jim zaostřit. Experimentujte tedy se zaostřováním, najděte si nějakou tu fintu, která vám pomůže zaostřit v nepříznivých podmínkách. Něco o zaostřování se dočtete například zde.

Pokud svůj foťák ovládnete, naskytne se vám úžasná příležitost jak si focení vychutnat. Nebudete muset přemýšlet nad ničím jiným než nad výslednou fotkou. Můžu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Ještě si pamatuju dobu, kdy jsem focení moc nerozuměl a v některých momentech jsem byl docela ztracený. Focení jsem si tedy pořádně nevychutnal a často jsem býval zklamaný výslednými fotkami. S postupem času tyto starosti odpadly a já se můžu věnovat čistě jen focení. Zbytek už se provádí automaticky Co jsem tak pozoroval, tyto problémy nemám jen já. Docela často narážím na lidi, kteří neustále něco na foťáku hledají (“hele, čím že se zapíná ten blesk?”), nebo nemají tušení, proč jim z toho lezou fotku neostré, plné šumu, nebo příliš světlé (nebo tmavé). Přitom stačí investovat jen několik hodin a většina problémů při focení odpadne. Naštěstí se vyrábějí neustále inteligentnější fotoaparáty, u kterých stačí opravdu jen mačkat spoušť a o nic jiného se nestarat. Pokud vás ale focení baví, doporučuju se s vašim přístrojem pořádně sžít

Fotíte rádi? Jestli ano, tak jste určitě někdy slyšeli o možnosti vydělávat prodejem svých fotek na internetu. Jak by taky ne, je toho plný internet. Z většiny článků ovšem můžete získat dojem, že jde o něco jednoduchého a že se jedná o velmi snadnou cestu k bohatství. Rád bych zde sepsal mé vlastní zkušenosti a názory na prodej fotek do fotobank.

Continue reading

Upozornění: tento článek nepřináší žádnou užitečnou informaci. Hrabal jsem se ve své fotogalerii a napadlo mě, že by nebylo špatné sepsat si článek o tom, jak se vyvíjelo mé pracovní prostředí v průběhu času. Podobný článek jsem již kdysi psal, nyní se ale pokusím to vzít od začátku až po dnešek

Continue reading

Právě teď jsem řešil, jak zprovoznit Flash ve Firefoxu na počítači, kde nemáte přístup k administrátorskému účtu. Řešení je naštěstí velmi jednoduché.

1. stáhněte si instalátor Adobe Flash ze stránek Adobe.
2. otevřete instalační soubor (.exe) pomocí nějakého rozbalovače (já to rozbalil pomocí 7-Zipu)
3. obsah instalačního souboru rozbalte doadresáře plugins v adresáři, kde máte nainstalovaný Firefox

Teď jen stačí restartovat Firefox a Flash by měl fungovat bez problému. Alespoň já jsem zatím nenarazil na žádné omezení.

Vyrůstal jsem v rodině, kde běžela televize skoro pořád a skoro v každém pokoji. Myslím si, že jsme nebyli ojedinělý případ a takových rodin je určitě hodně. Kdysi mi to nijak nevadilo, ale od doby, kdy jsem doma taky pracoval a ne jenom se flákal, mi začala stále hrající televize vadit. V naprosté většině případů tam totiž jsou jenom kraviny. A co hůř, ty kraviny dokáži velmi dobře odvést pozornost. Člověk se pak přistihne že čumí na díl seriálu, o kterém neví ani jak se jmenuje. Televize taky docela ničí vztahy. Určitě znáte takové ty rodinné setkání, kdy se rodina sejde a společně „čumí“ na televizi. No abych to zkrátil, televize mě proste štvala.

Když jsem se přestěhoval do Prahy, byl jsem moc rád, že v bytě žádná televize není. Ze začátku to byl docela nezvyk. Díky pravidelným pořadům jsem se totiž naučil za ty roky orientovat v čase…kolik hodin je a taky jestli není náhodou víkend Brzo jsem si ale na ten klid zvykl a teď bych už neměnil. Život bez televize je pro mě mnohem lepší. Ještě se mi nestalo abych si řekl, že mi chybí.

Jaké jsou tedy výhody? Když nemám televizi, tak se dívám pouze na filmy a seriály, které mě zajímají v čas, který mi vyhovuje. Nemám rád, když mi někdo diktuje, kdy se na co dívat. Když už nemám do čeho píchnout, nebo si chci odpočinout, tak nemám nutkání tupě čumět do té bedny. Místo toho dělám něco zajímavějšího a přínosnějšího, jako třeba čtení, přemýšlení, nebo běhání.

Taky jsem si všiml, že mám mnohem čistější hlavu. Už mi nikdo netlačí do hlavy všechny ty bulvární kraviny, špatné zprávy a věci, které jsou mi ukradené. Můžu se tak věnovat mnohem důležitějším věcem. Začínám být klidnější a mnohem více soustředěný.

A jak se tedy dostávám k důležitým informacem? Spoléhám na to, že až se stane něco opravdu důležitého (o čem bych měl vědět) tak se o tom dozvím buď na sociálních sítích od přátel, nebo třeba někde v buse

Dokážete si představit život bez televize?

čas

Taky byste rádi cestovali v čase? Já jsem našel způsob jak toho docílit Fakt jsem se nezbláznil a fakt nekecám. Opravdu takový stroj času mám, bohužel ale umí cestovat jen do minulosti. Ale i to není k zahození, viďte A jak jsem k němu vlastně přišel? Jednoduše…jediné co k vyrobení takového stroje času potřebujete je jakýkoliv fotoaparát Ano, mluvím zde o fotkách.

