Po měsíci bez práce se už začínám o práci zajímat. Krom toho, že jsem pro to podnikl určité kroky (samostudium, kontaktování zaměstnavatele) jsem taky hodně přemýšlel. Je tomu něco přes rok, co jsem byl na posledním pohovoru, proto si toho ještě hodně pamatuju. Za ten rok jsem se v životě posunul o pořádný kus dále snad ve všech směrech a tedy začínám srovnávat. Když jsem šel minule na pohovor a položil jsem si otázku „mám vůbec co nabídnout?“ neuměl jsem na ni odpovědět. Nebyl jsem si jistý, jestli práci budu zvládat, jestli to na mě nebude moc těžké, jestli vůbec dokážu firmě něčím prospět. Prostě jsem si nevěřil. Když se na to dívám zpětně, divím se, že jsem práci dostal :)

Než jsem poslal životopis do firmy, která hledá nové zaměstnance, položil jsem si tuto otázku znovu. Tentokrát odpověď byla zcela jiná. Nyní si totiž jsem zcela jistý, že mám co nabídnout a že můžu být firmě prospěšný. Je třeba zahodit všechny předsudky o sebechvále a aroganci, protože o tom to vůbec není. Člověk by si měl být jistý sám sebou. Když si nevěříte vy sami, kdo jiný vám má věřit? Má snad někdo jiný předpokládat že budete dobří, když si o tom nejste jistí ani vy sami?

Největším nepřítelem člověka je v tomto případě nízké sebevědomí a takový ten hlásek v hlavě, který neustále našeptává věci typu „To nezvládneš!“, „Na to nemáš!“, „Na to jsi moc hloupý!“… pokračovat bych mohl téměř donekonečna. Určitě vám někdy na mysl podobné věty lezou. Je třeba se těchto mylných představ zbavit. Snažte se tyto myšlenky přebít rozumem. Když si budete říkat „To nezvládnu!“, vemte si papír a tužku a napište si důvody, proč byste danou věc nezvládli. Udělejte si přehledný seznam a u každého bodu si potom rozepiště, co s tím můžete dělat. Uvedu příklad. Na seznamu budete mít položku „Neumím dobře anglicky“, díky které si myslíte, že nějakou věc nezvládnete. Brání vám snad něco v tom, abyste se přihlásili na nějaký rychlokurz angličtiny? Naprostá většina položek, které uvedete lze vyřešit.

Z mých zkušeností vím, že takový seznam bývá většinou prázdný. Lidi si totiž hážou sami klacky před nohy a snaží se nějak obhájit pro případ, že by to nakonec nevyšlo. Když je pak odmítnou, hned si řeknou „Já jsem to říkal, vždyť na to nemám!“ a jen se v tom utvrzujou. Je to totiž nejjednodušší řešení a oni si pak můžou postěžovat ostatním. Zkuste poslouchat co lidi kolem vás říkají. Většinou uslyšíte samé negativní věty, kterými lidi dávají najevo, že sami sobě vůbec nevěří. Je to pořád samé „Němůžu, nedokážu, je to na mě složité, to nemůžu nikdy zvládnout, na to jsem už starý, ještě jsem na to moc mladý, ono by to nevyšlo…“. Opět můžu pokračovat dál a dál, ale myslím si, že už je to jasné.

Osobně věřím, že není nic, co by člověk nezvládl (samozřejmě že existují limity dané například fyzikálními zákony, takže jedoucí vlak rukou nezastavíte…). Jen je třeba tomu opravdu věřit a podnikonout pro to nějaké kroky. Nestrácejte energii stěžováním si. Využijte tuto energii k tomu, abyste dosáhli svého. Dopracujte se do stavu, kdy si budete jistí sami sebou a ten záludný hlásek v hlavě dokážete snadno umlčet.

Pokud tedy hledáte práci, zkuste si tuto otázku položit. Zkuste se vžít do role zaměstnavatele a zamyslet se nad tím, jestli byste přijali někoho, kdo si není jistý tím, že má co nabídnout, nebo neví, jestli to zvládne.

Další články zde na webu: