Dadajax’s weblog

Miluji focení a mám rád metadata…aneb data která popisují jiná data. To znamená, že třeba u fotek chci mít vyplněny všechny doplňující informace. EXIF data (nastavení foťáku při pořízení snímku) vyplňuje foťák. Dále používám tagování fotek dle obsahu. Rád označuji klíčovými slovy osoby, které se na fotkách nacházejí (samozřejmě jen ty osoby, které jsou mi  blízké). To bohužel musím stále dělat automaticky (i když mám pocit, že třeba Picasa už umí rozeznávat obličeje a fotky automaticky tagovat). Poslední údaj, který bych u fotek rád měl k dispozici je údaj o místu, kde byla fotka pořízena. Nemyslím jen popis místa, jako třeba „Praha“, ale přesné souřadnice místa. Bohužel se mi nikdy nechtělo ke každé jednotlivé fotce tyto údaje vyplňovat. Je to docela zdlouhavý proces. Proto jsem tyto údaje vkládal jen do fotek určených pro prezentaci na Flickru.

Proto jsem přemýšlel, jak přiřazovat k fotkám pozici bez námahy. Jedna možnost byla pořídit si nějaký speciální přístroj (GPS logger), který by po zapnutí zaznamenával informace o trase do souboru. Jenže to nemělo takovou prioritu, abych kvůli tomu zbytečně utrácel. Včera jsem si uvědomil, že firemní Nokia E52 má GPS modul a díky systému S60 by měly existovat nějaké aplikace, které by dokázaly GPS loggery nahradit. Chvíli jsem hledal a z těch free variant mě nejvíce zaujala aplikace Pygpslog. Jediný problém je ten, že je napsaná v Pythonu. To znamená, že do telefonu musíte nainstalovat Python (a nějaké další knihovny) a navíc instalační soubory podepsat (díky stupidnímu přístupu Nokie, kdy kvůli bezpečnosti nejdou instalovat aplikace bez podpisu).

Postup pro instalaci naleznete zde. Není to nic obtížného, jen je to díky podepisování instalačních souborů docela zdlouhavé. Stáhněte tedy všechny potřebné soubory, nechte je podepsat třeba na této stránce a poté vše nainstalujte.

Po spuštění aplikace na vás vyskočí okno s nastavením. Moc možností tam není, ale osobně mi nic nechybí. Ovládání je potom velmi jednoduché. Když zvolíte položku Start, začne se ukládat informace o vaší poloze do vybraného souboru. Doporučuji zvolit formát GPX. Jedná se totiž o rozšířený formát, který využívá mnoho jiných aplikací. Můžete si tak prohlídnout vaší trasu třeba v aplikaci Google Earth.

Když už máte vygenerovaný GPX soubor obsahující informace o vašem výletu, není už obtížné hromadně přiřadit informace o poloze k fotkám z daného výletu. K synchronizaci se používá čas kdy byly jednotlivé fotky vyfoceny. Proto je lepší předem zjistit, jestli se časy ve foťáku a telefonu (nebo GPS loggeru) shodují. Při přiřazování údajů o poloze si totiž program zjistí, na kterém místě jste se v daný čas nacházeli. To zjistí právě z toho GPX souboru. Hromadné přiřazování informací o poloze z GPX souboru dokáže třeba Zoner Photo Studio (mám verzi 10, nevím jestli to umí i starší verze).

Pokud tedy fotíte a máte nějaký S60 telefon s GPS modulem, doporučuji aplikaci Pygpslog vyzkoušet. Je to zdarma a určitě se to bude někdy v budoucnu hodit. Třeba prohlížení vašich fotek na mapě světa…to je docela příjemná možnost. Co vy na to?

Tenhle článek vznikl jako výsledek mého dlouhodobého přemýšlení nad koupí nového foťáku. Když jsem měl GF1 v ruce poprvé, byl jsem okouzlen. Tehdy jsem o tom sepsal článek. Jenže jsem člověk nerozhodný a mé požadavky jsou mnohdy protichůdné. Navíc foťák není jedna z věcí, kterou bych střídal nějak často (dobrá, v roce 2007 jsem si koupil tři foťáky, ale to byla opravdu ojedinělá situace ), proto jsem se chtěl ujistit před koupi foťáku, jestli je to opravdu to, co chci. Po krátkém vyzkoušení GF1 jsem měl nutkání vyměnit ho za mou digitální zrcadlovku Canon EOS 350D a používat tak tedy tento Panasonic jako hlavní foťák. Přemýšlel jsem nad tím dlouho, ale rozhodl jsem se zůstat u plnohodnotné zrcadlovky. Pokud by tedy někdo řešil podobné dilema, může se inspirovat mými poznatky. Nejlepší asi bude, když uvedu důvody v bodech. Tak tedy:

• Absence hledáčku. Ano, dalo by se na to zvyknout, ale po několika letech focení se zrcadlovkou jsem si focení přes hledáček oblíbil a nedám na něj dopustit. Jsou sice chvíle, kdy bych raději použil focení přes displej, ale není to zas tak často. GF1 sice nabízí možnost nasadit externí elektronický hledáček, ale má to několik vad. Je hodně drahý, jeho rozlišení není zrovna nejlepší a co mě vadí asi nejvíc je provedení. Co jsem tak četl, tak hledáček nedrží na foťáku moc pevně. Hlavně při vyndávání a schovávání foťáku do brašny je potom snadné ho ztratit.
• Horší ergonomie. Moje třistapadesátka je sice docela malá, ale díky gripu se drží docela pohodlně. Takže při focení se nemusím bát, že by mi nějak spadla nebo že by se mi fotilo nepohodlně. U GF1 jsem si jistý vůbec nebyl a foťák se držel docela nepohodlně. Asi by se na to dalo částečně zvyknout, ale ani potom by to nebylo úplně ideální. Hold je to daň za kompaktnost.
• Více šumu na fotkách. Panasonic GF1 má menší snímač než Canon a z toho vyplývá také horší kvalita při vyšších citlivostech. Jelikož často používám nejvyšší citlivosti a nemusím řešit šum, cítil bych se s GF1 trochu omezený. Částečně se dá zlepšit kvalita výstupu focením do RAW, ale i tak je to o dost horší než u klasických zrcadlovek. U GF1 bych jako maximální citlivost používal ISO 800, ale i u této citlivosti se v obraze objevuje docela rušivý šum. Nejvíce mi vadí ta struktura šumu. U mého Canonu šum není tak moc rušivý, u Panasonicu je navíc dost rušivý a hlavně fotky potom ztrácejí na barevnosti a vypadají špatně.
• Horší dynamický rozsah. Kromě šumu přináší menší snímač i další nevýhodu – horší dynamický rozsah. To znamená horší výsledky při focení kontrastních scén. Zachytit potom kontrastní scény správně je mnohem obtížnější.
• Absence automatického natáčení fotek. Pokud na GF1 nasadíte nestabilizovaný objektiv, foťák nebude fotky automaticky natáčet podle orientace foťáku. To znamená, že každou fotku focenou na výšku budete muset ručně otáčet v počítači. Může se to zdát jako drobnost, ale je to dost otravné. Náš první rodinný foťák (nějaký starý Olympus) to neuměl a byla otrava fotky narovnávat. Znám se a vím že tohle by mi hodně vadilo.
• S objektivem 14-45mm je foťák už docela velký a ne moc kompaktní. Naopak pevná dvacítka je sice super, ale na můj vkus moc dlouhá. Kdyby byla možnost pořídit třeba pevnou čtrnáctku, bylo by to super. Mám rád širší ohniska a pevná dvacítka by se úplně nehodila k mému stylu focení.

To jsou zásadní problémy, které mě od koupi GF1 odradily. To ale neznamená, že je GF1 špatný foťák. Abych pravdu řekl tak se mi moc líbí. Líbí se mi ta kompaktnost a široká škála využití. Možnost natáčet HD videa s malou hloubkou ostrosti taky není k zahození. Kdybych jel na nějakou dlouhou cestu, tak bych si asi zvolil právě Panasonic GF1. Jako cestovní foťák je totiž GF1 perfektní. Nezabere moc místa, není moc těžký, kvalita fotek je dost dobrá a hlavně není nijak extrémně drahý.

