Dadajax’s weblog

Fotíte rádi? Jestli ano, tak jste určitě někdy slyšeli o možnosti vydělávat prodejem svých fotek na internetu. Jak by taky ne, je toho plný internet. Z většiny článků ovšem můžete získat dojem, že jde o něco jednoduchého a že se jedná o velmi snadnou cestu k bohatství. Rád bych zde sepsal mé vlastní zkušenosti a názory na prodej fotek do fotobank.

Celý článek..

Upozornění: tento článek nepřináší žádnou užitečnou informaci. Hrabal jsem se ve své fotogalerii a napadlo mě, že by nebylo špatné sepsat si článek o tom, jak se vyvíjelo mé pracovní prostředí v průběhu času. Podobný článek jsem již kdysi psal, nyní se ale pokusím to vzít od začátku až po dnešek

Celý článek..

Právě teď jsem řešil, jak zprovoznit Flash ve Firefoxu na počítači, kde nemáte přístup k administrátorskému účtu. Řešení je naštěstí velmi jednoduché.

1. stáhněte si instalátor Adobe Flash ze stránek Adobe.
2. otevřete instalační soubor (.exe) pomocí nějakého rozbalovače (já to rozbalil pomocí 7-Zipu)
3. obsah instalačního souboru rozbalte doadresáře plugins v adresáři, kde máte nainstalovaný Firefox

Teď jen stačí restartovat Firefox a Flash by měl fungovat bez problému. Alespoň já jsem zatím nenarazil na žádné omezení.

Vyrůstal jsem v rodině, kde běžela televize skoro pořád a skoro v každém pokoji. Myslím si, že jsme nebyli ojedinělý případ a takových rodin je určitě hodně. Kdysi mi to nijak nevadilo, ale od doby, kdy jsem doma taky pracoval a ne jenom se flákal, mi začala stále hrající televize vadit. V naprosté většině případů tam totiž jsou jenom kraviny. A co hůř, ty kraviny dokáži velmi dobře odvést pozornost. Člověk se pak přistihne že čumí na díl seriálu, o kterém neví ani jak se jmenuje. Televize taky docela ničí vztahy. Určitě znáte takové ty rodinné setkání, kdy se rodina sejde a společně „čumí“ na televizi. No abych to zkrátil, televize mě proste štvala.

Když jsem se přestěhoval do Prahy, byl jsem moc rád, že v bytě žádná televize není. Ze začátku to byl docela nezvyk. Díky pravidelným pořadům jsem se totiž naučil za ty roky orientovat v čase…kolik hodin je a taky jestli není náhodou víkend Brzo jsem si ale na ten klid zvykl a teď bych už neměnil. Život bez televize je pro mě mnohem lepší. Ještě se mi nestalo abych si řekl, že mi chybí.

Jaké jsou tedy výhody? Když nemám televizi, tak se dívám pouze na filmy a seriály, které mě zajímají v čas, který mi vyhovuje. Nemám rád, když mi někdo diktuje, kdy se na co dívat. Když už nemám do čeho píchnout, nebo si chci odpočinout, tak nemám nutkání tupě čumět do té bedny. Místo toho dělám něco zajímavějšího a přínosnějšího, jako třeba čtení, přemýšlení, nebo běhání.

Taky jsem si všiml, že mám mnohem čistější hlavu. Už mi nikdo netlačí do hlavy všechny ty bulvární kraviny, špatné zprávy a věci, které jsou mi ukradené. Můžu se tak věnovat mnohem důležitějším věcem. Začínám být klidnější a mnohem více soustředěný.

A jak se tedy dostávám k důležitým informacem? Spoléhám na to, že až se stane něco opravdu důležitého (o čem bych měl vědět) tak se o tom dozvím buď na sociálních sítích od přátel, nebo třeba někde v buse

Dokážete si představit život bez televize?

čas

Taky byste rádi cestovali v čase? Já jsem našel způsob jak toho docílit Fakt jsem se nezbláznil a fakt nekecám. Opravdu takový stroj času mám, bohužel ale umí cestovat jen do minulosti. Ale i to není k zahození, viďte A jak jsem k němu vlastně přišel? Jednoduše…jediné co k vyrobení takového stroje času potřebujete je jakýkoliv fotoaparát Ano, mluvím zde o fotkách.

