Už nehledám sponzory!

Pokud jste zaregistrovali mou předchozí akci, tak víte o čem mluvím. Minulý víkend jsem totiž přemýšlel nad tím, jak získat peníze na nový foťák. Mezi různými nápady mě napadl i ten nápad se sponzorstvím. Sice byl hodně šílený, ale já jsem kvůli němu nemohl usnout. Pořád jsem se užíral myšlenkama na to, co kdyby to opravdu fungovalo. Asi bych si nikdy neodpustil, kdybych to nevyzkoušel.

A proč vlastně končím? Celý smysl akce byl postavený na tom, že lidi nadchne tahle bláznivá, netradiční myšlenka a budou zvědaví, jak dopadne. Že o tom budou více mluvit (klidně i s posměchem) a zvědavci začnou přihazovat. Že někteří pošlou třeba jen tu stovku, už kvůli tomu, že je nápad zaujal. Čekal jsem, že hlavně ze začátku to bude pěkně rozjeté…a když už budu mít našetřeno dost peněz, že další už se nějak seženou.

Jenže zájem o akci byl minimální, takže můj předpoklad se nenaplnil. Stále si myslím, že je zde možnost cíle dosáhnout. K tomu bych ale musel doslova žebrat u stovek jedinců a společností. Což nebyl můj plán a nehodlám v tom pokračovat.

Můj plán tedy nevyšel, nový foťák nemám, ale můžu žít v klidu…protože vím, že jsem to zkusil. Navíc mě v průběhu akce napadalo spousta podnětných myšlenek a dostal jsem dokonce nápad na potencionálně výdělečný projekt :) Takže ve výsledku se žádná prohra nekoná.

Na závěr chci velmi poděkovat dvěma sponzorům, kteří můj nápad podpořili. Peníze samozřejmě ihned zašlu zpátky a zde uvádím jejich odkazy:

A z historických důvodů..takhle vypadala stránka pro sponzory:

Pokud se někdo mým nápadem inspiruje, dejte mi prosím vědět :) Třeba se to někomu podaří realizovat ;)

Rubriky: Fotografování | 1 komentář

Hledám sponzory!

Má foto výbava je již dost zastaralá. Můj starý Canon 350D dokáže dělat hezké fotky, ale dost mě při focení omezuje. Především kvůli malému a tmavému hledáčku a malému displeji. Což mi s mým zhoršeným zrakem dělá docela problémy.  Rozhodl jsem se přejít na vyšší a novější model a to Canon 7D spolu se setovým objektivem 15-85mm IS. Vzhledem k tomu, že focení je jen můj koníček a nepřináší mi žádný zisk, rozhodl jsem se najít alternativní cestu k pořízení nové výbavy.

Můj blog má docela stálou návštěvnost (průměrně kolem 140 návštěv denně…i když dlouho nic nepíšu) a zároveň mnou publikované fotky mají taky zajímavou návštěvnost. Napadlo mě, že bych mohl nabídnout reklamu pro ty, kteří mě budou sponzorovat. U všech mých fotek bude uveden odkaz na seznam mých sponzorů. Na tuto stránku se tedy budu odkazovat z hodně míst a může tedy být zajímavá pro lidi, kteří hledají místo pro reklamu. Minimální částka pro zveřejnění Vašeho odkazu je 100Kč, což je myslím velmi příjemná částka…vzhledem k době, po kterou se tam bude odkaz zobrazovat. A ať přispějete jakoukoliv částkou, kdykoliv je možné dalším příspěvkem zlepšit svou pozici v seznamu sponzorů. Bude totiž seřazen sestupně podle částek.

Podívejte se prosím na stránku Sponzoři, kde všechno podrobně popisuji. Budu velmi rád, když dáte o této možnosti vědět svým známým a nebo nasdílíte odkaz na tuto nabídku na Twitteru, Facebooku, nebo na jiné síti.

Rubriky: Fotografování | 11 komentářů

Zimní wallpapery pro vaší plochu

Dnes jsem zjistil, že by některé mé fotky mohly někomu vyhovovat jako pozadí na plochu. Tak na zkoušku přikládám dva wallpapery ve vysokém rozlišení 1920×1200.

Jaký máte na wallpapery názor? Měl bych v tom pokračovat? :) Pokud vás mé fotky zaujaly, dalších několik stovek najdete na fotograf.nogol.cz, nebo na mém Flickr účtu.