Jako hlavní foťák si tedy ponechám klasickou zrcadlovku a v případě, že mě někdy bude čekat nějaký velký výlet, kde nebude focení hlavní prioritou, GF1 (nebo jeho nástupce) si pořídím. Na každodenní nošení to ale moc ideální není.

No a na závěr bych ještě rád poukázal na novinku od Samsungu s označením NX10. Samsung NX10 se docela podobá Panasonicu G(H)1, ale má větší snímač. Konkrétně o velikosti APS-C, tedy stejně velký jako většina zrcadlovek. Sice není tak malý jako GF1, ale pro někoho to může být zajímavá volba.

Tak tu máme zase další Silvestr. Pokud rádi fotíte a máte rádi ohňostroje, doporučuji využít dnešek pro focení Focení ohňostrojů by Vám měly usnadnit mé dva starší články.

V tomto článku se dočtete jak fotit hlavně bez stativu a tento článek zase popisuje postupy pro focení se stativem. Doporučuji přečíst si oba

Půjdete dnes fotit ohňostroje? Máte nějaké své tipy pro lepší focení? Nezapomeňte se podělit o své zkušenosti a pochlubte se svými úlovky v komentářích pod článkem

V mých fotografických začátcích jsem používal kompaktní foťáky (Panasonic FX3 a FZ8). Jak jistě víte, kompaktní foťáky produkují docela dost šumu. Šum roste se zvyšující se citlivostí. To znamená, že čím větší ISO použijete, tím bude ve fotce více šumu. Za dobu, co jsem fotil těmito kompakty jsem si vypěstoval docela velký strach z digitálního šumu. Můj strach ze šumu podporovaly také stovky lidí v různých diskuzích, kde řešili šum na fotkách recenzovaných foťáku. Šum samozřejmě hledali ve stoprocentním výřezu fotky a samozřejmě ho také našli. Díky těmto zkutečnostem jsem býval vždy dost opatrný na nastavenou citlivost. Vždy když jsem použil vyšší citlivost, obával jsem se, že tam bude moc šumu a že fotka nebude dobrá. Hleděl jsem spíše na technickou kvalitu fotky než na její „uměleckou“ kvalitu. Se zrcadlovkou již fotím něco málo přes tři roky a můj názor na šum se rapidně změnil. Jak to tedy vnímám dnes?

Celý článek..

Už delší dobu přemýšlím o pořízení nějakého kompaktnějšího fotoaparátu, který bych mohl nosit vždy u sebe. V současnosti vlastním DSLR Canon EOS 350D, jenže nosit takový foťák je dost nepohodlné. I přestože je zrcadlovka docela malá (oproti modelům vyšší třídy), pořád to není moc kompaktní zařízení. Při výběru kompaktu jsem jednoznačně zvolil Panasonic Lumix LX3. Okouzlil mě svým designem, úžasným světelným širokoúhlým objektivem a obstojnou kvalitou fotek (oproti ostatním kompaktům). Jelikož se jedná o velmi drahý fotoaparát (s cenou vyšší než některé DSLR), dlouho jsem nad jeho koupi váhal. Nedávno mi Panasonic mé dilema zhoršil tím, že uvedl na trh foťák Lumix GF1.

Dnes jsem využil akci obchodu Megapixel.cz s názvem týden s Panasonicem a šel jsem si oba přístroje ošahat, abych si udělal lepší představu o tom, co vlastně chci. Oba foťáky jsem měl v ruce jen chvíli, takže raději tento článek pojmu jako souhrn myšlenek a postřehů v bodech. Takže začneme:

• Přestože oba foťáky mají podle parametrů stejný LCD displej, ten u GF1 mi přišel mnohem lepší – rychlejší odezva a lepší barvy.
• Tělo GF1 není o moc větší než tělo LX3. Přibližně jen o 1cm v každém rozměru.
• Rozmístění ovládacích prvků na obou přístrojích je podle mého názoru velmi dobré. Samozřejmě to chce čas aby si člověk na to ovládání zvykl, ale nevidím tam žádný velký problém – vše je dobře dostupné.
• Na GF1 mě zaujal otočný prvek (ovládaný palcem) na zadní straně. Nastavujete s nim různé hodnoty a přepínáte mezi nimi tím, že tento otočný volič stisknete. Zajímavé a praktické řešení.
• Odezva na displeji je v případě GF1 velmi rychlá. Nezpozoroval jsem žádné zpoždění.
• Blesk je u GF1 vyskakovací, ale jinak než u LX3. Mechanismus vypadá mnohem složitěji, ale díky tomu je blesk výše. Mechanismus vypadá na fotkách co jsem viděl dost křehce. Naživo ale vypadal mnohem odolněji a myslím si, že bude jen o něco křehčí než vestavěné blesky u DSLR.
• Ostření je u GF1 vynikající. Zkoušel jsem autofocus v docela dobře osvětlené místnosti a chytal se okamžitě. Řekl bych, že to bylo téměř 2x tak rychlé než jako u mého Canonu se setovým objektivem. Rychlost ostření u LX3 není sice tak úchvatná, ale musím říct, že v kategorii kompaktů je to asi to nejrychlejší, co jsem viděl. Přirovnal bych rychlost ostření LX3 k mému Canonu.
• Oba objektivy k GF1 (pevná dvacítka i setový 14-45mm) jsou velmi dobře zpracované. V ruce sedí opravdu výborně a měl jsem z obou velmi dobrý pocit (velký rozdíl proti seťákům od Canonu).
• Objektiv 14-45 je mnohem menší než jsem si myslel. Kdybych ho měl velikostně k něčemu přirovnat, tak by to byla asi má pevná padesátka. O objektivu 20mm ani nemluvě, ten byl opravdu miniaturní.
• Ergonomie držení byla u obou přístrojů taková…no…ne zrovna ideální. Bylo to mnohem lepší než jakýkoliv kompakt (dokonce se mi oba držely lépe než můj bývalý UZ Lumix FZ8), ale o něco horší než třeba menší zrcadlovky. U LX3 se to dá pochopit, jde o kompakt. U GF1 jsem se na to ale zaměřil trochu více. Hodně pomáhá, když člověk chytí foťák druhou rukou za objektiv. Problém jsem měl potom jen s palcem pravé ruky. Nějak jsem s nim bloudil po té zadní straně a nevěděl jsem, kam ho usadit Asi bych si zvykl, ale nějaký kvalitní úchop bych od toho moc neočekával.
• Menu je v obou případech velmi dobře provedené…ostatně jak je u Panasonicu zvykem. Sice občas jsem trochu tápal, ale vzhledem k tomu, že jsem oba přístroje držel v ruce poprvé a jen na velmi krátkou dobu, přišlo mi to velmi přehledné.
• GF1 nabízí možnost připojit externí LCD hledáček s možností vyklápění až o 90°. Hledáček zatím dostupný není, ale měl by být dorazit do ČR v nejbližších dnech (týdnech?) a cenově by se měl pohybovat okolo 5 000Kč (hrubý odhad). Externí hledáček se připojuje do sáněk na blesk.
• Oceňuju přítomnost extra tlačítka pro záznam videa u GF1. Při jeho stisknutí se začne nahrávat v plně automatickém režimu. To je myslím hodně šikovná věc a může se hodit.
• Oba foťáky nabízejí záznam videa v HD kvalitě (1280×720) s tím, že GF1 má pokročilejší možnosti záznamu. Navíc u GF1 můžete těžit z menší hloubky ostrosti (zvlášť u pevné dvacítky) a můžete využít manuální ostření. Můžete tak vytvořit velmi kvalitní videa.
• Technické provedení je u obou přístrojů výborné. Vše se zdá být pevné a dobře udělané. Jedinou poznámku bych měl snad k otočnému voliči u LX3, který mi přišel hodně volný – nekladl při otáčení moc velký odpor. Na funkci to samozřejmě vliv nemá, takže jde jen o prkotinu.