Nejspíš pořád tápete, o čem to ten blázen pořád mluví. Pokusím se to tedy vysvětlit. Za svých 21 let jsem prožil už spoustu zážitků, ale čím více jich je, tím více je v nich zmatek. Nejde je všechny udržet v paměti a vzpomínání na některé (zvlášť ty hodně staré) vzpomínky je docela obtížné. Postupem času jsem ale zjistil, že můj mozek na tyto zážitky nezapomíná, jen je někdy obtížné si je vybavit. Když si ale prohlížím starší fotky, tak mám pocit, jako bych se do onoho okamžiku v minulosti vracel. Začínám si vzpomínat na okolnosti, za jakých byla fotka pořízena, na zážitky, které se k tomu období vážou a spoustu dalších věcí. To vše probíhá tak nějak automaticky, ani se nemusím nijak zvlášť snažit. Je to fakt úžasné, když se zamyslíte nad tím, co všechno si náš mozek pamatuje. Je třeba ho jen trošku „nakopnout“ a najednou máte minulost před sebou v takových detailech, že se nestačíte divit A vlastně ani nejde o to, co na fotce je. Mám fotky na kterých je třeba jen vyfocený oheň ve tmě, ale už letmý pohled na fotku mi dokáže přivodit spoustu detailů z doby pořízení fotky. U některých fotek je to sice trošku složitější (třeba když se sejde více podobných fotek z různých období), ale ve výsledku téměř každá fotka dovede nějaké ty vzpomínky přivolat.

A proč by vlastně někdo měl cestovat do minulosti? Já to dělám proto, abych si připomněl všechny ty krásné chvíle, které jsem zažil. Když mám potom špatnou náladu a mám pocit, že se mi v ničem nedaří, udělám si takový výlet do minulosti. Spolu s nějakou příjemnou hudbou je to zaručený lék na špatnou náladu

A co vy? Cestujete taky někdy do minulosti? Nebo máte nějaký lepší stroj času, se kterým to jde i do budoucnosti?

Na redakční systém Wordpress existuje spousta různě kvalitních pluginů na vytváření fotogalerií. Některé z nich jsem zkoušel, až jsem pak vytvořil vlastní řešení. Nicméně to byla pro mě stále starost navíc, a stále jsem pokukoval po něčem lepším. Vzhledem k tomu, že již nějakou dobu využívám k prezentaci svých fotek Flickr, nejsnadnější řešení pro mě by bylo integrovat webovou galerii z flickru zde na blogu. Naštěstí jsem našel plugin, který tuto práci zvládne přesně tak, jak jsem si to představoval

Plugin se jmenuje Flickr Gallery a umí toho docela dost. Pokud byste rádi nabídli návštěvníkům vašeho blogu možnost prohlížet vaše fotky přímo z blogu, tento plugin určitě doporučuju. Jak vypadá výsledná fotogalerie vytvořená tímto pluginem se můžete podívat zde v mé fotogalerii.

Malá poznámka na závěr: opět jsem se ujistil v tom, že použití Flickru pro ukládání fotek byla skvělá volba. Na Flickr existuje spousta různých aplikaci, pluginů, widgetů a podobně. Stačí jen nahrát fotky na Flickr a poté už jen vybrat, jakou formou budete chtít fotografie prezentovat ostatním.

Flickr je úžasná služba pro sdílení fotografií. Je to skvělá možnost, jak ukázat světu vaše geniální výtvory. Flickr navštěvuje denně statisíce lidí, takže se může zdát, že vaše díla uvidí hodně lidí. Proto tam pošlete vaše ohromné fotky s velkým očekáváním. Bohužel v lepším případě přibude pod fotkou jeden komentář, v tom horším si ji prohlídne několik jednotlivců, nebo nikdo. „Jak to že o fotku nikdo nemá zájem, vždyť je přece super“ říkáte si.