Rubriky: Fotografování | 2 komentáře

Fotografická rada

Buď se můžete o svou foto výbavu úzkostně starat…

… nebo si budete focení prostě užívat. Věřte mi…ona ta technika něco vydrží :)

Canon 350D - a pak že není odolný :)

Rubriky: Fotografování | Štítky: , , | 8 komentářů

Má cesta k lahodné kávě

Kávu piji už mnoho let. Způsob, jakým kávu připravuji se za tu dlouhou dobu dost změnil. S tím se také změnila chuť mnou připravované kávy. K lepšímu :)

Mé začátky s kávou vycházely z tradice v naší rodině. Tou tradicí byl (překvapivě ;) ) klasický český turek. Šlo tedy o to koupit co nejlevnější namletou kávu z vybraných značek. Tu potom nasypat do hrnku (čím více, tím lépe) spolu s velkým množstvím cukru. Cukr proto, aby se to dalo vůbec pít. Mám rád sladké, proto jsem cukrem opravdu nešetřil. Průměrně takových 6 kostek cukru na jeden šálek kávy. Takto připravená káva byla výborným zdrojem rychlé energie. Kofein a spousta cukru…ideální kombinace pro někoho, kdo potřeboval rychle nakopnout. V podstatě bylo jedno, jakou kávu jsem použil. Vždy to byl sladký nápoj s příchutí kávy :)

I takto vypadala káva, kterou jsem pil

Po několika letech s takovou kávou přišlo další období. A to období instantní kávy. V kávách jsem se vůbec nevyznal, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem podlehl reklamě a myslel jsem si, že instantní káva je kvalitní. Tehdy jsme měli v práci přístup ke kávě zdarma, tak jsem se naučil pít hlavně tu instantní. Množství cukru v šálku se ale nezměnilo, takže opět šlo o podobnou břečku jako předtím :)

V té době jsem si občas dával v restauracích espresso. Samozřejmě s mlékem a hromadou cukru. Tehdy mi to přišlo jako luxusní káva. Napadlo mě tedy pořídit si nějaký kávovar na espresso domů. Začal jsem tedy shánět informace o nejlevnějších strojích. Výborným zdrojem informací pro mě bylo fórum primacafe. Bohužel jsem tam také zjistil, že příprava dobré kávy není jen tak. Hlavně je potřeba mít kvalitní a čerstvě upraženou kávu (což kávy, které najdete normálně v obchodem vůbec nesplňují). Také s kávovary na espresso byl problém. Ty levné bývají hodně poruchové a není jednoduché s nimi připravit dobré espresso. Nejlevnější stroj, který mi vyšel jako vyhovující byl nějaký Gaggia za více než 5000Kč. To bylo na mé využití moc peněz, tak jsem se s myšlenkou kvalitní kávy doma rozloučil.

O kávu jsem se brzo začal zase zajímat. Přemýšlel jsem o nějaké alternativní metodě přípravy kávy. A to takové, která bude levná, nenáročná a rychlá. Ze všech metod o kterých jsem četl mě nejvíce zaujal frenchpress. Pořídil jsem si tedy za 149Kč z IKEA tento přistroj. K tomu jsem si koupil na testování z obchodu nějakou nemletou kávu. Mlýnek jsem sehnal u rodičů…takový starý plastový, který kdysi používali na cestách. Testoval jsem různé stupně hrubosti kávy a různou dobu extrakce. Káva byla dost dobrá a dala se pít i bez cukru. Dalším krokem tedy bylo objednání čerstvě upražené kávy. Jako první jsem zvolil tuto kávu od primacafe. Oproti předchozí kávě ze supermarketu byla tato čerstvě upražená káva o několik tříd lepší. Už jenom ta vůně, když jsem ji mlel…to se slovy popsat nedá :) Káva z frenchpressu měla ale jednu zásadní nevýhodu. Můj mlýnek totiž nedokázal mlet kávu nahrubo tak, aby byly kousky kávy přibližně stejně velké. Takže i při nejhrubším stupni mletí bylo v kávě spoustu malých částeček. Ty se potom dostaly přes síto frenchpressu a zůstaly potom v šálku kávy. Což znamenalo, že z takové kávy byl skoro turek. Po několika minutách se chuť kávy zhoršovala.

Vyvstala otázka, co s tím. Buď pořídit lepší mlýnek, který namele kávu s konstantní hrubosti, nebo zvolit jiný typ přípravy kávy. Hodně mi pomohly stránky doubleshot.cz, kde různé způsoby přípravy kávy krásně popisují. Nicméně po různém zjišťování a shánění se mi nepodařilo najít žádný mlýnek, u kterého bych měl jistotu, že namele kávu perfektně pro frenchpress. Proto jsem se rozhodl pro jiný způsob přípravy kávy. Kvůli jednoduchosti a rychlosti přípravy jsem si nakonec zvolil aeropress. Ten jsem si byl vyzvednout teprve včera, ale už teď můžu s jistotou tvrdit, že jsem našel svého favorita :) Příprava je hodně podobná jako u frenchpressu, ale díky papírovým filtrům se do šálku nedostanou žádné částečky kávy. Díky tomu káva chutná po celou dobu stejně dobře. Trochu mě odrazovala cena a taky nutnost používat papírové filtry. Jeden filtr ale vyjde v přepočtu na necelých 0,5Kč, takže to není vůbec tak strašné :)

A co mám v plánu dále? Chci vyzkoušet více druhů kávy (samozřejmě čerstvě upražené) a hledat tak svého favorita :) Rád bych ochutnal nějakou kávu od doubleshot.cz. Káva už pro mě dávno není jen rychlý zdroj kofeinu a energie, ale nápoj, na kterém si můžu opravdu pochutnat. Postupně dokážu lépe rozpoznat různé chutě v kávě a baví mě zkoušet různé druhy káv :) Bohužel s touto změnou přišlo jedno negativum. Když si teď někde dám kávu, tak bývám často dost zklamaný. Ve většině restaurací (a kaváren!), kde jsem byl totiž neumí připravit dobré espresso. Tam, kde mi kdysi káva chutnala a považoval jsem ji za kvalitní mi dnes káva nechutná a dokonce ji označuji jako hnusnou. Kávu piji bez mléka a bez cukru, dokážu tedy rozeznat její opravdovou chuť. Nevím, do jaké míry za to může špatný postup přípravy kávy a do jaké míry je to zaviněno špatnou kávou (surovinou). Ale je to škoda. Takovou kávu, jakou si připravím doma totiž dostanu málokde. A opravdu k tomu nepotřebuji kávovary a nástroje za tisíce korun :)

Moje výbava :)

Ještě k té ceně…mlýnek určitě seženete po rodině zdarma a když ne, do takových 200Kč se určitě vlezete. Aeropress mě vyšel na 890Kč a náhradní filtry 150Kč. Největší položka je ovšem samotná káva. Opravdu se nevyplatí šetřit a kupovat tu z obchodů. Zkuste si objednat kávu z nějaké pražírny z vašeho okolí a uvidíte ten rozdíl. Je to mnohem lepší, než koupit pressovač za desítku a do něj potom cpát tu nejlevnější namletou kávu :)

Jakým způsobem připravujete kávu vy? A kde tu kávu kupujete? Podělte se o své zkušenosti v komentářích :)

Rubriky: Ze života | Štítky: | 20 komentářů

Kde v Praze koupit kancelářské židle?

Po roce a půl jsem se konečně rozhodl koupit si k počítači nějakou židli. Přes rok jsem seděl na tomhle a asi měsíc teď sedím na plastové  židli z IKEA za 199Kč :) Jenže když jsem začal hledat nějaké články o židlích, moc jsem toho nenašel. Tak nějak jsem nevěděl, na co všechno se mám při výběru židle zaměřit. Na nějakém fóru (tuším, že to byl Webtrh) jsem našel zmínku o židli LD Storm s odkazem na obchod M1. Design jejich webu mě moc nezaujal a už jsem chtěl ze stránek odejít. Pak jsem se ale začetl do jejich blogu o ergonomii a také do ergonomické encyklopedie. Tolik informací o zdravém sezení pohromadě jsem nikde neviděl! Doporučuji přečíst (i pokud nákup židle neplánujete, dozvíte se tam zajímavé informace o sezení).

