Možná i proto mi vyhovuje má současná práce, byť bych asi mohl dělat mnoho jiných a pro mě zajímavějších povolání. vím, že bych mohl. Zda bych na to měl – to už je to moje dilema, ale uvnitř věřím, že ano. Jenže proč opouštět něco, kde je mi zatím pohodlně. Asi se tam moc nevydělá, ale zase se tam zažije legrace a člověk je v kontaktu s lidmi. Možná to tak nevypadá, ale já jsem rád v kontaktu s lidmi. Jen mi dělá obvykle problém udělat ten první krok. Jakmile jsem už ale v nějaké skupině lidí, tak nemám problémy komunikovat a věřím, že umím být i velmi společenský .

S tím částečně souhlasím..u mnoha zaměstnání tomu tak určitě je. Třeba v IT oblasti určitě. Nicméně si myslím, že je spousta profesí, ve kterých můžeš stále pracovat na svém já. Hlavně v profesích, kde pracuješ s lidmi.

Taky jsem introvert a samotář, nicméně si v poslední době uvědomuju, že díky komunikaci s ostatními lidmi získávám mnoho zajímavých myšlenek, které by mě třeba nenapadly. Díky tomu, že si vyslechnu cizí myšlenky můžu získat větší nadhled a rozšířit tak své obzory.

V Tvém případě by bylo nejlepší, kdybys našel způsob jak zkombinovat Tvůj koníček s obživou. Ne vždy je třeba dělat kompromisy

No a k otázce peněz…čím víc peněz budeš mít, tím více lidem můžeš pomoci a taky budeš mít více času na svůj duševní rozvoj. Takže bych se jim určitě nebránil

Na stranu druhou je fakt, že já se ani nesnažím nějak profilovat ve společnosti. Že si nekladu nějaké cíle, které bych chtěl dosáhnout, jako třeba velké bohatství, velkou slávu, nebo já nevím co. Beru věci tak jak přicházejí a život takový jaký je. Neplánuji. Žiji tímhle dnem a co bude zítra neřeším. Třeba mě srazí auto a už tu nebudu, takže nemá cenu plánovat. Snažím se spíše o svůj vnitřní duchovní rozvoj. Rozvoj myšlení, citů, atd. Snažím se dosáhnout určité moudrosti a poznání a vnější svět vnímám jako prostředek, ale současně i jako jistou překážku. Vím, že čím více se budu soustředit na něco ve vnějším světě (zaměstnání, pracovní pozice, peníze, atd.), tím více mě to bude odvádět od mých myšlenek a mého vnitřního já na němž chci pracovat.

Už teď pozoruji, že oproti rokům, kdy jsem ještě chodil do školy, mám mnohem více starostí a povinností ve „vnějším světě“ a na můj osobní vnitřní rozvoj mám stále méně času. Sice mě těší dílčí úspěchy mezi lidmi, atd., ale zároveň cítím, že mě odvádí od mého cíle, kterému můžu říkat třeba „Osvícení“ .

Proto stále řeším dilema, zda se pustit do toho, či onoho a dosáhnout v tom třeba úspěchu, když současně vím, že se tím vzdávám svých cílů, které sleduji už od dětství…