Důvod je jednoduchý. Na Flickr je každou minutu nahráno tisíce fotek (v době psaní článku to bylo něco přes 6000 nahraných fotek za poslední minutu). Nemůžete tedy čekat, že se z vašich fotek někdo zblázní. Pokud chcete fotkami zaujmout co nejvíce lidí, doporučuju přečíst si tento článek. Uveřejním zde několik rad, jak zvýšit vaši popularitu na Flickru

Proč

Přemýšlel jsem, jestli tohle napíšu na začátek článku nebo na konec. Lepší bude, abyste věděli dopředu proč to všechno podstupovat Když necháte vytisknout nějaké vaší fotky a umístíte je do nějaké galerie (reálné, ne virtuální), tak určitě budete chtít, aby vaše fotky vidělo co nejvíce lidí. To samé platí i na Flickru. Je to skvělá odměna když vidíte, že si vaši fotku shlédlo tolik lidí a někteří jí třeba i pochválí.

Čeho chceme dosáhnout?

Vaším cílem by mělo být to, aby byly vaše fotky dobře hodnocené Flickrem. Flickr pomocí nějakých svých algoritmů počítá u každé fotky její zajímavost, neboli „interestingness“. Z toho co jsem vypozoroval, záleží na třech hlavních věcech: počet zhlédnutí, počet komentářů a počet lidí, kteří označili fotku jako oblíbenou. Neznám přesně poměr důležitosti mezi těmito třemi čísly, ale vypadá to, že nejvíce zajímavost ovlivňuje počet lidí, kteří označili fotku jako oblíbenou. Na druhém místě je pravděpodobně počet komentářů a nakonec počet zhlédnutí. Vzhledem k tomu, že neznám přesný postup pro oceňování fotek, je možné, že se do tohoto započítávají i jiné okolnosti (třeba počet webů, které na fotku odkazují?). Naším cílem je tedy zvýšit hodnotu všech tří údajů.

Celý článek..

V téměř každé diskuzi pod články o Facebooku se strhne lavina flamewaru mezi uživateli této sociální sítě a těmi, kteří považují Facebook jako ztrátu času a nechápou jeho využití. Určitě jste na podobné diskuse narazili vícekrát, takže víte, o čem mluvím. Rád bych se v tomto článku vyjádřil k tomu, co mě nutí sedět několik minut až hodin denně na Facebooku.

Začalo to docela nevinně, když jsem se začal zajímat, k čemu ten Facebook vlastně je. Vůbec jsem nechápal, jak tam může někdo trávit tolik času. V té době jsem byl spíše odpůrcem Facebooku, i když jsem to neodsuzoval a ani jsem na to nenadával v diskuzích Potom jsem si ale řekl, že to prostě otestuju, vyzkouším a uvidím. Tak jsem se teda zaregistroval a… byl jsem na tom stejně jako před registrací.  Pořád jsem nechápal ten důvod, proč bych tam měl trávit tolik času. Navíc jsem se v tom neorientoval a přál jsem si, aby to bylo přehledné jako Twitter, který jsem v té době používal.

Z počátku, kdy jsem měl v kontaktech jen něco kolem tří přátel, nebylo využití Facebooku tak zřejmé a spíše to vypadalo jako blbost. Potom došlo ale ke změně a já začal mít čím dál tím více přátel (myšleno jako kontaktů). S rostoucím počtem přátel se ale něco začalo měnit. Uvědomil jsem si, že už mi odpadla „nutnost“ v určitých časových intervalech kontaktovat své známé. Určitě to znáte taky. Takové ty zprávy na IM (ať už je to ICQ, Jabber, nebo cokoliv jiného) ve stylu „Čau, jak se máš? Co nového?“.  Tak přesně tohle díky Facebooku odpadá. Když máte své přátele na Facebooku, máte neustále přehled o tom, co kdo dělá. Když už dojde k nějaké události (dokončení školy, stěhování, nákup něčeho nového) víte o tom v podstatě hned a taky můžete hned reagovat. To je obrovská výhoda, která se mi velmi líbí.

Samozřejmě vás nikdo nenutí tohle všechno číst, nebo komentovat. Ale máte tu možnost. Taky když vy máte nějakou novinku, nemusíte to jak „idiot“ psát X lidem zvlášť. Prostě to stačí napsat na Facebook a koho to zaujme, ten si to přečte a popřípadě to okomentuje. Mnohdy dostanete cenou radu od někoho, od koho byste to třeba těžko čekali. A to mi přijde užitečné.

Nevýhody?

Bohužel nic není dokonalé a týká se to i Facebooku, tedy spíše jeho uživatelů. Každý má totiž jiné požadavky a představy o tom, jak Facebook používat. Někteří lidé to mají jen jako nástroj k zahnání nudy a dělají si různé kvízy, používají různě pitomé aplikace (jako třeba lízání lízátek?!) a podobně. Díky tomu faktu spousta lidí Facebook odsuzuje jako nepoužitelnou hračku pro děti. To ale není takový problém. Každého člověka můžete totiž „ignorovat“ a jeho zprávy se vám nebudou objevovat na úvodní obrazovce. Stačí takto zneviditelnit ty největší „spammery“ a máte pokoj. Sám jsem to tak udělal (až na výjimky, několika VIP přátelům nějaký ten kvíz nebo blbost odpustím, jsem tak šlechetný ).

Různé aplikace sice jdou na úvodní stránce blokovat, ale když se objeví nějaká další aplikace, je třeba ji blokovat znovu. Proto je jednodušší blokovat celé problematické uživatele a je klid Když tedy odfiltrujete tyto nežádoucí věci, zbudou vám jen ty užitečné aktualizace stavů vašich přátel. A teprve tehdy poznáte sílu Facebooku.

Další nevýhoda je ta, že Facebook je požírač času. Když se sejde více lidí online, může se stát, že se rozpoutá vášnivá diskuze To pak člověk nedělá nic jiného, než reaguje na odpovědi druhých. Z pohledu času je to nevýhoda, ale pokud zanedbáme čas, tak vznikne docela hezká platforma na vedení (krátkodobých) diskuzí.

Závěr?

Můj závěr je ten, že mi Facebook přináší více užitku než nevýhod, takže tam stále budu trávit svůj čas. Jen si musím dát pozor, abych na FB netrávil toho času až příliš mnoho. Od dob co FB používám, mám přehled o aktivitách svých známých a to s minimem úsilí (kontaktovat někoho kvůli pokecu mě unavovalo).

Samozřejmě si nesmíte plést pojmy. Facebook rozhodně neslouží jako náhrada reálného života, je to jen nástroj, jak ulehčit komunikaci s vašimi přáteli. A to dělá opravdu dobře. Pokud si chcete s někým doopravdy popovídat, tak je samozřejmě nejlepší si s ním někam zajít a pokecat na živo Žádný Facebook, mail, IM ani telefon nemůže nahradit posezení s přáteli v příjemné hospůdce (kavárně, čajovně…doplňte si sami).

Pokud jste dočetli až sem a máte chuť psát komentář pod článkem ve smyslu, že nechápete k čemu Facebook je, prosím jděte to napsat jinde. Tento článek je pouze o tom, proč Facebook používám já. Chápu že každý má jiné potřeby, což ale neznamená, že je to špatně. Je to prostě nástroj jako každý jiný a je na každém z nás jestli a jak ho využije.

Je zvláštní, jak se někdy s vášní a odhodláním pustíme do plnění nějakého úkolu, ale čím blíže ukončení úkolu jsme, tím méně se nám chce pokračovat. Určitě jste to zažili taky. Úkol, nebo projekt je téměř u konce, zbývá udělat jen několik maličkostí, ale vám se prostě nechce. Někdy pod tíhou zbývajících problému s tím spojených, nebo prostě jen ztrátou motivace. Začnete tedy pracovat na něčem jiném, ale pořád máte takový nepříjemný pocit z toho, že máte ještě něco rozdělané. A právě to je ten problém. Nedokončený úkol vám bere energii, kterou byste mohli využít mnohem lépe.

Já o tom svém nedokončování úkolů vím dlouho, ale nikdy mě nenapadlo, kolik energie takový nedokončený úkol stojí. Uvědomil jsem si to teprve nedávno a začal jsem tedy řešit způsob, jakým bych se tomu mohl vyhnout i v momentech, kdy je počáteční motivace už dávno pryč. Nakonec se mi podařilo najít řešení, které mi vyhovuje a hlavně funguje

Celý článek..

Už delší dobu mám v plánu napsat podobný článek. Často totiž narážím na případy, kdy především začátečníci s výjimkami nakládají velmi špatně. O co jde? Uvedu první příklad:

try {
    Thread.sleep(100);
} catch (InterruptedException e) {
 
}

V uvedeném příkladu se v bloku try se zavolá příkaz na uspání vlákna na dobu 100ms. To může vyhodit InterruptedException. Na tuto výjimku máme možnost zareagovat v bloku catch, ale jak vidíte, tento blok je prázdný. V čem je tedy problém? Pokud na výjimku nijak nezareagujeme, koledujeme si o pořádné problémy. Pokud dojde k problému, nebudeme o tom vůbec vědět a aplikace se bude chovat divně. Taková chyba se hledá opravdu špatně a není vůbec lehké ji proto najít. Mnohdy taková chyba spustí řetězovou reakci spoustu dalších chyb.
Další příklad, který nyní uvedu, je oproti tomu předchozímu lepší, nicméně stále nedostačující:

try {
    Thread.sleep(100);
} catch (InterruptedException e) {
    System.out.println(„Nepodařilo se uspat vlákno“);
}

V tomto případě v momentě vyvolání výjimky sice dostaneme informaci o tom, že se něco nepodařilo, ale neřekne nám to téměř nic podstatného. Neznáme totiž žádné detaily této výjimky.

Správné řešení

Pokud nechcete strávit spoustu bezesných nocí nad laděním nefunkční aplikace, silně doporučuju použít tento způsob:

try {
    Thread.sleep(100);
} catch (InterruptedException e) {
    e.printStackTrace();
    // další metody pro ošetření výjimky
}

V tomto případě se v momentě vyvolání výjimky vypíše na standardní výstup stack trace (zásobník volání metod). Tam můžete jednoduše zjistit místo, kde k chybě došlo a často se zde objeví i popis problému. Samozřejmě že to není jediná možnost, dále můžete použít například různé logovací knihovny (například Log4J), které mají své funkce na výpis a logování těchto informací.

Nebuďte tedy líní a vždy v bloku catch nechte vypsat stack trace. I v případech, kdy si myslíte, že k výjimce dojít nikdy nemůže (což je stejně naivní jako třeba spoléhat se na to, že když si namíříte mezi oči nabitou a odjištěnou zbraň a zmáčknete spoušť, zbraň se pokazí a nevystřelí). Ušetříte tak sobě i svému okolí spoustu hodin, které byste jinak promarnili řešením podivného chování aplikace

A až budete řešit problém, se kterým si nebudete vědět rady, jednoduše zkopírujete výpis ze stack tracu do nějakého fóra a vaše šance na vyřešení problému se mnohonásobně zvýší. Není totiž nic horšího, než když programátor popíše problém slovy „nejde to“, nebo „píše to nějakou chybu“. Ale to už je na další článek

Pohled na noční oblohu plnou hvězd mě vždy přitahoval. Vzhledem k tomu, že rád fotím, jsem si vždy přál umět zachytit tuto krásu do fotografie. Mé první pokusy byly s kompaktem a později s ultrazoomem. Focení hvězd s těmito kompakty bylo docela jednoduché. Oba nabízeli scénický režim noční obloha, takže stačilo jen položit foťák na stativ a zmáčknout spoušť. Bohužel tyto kompakty trpěli velkou hladinou šumu. Pro použitelné snímky bylo třeba použít jen tu nejmenší citlivost. Proto na fotce byly vidět jen ty nejjasnější hvězdy. Přiložený obrázek je z Panasonicu FX3 – čas 30s clona 2.8 a ISO 100:

Celý článek..