Dneska jsem zašel do jejich prodejny v Praze, kde mají vystaveno desítky židlí k vyzkoušení. A musím říct, že jsem byl mile překvapen. Většinou nemám rád, když mi někdo kecá do výběru zboží. Většinou tedy prodavači ví o výrobcích méně než já, nebo neví vůbec nic. A jsou otravní. V M1 je tomu jinak. Pan Marcel Janů, kterého v této prodejně najdete, totiž o židlích a o zdravém sezení ví opravdu hodně (což je vidět už i v textech na webu M1). A hlavně se vám nesnaží prodat nejdražší možnou židli, ale takovou, která vám bude z dané cenové kategorie vyhovovat nejvíce. Já jsem si na webu vybral model LD LYRA, ale nakonec jsem zvolil na doporučení levnější židli AN GALA (kvůli lepší bederní podpěře). Co se mi ještě hodně líbilo byla otevřenost pana Janů. I na dotazy ohledně poruchovosti a nevýhod jednotlivých židlí jsem dostal jasné odpovědi. Nevím jak vám, ale mi to přijde dost zásadní a bohužel to není vůbec běžné.

A proč o tom píšu? Výběr správné židle k počítači je dost těžká záležitost (pokud vám záleží na vašem zdraví). O M1 jsem se dozvěděl v podstatě náhodou někde na fóru. Takže bych rád doporučil všem, kteří plánují nákup nové židle navštívit jejich web, nebo v lepším případě jejich prodejnu. Opravdu to stojí za to :)

BTW, tohle není reklamní článek. Dneska jsem tam byl a odcházel jsem maximálně spokojený. Což se mi běžně vůbec nestává.

BTW2: židli jsem zatím objednal. Až ji budu mít nějakou dobu doma, tak se o ní asi ještě zmíním :)

BTW3: měl jsem výběr usnadněn tím, že jsem měl pevně stanovený maximální cenový limit na nákup židle (který jsem stejně trochu překročil :) ). Takže jsem nemusel zkoušet dražší židle. Zkusil jsem si ale sednout na Therapia Body a byl to super zážitek. Asi si ji v budoucnu pořídím.

BTW4: vyhraďte si na nákup více času. Pořádně si vyzkoušet všechny vybrané židle dá docela zabrat :)

Rubriky: Ze života | 6 komentářů

Snadné je zapomenout

V poslední době mám spoustu práce. Více než kdy předtím. Díky tomu je teď mnohem snadnější uvědomit si nedokonalost svého systému…tedy v mém případě lépe řečeno chaosu. Po delší době jsem se začetl do knihy 7 návyků skutečně efektivních lidí od Stephena Coveye. První tři návyky čtu již podruhé za sebou a přemýšlím, jak to vše aplikovat do praxe a jak si díky těmto návykům zefektivnit a ulehčit život. Dnes jsem si ale vzpomněl, že tato situace je mi nějak povědomá. Zapátral jsem v hlubinách své emailové schránky a našel jsem zprávu, kterou jsem psal před rokem. To co jsem ve zprávě popisoval bylo téměř totožné s tím, co prožívám teď! :)

Proč to píšu tady? Původně jsem si nad tím chtěl jen povzdechnout na Facebooku. Jenže jsem začal přemýšlet, proč k tomu vlastně došlo. Uvědomil jsem si, že je velmi snadné zapomenout na to, co chceme v životě změnit. Pokud se z toho nestane návyk, jde na tu činnost jednoduše zapomenout (ať už jde o studium cizího jazyka, běhání, zdravou stravu…). To mě přimělo k tomu začít si zapisovat své cíle tak, abych je měl stále na očích a nemohl na ně jen tak zapomenout. Ještě nevím, jak to budu dělat, ale díky tomuto nepříjemnému zjištění mám velmi silnou motivaci to změnit!

Rubriky: Osobní rozvoj, Ze života | Napsat komentář

Kam schovat klíče při běhání?

Už delší dobu jsem řešil při běhání problém s klíči. Kam je schovat aby nepřekážely? V kapse by cinkaly a hrozilo by jejich vypadnutí. Na krku by hodně poskakovaly a také by vydávaly zvuky. Proto jsem běhal vždycky s klíči v ruce, což není zrovna nejpohodlnější. Začalo mě to štvát hlavně od té doby, co nosím při běhání sebou i mobil. Měl jsem tedy při běhání obě ruce plné, což mě dost zneklidňovalo.

Dneska, když jsem si obouval boty a vypravoval se ven, mě něco napadlo. Co takhle strčit klíče mezi tkaničky a jazyk u boty? Hned jsem to vyzkoušel a musím říct, že se mi to osvědčilo. Uběhl jsem takto něco přes 5km a nikde mě to netlačilo, ani mi to nijak nebránilo v běhu. Klíče byly přivázány tkaničkou a byly tam napevno, takže se vůbec nehýbaly ani nevydávaly žádné zvuky.

Měl jsem trochu strach abych je neztratil, tak jsem je občas letmým pohledem kontroloval. Myslím si ale, že možnost ztráty klíčů je minimální. Pro jistotu jsem navíc použil na tkaničce ještě jeden uzel navíc.

Pro představu jak takové řešení vypadá přikládám fotku z dnešního běhu.

Klíče na botě

Klíče na botě

A otázka pro běžce: kam dáváte při běhání své věci? (klíče, telefon, přehrávač…)

Rubriky: Ze života | Štítky: , | 17 komentářů

The Man from Earth – film který mě dostal

Dnes jsem čistě náhodou kdesi na internetu viděl zmínku o filmu s názvem „The Man from Earth“. Název mě zaujal, proto jsem se mrknul na csfd, o čem film vlastně je. Popis filmu mě zaujal ještě více, proto jsem si řekl, že se na film dneska podívám.

Před chvíli jsem ho celý dokoukal a ještě teď se z toho vzpamatovávám. Přitom od filmu, který se skoro celou dobu odehrává v jedné místnosti, neobsahuje žádné speciální efekty, ani žádnou akci jsem moc neočekával. Celou dobu jsem byl ale připoután k monitoru a film mě naprosto pohltil. Celé to bylo pojato formou vyprávění. Má fantazie pracovala na plné obrátky. Napjatě jsem čekal, co ještě se dozvím. Opravdu velmi zajímavý zážitek.

Jen si zkuste představit život člověka, který se po světě pohybuje více než 14 000 let. Co by všechno mohl vyprávět, jaké zážitky a zkušenosti by měl…

Pokud vás zajímá scifi, psychologie, nebo filozofie, určitě se na to podívejte. Za sebe můžu říct, že je to jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem za celý svůj život viděl.

Rubriky: Různé | Štítky: , , , | 3 komentáře

Rychlý internet není samozřejmostí

V posledních několika letech žiji s velmi rychlým připojením k internetu. Jak v bývalém domově u rodičů, tak i v mém novém bytě. Rychlý internet mám i v práci. Vzhledem k pobytu ve větších městech mám i relativně rychlý a stabilní internet i v mobilu. Naučil jsem se tedy s internetem žít a začal jsem jej brát jako samozřejmost.

Už ani na email nepoužívám žádného offline klienta. Téměř vše používám online. Nemá pro mě cenu mít vše v počítači, protože připojení k internetu je tak rychlé, že nalezení a stažení dat z internetu je otázkou několika málo minut.

Včera jsem ale jel za kamarádem na chatu, která je obklopena lesy. Najednou jsem se ocitl bez signálu a neměl jsem k dispozici ani mobilní internet. Kamarád nemá moc možností jak se z toho místa připojit k internetu. Používá tuším něco od O2 (mám pocit, že CDMA). Rychlost a stabilita je přímo hrozná.

Najednou jsem si uvědomil, že rychlý internet není ani v dnešní době samozřejmost. Ne každý si může vklidu procházet videa na youtube, rychle vyhledávat informace a nebo pracovat s různými webovými aplikacemi. To co je u mě doma otázkou vteřin, může pro někoho znamenat minuty čekání na zobrazení stránky.

Je to zvláštní, ale nějak mě nenapadlo, že v dnešní době může mít ještě někdo takové problémy. Žil jsem v domnění, že rychlý internet je dnes samozřejmostí. Jednodenní pobyt na této offline chatě mi však otevřel oči.

Rubriky: Internet, Technika, Ze života | 15 komentářů

Jak málo stačí

sunset between leavesPřed chvíli jsem si byl nakoupit něco k jídlu v nedalekém obchodě. Když jsem došel k pokladně, zhrozil jsem se velké fronty a skutečnosti, že je otevřená jen jedna pokladna. Ve frontě stálo spousta lidí, všichni nadávali, byli podráždění a celkově byla atmosféra dost napjatá. Já se ale rozhodl využít čas strávený čekáním ve frontě nějak smysluplně. Začal jsem si všímat co se vlastně děje.