Nejspíš pořád tápete, o čem to ten blázen pořád mluví. Pokusím se to tedy vysvětlit. Za svých 21 let jsem prožil už spoustu zážitků, ale čím více jich je, tím více je v nich zmatek. Nejde je všechny udržet v paměti a vzpomínání na některé (zvlášť ty hodně staré) vzpomínky je docela obtížné. Postupem času jsem ale zjistil, že můj mozek na tyto zážitky nezapomíná, jen je někdy obtížné si je vybavit. Když si ale prohlížím starší fotky, tak mám pocit, jako bych se do onoho okamžiku v minulosti vracel. Začínám si vzpomínat na okolnosti, za jakých byla fotka pořízena, na zážitky, které se k tomu období vážou a spoustu dalších věcí. To vše probíhá tak nějak automaticky, ani se nemusím nijak zvlášť snažit. Je to fakt úžasné, když se zamyslíte nad tím, co všechno si náš mozek pamatuje. Je třeba ho jen trošku „nakopnout“ a najednou máte minulost před sebou v takových detailech, že se nestačíte divit A vlastně ani nejde o to, co na fotce je. Mám fotky na kterých je třeba jen vyfocený oheň ve tmě, ale už letmý pohled na fotku mi dokáže přivodit spoustu detailů z doby pořízení fotky. U některých fotek je to sice trošku složitější (třeba když se sejde více podobných fotek z různých období), ale ve výsledku téměř každá fotka dovede nějaké ty vzpomínky přivolat.

A proč by vlastně někdo měl cestovat do minulosti? Já to dělám proto, abych si připomněl všechny ty krásné chvíle, které jsem zažil. Když mám potom špatnou náladu a mám pocit, že se mi v ničem nedaří, udělám si takový výlet do minulosti. Spolu s nějakou příjemnou hudbou je to zaručený lék na špatnou náladu

A co vy? Cestujete taky někdy do minulosti? Nebo máte nějaký lepší stroj času, se kterým to jde i do budoucnosti?

Na redakční systém WordPress existuje spousta různě kvalitních pluginů na vytváření fotogalerií. Některé z nich jsem zkoušel, až jsem pak vytvořil vlastní řešení. Nicméně to byla pro mě stále starost navíc, a stále jsem pokukoval po něčem lepším. Vzhledem k tomu, že již nějakou dobu využívám k prezentaci svých fotek Flickr, nejsnadnější řešení pro mě by bylo integrovat webovou galerii z flickru zde na blogu. Naštěstí jsem našel plugin, který tuto práci zvládne přesně tak, jak jsem si to představoval

Plugin se jmenuje Flickr Gallery a umí toho docela dost. Pokud byste rádi nabídli návštěvníkům vašeho blogu možnost prohlížet vaše fotky přímo z blogu, tento plugin určitě doporučuju. Jak vypadá výsledná fotogalerie vytvořená tímto pluginem se můžete podívat zde v mé fotogalerii.

Malá poznámka na závěr: opět jsem se ujistil v tom, že použití Flickru pro ukládání fotek byla skvělá volba. Na Flickr existuje spousta různých aplikaci, pluginů, widgetů a podobně. Stačí jen nahrát fotky na Flickr a poté už jen vybrat, jakou formou budete chtít fotografie prezentovat ostatním.

Flickr je úžasná služba pro sdílení fotografií. Je to skvělá možnost, jak ukázat světu vaše geniální výtvory. Flickr navštěvuje denně statisíce lidí, takže se může zdát, že vaše díla uvidí hodně lidí. Proto tam pošlete vaše ohromné fotky s velkým očekáváním. Bohužel v lepším případě přibude pod fotkou jeden komentář, v tom horším si ji prohlídne několik jednotlivců, nebo nikdo. „Jak to že o fotku nikdo nemá zájem, vždyť je přece super“ říkáte si.

Důvod je jednoduchý. Na Flickr je každou minutu nahráno tisíce fotek (v době psaní článku to bylo něco přes 6000 nahraných fotek za poslední minutu). Nemůžete tedy čekat, že se z vašich fotek někdo zblázní. Pokud chcete fotkami zaujmout co nejvíce lidí, doporučuju přečíst si tento článek. Uveřejním zde několik rad, jak zvýšit vaši popularitu na Flickru

Proč

Přemýšlel jsem, jestli tohle napíšu na začátek článku nebo na konec. Lepší bude, abyste věděli dopředu proč to všechno podstupovat Když necháte vytisknout nějaké vaší fotky a umístíte je do nějaké galerie (reálné, ne virtuální), tak určitě budete chtít, aby vaše fotky vidělo co nejvíce lidí. To samé platí i na Flickru. Je to skvělá odměna když vidíte, že si vaši fotku shlédlo tolik lidí a někteří jí třeba i pochválí.

Čeho chceme dosáhnout?

Vaším cílem by mělo být to, aby byly vaše fotky dobře hodnocené Flickrem. Flickr pomocí nějakých svých algoritmů počítá u každé fotky její zajímavost, neboli „interestingness“. Z toho co jsem vypozoroval, záleží na třech hlavních věcech: počet zhlédnutí, počet komentářů a počet lidí, kteří označili fotku jako oblíbenou. Neznám přesně poměr důležitosti mezi těmito třemi čísly, ale vypadá to, že nejvíce zajímavost ovlivňuje počet lidí, kteří označili fotku jako oblíbenou. Na druhém místě je pravděpodobně počet komentářů a nakonec počet zhlédnutí. Vzhledem k tomu, že neznám přesný postup pro oceňování fotek, je možné, že se do tohoto započítávají i jiné okolnosti (třeba počet webů, které na fotku odkazují?). Naším cílem je tedy zvýšit hodnotu všech tří údajů.

Continue reading