Po měsíci bez práce se už začínám o práci zajímat. Krom toho, že jsem pro to podnikl určité kroky (samostudium, kontaktování zaměstnavatele) jsem taky hodně přemýšlel. Je tomu něco přes rok, co jsem byl na posledním pohovoru, proto si toho ještě hodně pamatuju. Za ten rok jsem se v životě posunul o pořádný kus dále snad ve všech směrech a tedy začínám srovnávat. Když jsem šel minule na pohovor a položil jsem si otázku „mám vůbec co nabídnout?“ neuměl jsem na ni odpovědět. Nebyl jsem si jistý, jestli práci budu zvládat, jestli to na mě nebude moc těžké, jestli vůbec dokážu firmě něčím prospět. Prostě jsem si nevěřil. Když se na to dívám zpětně, divím se, že jsem práci dostal

Než jsem poslal životopis do firmy, která hledá nové zaměstnance, položil jsem si tuto otázku znovu. Tentokrát odpověď byla zcela jiná. Nyní si totiž jsem zcela jistý, že mám co nabídnout a že můžu být firmě prospěšný. Je třeba zahodit všechny předsudky o sebechvále a aroganci, protože o tom to vůbec není. Člověk by si měl být jistý sám sebou. Když si nevěříte vy sami, kdo jiný vám má věřit? Má snad někdo jiný předpokládat že budete dobří, když si o tom nejste jistí ani vy sami?

Největším nepřítelem člověka je v tomto případě nízké sebevědomí a takový ten hlásek v hlavě, který neustále našeptává věci typu „To nezvládneš!“, „Na to nemáš!“, „Na to jsi moc hloupý!“… pokračovat bych mohl téměř donekonečna. Určitě vám někdy na mysl podobné věty lezou. Je třeba se těchto mylných představ zbavit. Snažte se tyto myšlenky přebít rozumem. Když si budete říkat „To nezvládnu!“, vemte si papír a tužku a napište si důvody, proč byste danou věc nezvládli. Udělejte si přehledný seznam a u každého bodu si potom rozepiště, co s tím můžete dělat. Uvedu příklad. Na seznamu budete mít položku „Neumím dobře anglicky“, díky které si myslíte, že nějakou věc nezvládnete. Brání vám snad něco v tom, abyste se přihlásili na nějaký rychlokurz angličtiny? Naprostá většina položek, které uvedete lze vyřešit.

Z mých zkušeností vím, že takový seznam bývá většinou prázdný. Lidi si totiž hážou sami klacky před nohy a snaží se nějak obhájit pro případ, že by to nakonec nevyšlo. Když je pak odmítnou, hned si řeknou „Já jsem to říkal, vždyť na to nemám!“ a jen se v tom utvrzujou. Je to totiž nejjednodušší řešení a oni si pak můžou postěžovat ostatním. Zkuste poslouchat co lidi kolem vás říkají. Většinou uslyšíte samé negativní věty, kterými lidi dávají najevo, že sami sobě vůbec nevěří. Je to pořád samé „Němůžu, nedokážu, je to na mě složité, to nemůžu nikdy zvládnout, na to jsem už starý, ještě jsem na to moc mladý, ono by to nevyšlo…“. Opět můžu pokračovat dál a dál, ale myslím si, že už je to jasné.

Osobně věřím, že není nic, co by člověk nezvládl (samozřejmě že existují limity dané například fyzikálními zákony, takže jedoucí vlak rukou nezastavíte…). Jen je třeba tomu opravdu věřit a podnikonout pro to nějaké kroky. Nestrácejte energii stěžováním si. Využijte tuto energii k tomu, abyste dosáhli svého. Dopracujte se do stavu, kdy si budete jistí sami sebou a ten záludný hlásek v hlavě dokážete snadno umlčet.

Pokud tedy hledáte práci, zkuste si tuto otázku položit. Zkuste se vžít do role zaměstnavatele a zamyslet se nad tím, jestli byste přijali někoho, kdo si není jistý tím, že má co nabídnout, nebo neví, jestli to zvládne.

Takto se chyba projevovala

Své fotografie se snažím mít označkované. Znamená to, že ke každé fotce vkládám pomocí IPTC klíčová slova (a občas další údaje). Je to ten nejlepší způsob na označování fotek, protože většina aplikací dokáže s těmito daty pracovat. Díky tomu tedy nemusím tyto informace zadávat v každém programu zvlášť, protože vše je uloženo ve fotce. Je tomu asi rok, kdy jsem se značkováním fotek začal. Už si ani nepamatuji, které programy jsem ke značkování (neboli tagování) použil. Vše se zdálo být v pořádku a já jsem byl spokojený. Dneska jsem ale zažil menší šok. Při hromadném nahrávání fotek na Flickr jsem totiž zjistil, že se některé klíčové slova (obsahující diakritiku) podivně duplikují. Například fotka, která měla mít správně klíčové slovo „ze života“ měla nakonec klíčová slova „ze života“ a „ze života“. Při prohledání těchto vadných fotek přímo v počítači jsem zjistil, že problém je už v těch fotkách.

Vzhledem k tomu, že jsem vystřídal mnoho programů na značkování fotek, nemůžu přesně říct, který program způsobil tento problém. Pokud se mi to podaří zjistit, určitě to tu ještě zveřejním.

Problém je tedy jasný, proto jsem se snažil najít nejméně bolestivé řešení. Opravdu bych něchtěl upravovat tagy jednotlivě u cca 8000 fotek. Když jsem nadhodil problém na Facebooku, Carnero mi bleskurychle poradil Picasu. To byl dobrý nápad, protože Picasa dokáže s klíčovými slovy pracovat docela dobře z toho co si pamatuju. Nicméně už při stahování Picasy jsem pocítil odpor z instalace nové aplikace a hledání řešení v novém prostředí. Ze zvědavosti jsem tedy otevřel Windows Fotogalerii, která je součástí Windows Vista. Tato jednoduchá aplikace dokáže překvapivě pracovat s IPTC daty velmi dobře. Řešení jsem našel téměř okamžitě, proto bych se rád s řešením podělil.

Jak odstranit dané klíčové slovo z mnoha fotografií

Nejříve si musíte do Fotogalerie přidat složku, ve které se nachází Vaše fotografie. To uděláte pomocí Soubor -> Přidat složku do galerie. Pokud máte hodně fotek, může jejich načítání trvat trochu déle. Postupně se Vám budou načítat klíčová slova ze všech fotek. Tato slova se zobrazí v levém sloupci pod názvem Značky. Počkejte tedy až Fotogalerie projde všechny fotky v přidaném adresáři.

Poté klikněte na popisek Značky, čímž označíte všechny označkované fotky. Díky tomu se Vám v pravém sloupci objeví všechny klíčové slova ve vybraných fotografiích. Tato jsou navíc rozdělená do kategorií Přiřazeno všem a Přiřazeno některým. Poté stačí jen najít v tomto seznamu špatné klíčové slovo (nebo jen to, které chcete odstranit), kliknout na něj pravým tlačítkem a vybrat možnost Odebrat značku. Odebírání značky i pro více souborů je hodně rychlé a během několika sekund budete zbaveni onoho nechtěného klíčového slova.

Postup pro odstranění klíčového slova z fotek

Jednoduché a účiné

Doplnění: Po publikování tohoto článku jsem zjistil, že u některých fotek jsou stále i ty špatné tagy, které jsem vymazával. Když jsem situaci zkoumal, nakonec se ukázalo že se tagy časem opravdu vymazaly. Možná si systém drží některé informace o fotkách v nějaké mezipaměti pro rychlejší načítání a tudíž se změna neprojevila u některých fotek okamžitě. Nicméně podle toho co jsem vypozoroval se zdá, že se změna projevila opravdu na všech fotkách, na kterých jsem chtěl.

Díky jednoduché hromadné editaci tagů jsem se navíc rozhodl, že se zbavím všech klíčových slov s diakritikou. Nechci žít neustále v obavě, že nějaká aplikace to prostě nezvládne a tagy uloží špatně.

V poslední době dost často slýchávám o problémech, které mají lidé při vyřizování na úřadech. Vlastně to není jen v poslední době, slýchávám to už odmalička a navíc ze všech stran. Nikdy jsem se nad tím moc nepozastavoval, teprve dneska jsem nad tím začal více přemýšlet. Spousta lidí chodí na úřady s tím, že tam na ně čeká nějaká hloupá, nepříjemná, neochotná úřednice, která jim chce jen škodit. A když už dojdou na ten úřad, tak se jim to samozřejmě potvrdí a tito lidé se s úřednicemi přinejmenším pohádají a odejdou naštvaní. Poznáváte se? Připomíná Vám to některou z Vašich zkušeností?