Šlo o to, že pokladní byla očividně nová a neměla dost zkušeností. Často dělala chyby a potom musela volat kolegyni, aby ji na pokladně něco stornovala. Lidi ve frontě to ale nezajímalo. Jediné o co jim šlo bylo jenom jejich vlastní pohodlí. Nadávali všichni a všichni se tvářili hrozně. Nejvíce se ozývali důchodci (což je pochopitelné, když mají tolik práce, že si nemůžou dovolit čekat). Chtělo se mi smát, ale vydržel jsem to :)

Sledoval jsem pokladní a byla opravdu dost nervozní a čím více lidi nadávali, tím častěji dělala chyby. Pak jsem se po více než deseti minutách dostal na řadu. Podíval jsem se slečně do očí, usmál jsem se a pozdravil jsem ji milým a klidným tónem. Přál bych vám vidět ten rozdíl. Z té vystresované, nervózní pokladní se stala klidná a vyrovnaná pokladní, které šla práce od ruky. Všechno mé zboží bez jediné chybičky projela pokladnou a měla to hotové mnohem rychleji, než u předchozích zákazníků. Když jsem odcházel, znovu jsem se ji podíval přímo do očí, hezky poděkoval a popřál hezký den. Tehdy už měla mnohem lepší náladu. Při odchodu jsem se ještě otočil a podíval se na ni, když obsluhovala dalšího zákazníka a bylo vidět, že ji ta dobrá nálada zůstala i po mém odchodu.

Vidíte, jak málo stačí k tomu, abyste někomu pomohli? Vůbec nic mě to nestálo, naopak jsem byl odměněn velmi dobrým pocitem :)

A co z toho dále plyne? Spolu s dalšími asi 15 lidmi jsem prožil stejný zážitek. Čekal jsem velmi dlouhou dobu u pokladny. Všichni ostatní lidé odcházeli otrávení, podráždění a se špatnou náladou. Já odešel s naprosto úžasnou náladou. Stejný zážitek, naprosto odlišná zkušenost.

Rubriky: Osobní rozvoj | 6 komentářů

Jak mocné je stanovit si cíl

Along the wayDnes jsem se rozhodl asi po půl roce začít s běháním. Fyzicky bych na tom měl být hůře, než když jsem loni na konci léta s běháním skončil. Ve skutečnosti to bylo ale jinak a já uběhl delší trasu, za kratší dobu a bez jakékoliv přestávky, nebo zpomalování (pokud nepočítám čekání na zelenou na přechodu). Jak je to možné?

Když jsem vyběhl ven, dal jsem si cíl, který jsem se zavázal dodržet za jakýchkoliv podmínek. Ten cíl zněl: „celou cestu poběžím, nebudu zpomalovat, ani zastavovat“. I když jsem měl vzhledem k mému fyzickému stavu (navíc asi týden po nemoci) trochu pochyby o splnění toho cíle, zavázal jsem se k jeho stoprocentnímu splnění.

Ze začátku to bylo v pohodě, ale po prvním asi kilometru to začalo. Špatně se dýchalo a nohy začínaly více a více bolet. Jindy bych v tomto případě zpomalil a na chvíli přešel do chůze. Tentokrát to nešlo. Měl jsem před sebou cíl a ten jsem si neustále opakoval. Čím více jsem si svůj cíl opakoval, tím více jsem měl síly pokračovat v běhu. Pak se něco změnilo. Bolest svalů sice stoupala, ale už to přestal být problém. Už mě to nemohlo zastavit. Uvěřil jsem svému cíli a pokračoval jsem dále.

A proč to vlastně píšu? V praxi jsem se přesvědčil jak důležité je stanovit si cíl a motivovat se k jeho splnění. Teprve potom ze sebe dostaneme ty nejlepší výsledky. Teprve potom si sáhneme za hranice našich možností. A pokud to lze aplikovat na běh, lze to využít i ve všech oblastech života. Zkuste to taky, stojí to za to!

Rubriky: Osobní rozvoj, Ze života | 11 komentářů

HTC Desire – první dojmy

Na tento telefon jsem již dlouho čekal. Konkrétně od té doby, kdy jsem viděl poprvé tento přístroj v akci na videu. Velký displej, ohromný výkon, krásný design a nádherné prostředí Sense od HTC. Čekání se zdálo být nekonečně. Naštěstí mé čekání skončilo v úterý 6.4, kdy dostal Sunnysoft první zásilku. Hned ten den jsem si pro jednoho skočil a rád bych se s vámi podělil o mé první dojmy.