Pokud ano, s radostí Vám oznamuji, že nic z toho není zapotřebí. Návštěva úřadů nemusí být vůbec nepříjemnou zkušeností. V čem tedy bývá problém? Jak už jsem naznačil, spousta lidí očekává nepříjemnou, neochotnou úřednici. Už díky tomu se můžou ujistit, že taková ta úřednice vážně bude. Člověk, který očekává rozhovor s někým takovým totiž není naladěn na nějaký pozitivní, příjemný rozhovor. Už tím, že očekává někoho nepřátelského se podvědomě naladí také do této nepřátelské nálady.

Další nebezpečná věc je ta, že lidé jdou na úřady s tím, že úřednici jsou placení z jejich daní a proto by jim úřednici měli snad i nohy líbat. Toto přesvědčení má bohužel hodně lidí. Takoví lidé potom jdou na úřad a úředníky o nic nežádají, místo toho jim přikazují. To je obrovský rozdíl, který dokáže změnit úspěšný rozhovor na velmi neúspěšný (navíc často končící hádkou).

Jaká je tedy realita? Spousta úřednic opravdu vypadá nepříjemně a neochotně. Zkuste se ale na to podívat z jiného pohledu. Taková osoba sedí den za dnem někde u přepážky a denně musí obsloužit desítky nepříjemných, arogantních lidí. Z vlastní zkušenosti vím, jak dokáže rozhovor z idiotem zkazit náladu. Teď si představte, že takových idiotů musíte obsloužit několik denně. Asi byste pak nevypadali jako veselá, ochotná osoba, že?

Klíč k úspěchu je velmi jednoduchý. Při návštěvě úřadu se zkuste vžít do role úřednice, se kterou máte mluvit. Uvidíte, že Vám to při rozhovoru pomůže.

Nakonec dodám několik užitečných rad:

• Při příchodu slušně a s úsměvem pozdravte. To je ten nejlepší začátek, který si můžete vybrat. Příjemným a přátelským pozdravem můžete změnit jejich náladu z nepřátelské na přátelskou.
• Nikdy úředníkům nepřikazujte! Vždy zdvořile žádejte.
• Uvědomte si, že jste to Vy, kdo něco chce. Chovejte se podle toho.
• Nehádejte se. Ať už se umíte hádat sebelíp, docílíte toho asi tolik, jako když budete čůrat proti větru
• Nešetřete slovy chvály, pokud Vám vyhoví. Ukažte si, že si toho ceníte a nezapomeňte poděkovat.
• Buďte příjemní.
• Při odchodu popřejte hezký den. Nic Vás to nestojí a uděláte tím radost.

Člověk by řekl, že to jsou samozřejmosti. Bohužel z toho co slýchávám je realita někde jinde. Pokud chcete docílit svého při návštěvě úřadu, doporučuji Vám držet se mých rad. Jakékoliv nepřátelské vystupování jen snižuje šanci na úspěch. Já se těchto rad držím víceméně od malička a vždy se mnou jednají příjemně. Nevzpomínám si, že by na mě byl někdo nepříjemný nebo se mi nesnažil vyhovět. Když zapátrám v paměti k tomu, co mě donutilo se takhle chovat, tak to bylo nejspíš díky mému antitalentu na vyplňování jakýchkoliv formulářů. Často jsem dělal chyby a často jsem se musel ptát na radu. To mě naučilo pokoře a také zásadám, které jsem popsal výše. Tyto rady se navíc dají aplikovat téměř všude – ať už na poště, v obchodě, v bance…prostě kdekoliv.

Budu rád, když se se mnou podělíte v komentářích pod tímto článkem nad Vašemi zkušenosti s úřady.

Je to asi rok, kdy jsem se začal učit objektově orientovanému programování. Tehdy jsem byl v zaměstnání donucen naučit se OOP principům a to hlavně v Javě. Vzpomínám si, jaké problémy mi dělalo, než jsem pochopil význam a použití rozhraní (interface) v Javě. Tento článek je tedy zamýšlen jako taková pomůcka, která by měla objasnit používání rozhraní a to hlavně začátečníkům. Pro pochopení tohoto článku byste měli zvládat minimálně základy v Javě. Nenechte se zmást, v článku budu používat slova rozhraní i interface, které zde mají stejný význam.

Celý článek..