Celý příspěvek

Rubriky: Android, Technika | 30 komentářů

HTC Desire

V úterý odpoledne jsem si pořídil nový telefon – HTC Desire. Zatím jsem z něj nadšený a pořádně ho testuju. V nejbližší době zde napíšu mé zkušenosti s tímto telefonem a pokusím se sepsat co nejvíce informací. Pokud máte k Desirovi nějaké dotazy, tak se ptejte v komentářích pod tímto článkem. Pokusím se na otázky odpovědět v článku.

Prozatím doporučuju sledovat mě na twitteru, kde průběžně píšu nějaké postřehy s Desirem: http://twitter.com/dadajax

A jedno video pořízené Desirem:

Update: HTC Desire – první dojmy: http://www.dadajax.net/htc-desire-prvni-dojmy/

Rubriky: Různé | 13 komentářů

Menší zamyšlení nad dnešními netbooky

Právě sedím ve vlaku na cestě do Ostravy. Čekají mě ještě asi dvě hodiny cesty a čas mi krátí můj notebook. Začaly se mi hlavou honit myšlenky, čím bych ho mohl nahradit. Můj třináctipalcový Dell Vostro 1310 je sice docela malý a přenosný, ale pořád to není úplně ideální řešení na cesty. Jednak proto, že ho používám jako hlavní počítač (nerad bych o něj přišel), ale taky proto, že je i docela velký a bez napájení už moc nevydrží. Jenže čím ho nahradit?

Když jsem se zamyslel nad mými požadavky, tak jako nejdůležitější mi přišly skladnost a dlouhá výdrž na baterii. To se zdá být logické. Jenže jsem přemýšlel dále. Nebyl by lepší nějaký netbook? Podle mě ano. Problém je v tom, že vývoj netbooku se ubral směrem, který se mi moc nelíbí. Neustále se zvyšuje výkon, velikost a cena. Naopak se bohužel znatelně snižuje výdrž na baterie. Do netbooků se cpou „dospělé“ operační systémy a přístroje jsou postaveny na architektuře x86. Není se čemu divit. Lidé to všechno chtějí. Netbooky pochopili jako levnou variantu notebooku(nebo počítače) a čekají, že netbook jim plně nahradí počítač.

Já se ale ptám, je to opravdu dobré nahrazovat počítač netbookem? Myslím si, že ne. Chci netbook, ale nechci mít plnohodnotný počítač. Nechci na netbooku pracovat, hrát hry, nebo dělat nějaké výkonově náročné činnosti. Chci malý přístroj, který bude mít kvalitní klávesnici, malé rozměry a vydrží minimálně 24 hodin v provozu na baterii. Nechci aby v něm běžel dospělý operační systém, který by zbytečně zatěžoval procesor a snižoval maximální dobu provozu. Chci nějaký jednoduchý operační systém, který mi umožní psát texty, poslouchat hudbu, sledovat videa, pohodlně prohlížet internet (plnohodnotně, i s Flashem!) a komunikovat se světem. Nic více nepotřebuji.

Jenže existuje něco takového? Bohužel o žádném takovém přístroji nevím. Většina netbooků má výdrž pohybující se maximálně kolem tří hodin, což je směšné. Dražší modely již mají lepší výdrž (maximálně však kolem bídných 10h), ale jsou zbytečně drahé.

Jaký by byl podle mě ideální netbook? Běžel by na něm operační systém Android, měl by 9“ displej, postaven na architektuře ARM, výdrž na jedno nabití by byla vyšší než 24 hodin a váha by byla maximálně 1kg i s napájecím adaptérem. Hardwarové parametry jsou mi ukradené, chci jen, aby byla práce s netbookem svižná a aby utáhl alespoň 720p video. No a cena? Ideálně 8 až 10 tisíc korun.

Opravdu je to tak těžké něco takového vyrobit? Kdo potřebuje na cestách klasický operační systém? Na co je vlastně netbook, který nevydrží na jedno nabití ani jednu cestu domů?

Doufám, že výrobce netbooků brzo napadnou podobné myšlenky a vydají se touto cestou. Opravdu se těším na dobu, až bude k sehnání přístroj přesně dle mých požadavků.

Co si myslíte vy? Jsou mé požadavky na netbook tak nereálné, nebo máte na současný stav netbooků stejný názor?

Rubriky: Technika | 10 komentářů