Závěr

Když jsem držel oba foťáky v ruce, uvědomil jsem si, že ani jeden z nich bych nechtěl tahat sebou denně po kapsách. Ne že by se tam nevlezly (v případě GF1 pouze s 20mm objektivem), ale nebylo by to pohodlné. Pokud bych si nějaký z nich vybral, musel bych ho nosit někde jinde. V tom případě mi odpadá hlavní výhoda LX3 (kompaktnost) a dost uvažuju o GF1. S nasazeným objektivem 14-45mm je sice už docela veliká (proti LX3), ale myslím si, že do klasické brašny nebo batohu se v pohodě vleze. Abych řekl pravdu, tak si myslím, že v mém případě by GF1 mohl nahradit zrcadlovku. V případě LX3 bych musel mít dva přístroje – LX3 na každodenní nošení a nějakou zrcadlovku pro nějaké ty foto výlety. A myslím si, že bych se možná obešel i bez externího hledáčku. Vše je otázkou zvyku a GF1 mi přišla na první pohled jako velmi příjemný fotoaparát. Asi bych si zvykl velmi rychle.

Jediným problémem je asi ta cena. Už u LX3 je dost vysoká a GF1 s objektivem vyjde skoro na dvojnásobek. Ale to už je jiný příběh

No a abych nezapomněl, musím ocenit pána od Panasonicu, který v prodejně Megapixelu ty foťáky prezentoval. Trpělivě a kvalitně zodpovídal všechny mé dotazy

Panasonic Lumix DMC-GF1 černý + G Vario 20 mm + SD 8GB karta + pouzdro CHFZ18 zdarma! na Megapixel.cz za 22 990 Kč s DPH

Minulý víkend jsem si udělal takový menší foto výlet do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Během toho dne jsem si uvědomil, jak důležité je umět ovládat fotoaparát. Napadlo mě to tak nějak náhodou, když jsem několikrát za sebou musel velmi rychle stihnout vyfotit nějakou scénu, než se v záběru objeví další lidé. Na místě totiž bylo mnoho lidí, kteří se také procházeli mezi dřevěnými domky a já jsem samozřejmě tyto lidi v záběru mít nechtěl. Někdy šlo opravdu o pouhé sekundy a pokud člověk nechtěl čekat na další příležitost, musel jednat rychle. Začal jsem si tedy všímat, že některé činnosti dělám s foťákem tak nějak automaticky, aniž bych musel nějak zdlouhavě bádat nad tím, jak se co nastavuje. Zkusím zde sepsat pár postřehů, které podle mě ulehčují samotné focení:

• Naučte se rozmístění hlavních ovládacích prvků na foťáku. Tedy těch, které budete používat nejčastěji. Pokud chcete s foťákem pracovat rychle, neměli byste dlouze hledat tlačítka. Foťák by měl být jakousi vaší prodlouženou rukou. Nástroj, kterým tvoříte fotky. Měl by se stát vaši součásti. Tím že se budete neustále rozptylovat hledáním nějakých tlačítek máte šanci propásnout velmi zajímavé záběry.
• Vytvořte si nějaký ten “workflow”, neboli nějaký postup při focení. Třeba já jsem si za ty roky vytvořil následující postup: v naprosté většině případů fotím na režim priorita clony. Díky tomu můžu snadno pracovat s hloubkou ostrosti a automatika se stará o nastavení času. Ručně nastavuju citlivost (ISO) a snažím se ji držet na nejmenší možné hranici, tak aby nebylo třeba dlouhých časů. V některých případech automatika vyhodnotí scénu jinak než bych si přál, proto často používám kompenzaci expozice. Tak zabráním moc světlým, nebo moc tmavým fotkám. Když ani maximální možná kompenzace expozice nestačí, přepnu na manuální režim, a čas i clonu nastavím sám. To vše dělám automaticky, nepřemýšlím při každé fotce nad tím, jaký režim nebo nastavení použiju. Svůj postup jsem uvedl pouze jako příklad, abych názorně předvedl, co tím myslím. Vy si samozřejmě najděte takový postup při focení, který vám bude nejvíce vyhovovat.
• Naučte se alespoň základy teorie fotografování. Měli byste vědět, jak clona, čas, citlivost, ohnisková vzdálenost a barevné vyvážení ovlivňují výslednou fotku. Není třeba jít moc do hloubky. Už jen nějaké to povědomí o těchto veličinách vám hodně usnadní samotné focení. Nebudete se tedy divit proč máte fotku rozmazanou, nebo proč z foťáku lezou jen čistě bílé snímky. Velmi dobrý zdroj informací tohoto typu je osobní web Romana Pihana. Dozvíte se tam mnoho zajímavých informací o fotografování.
• Poznejte jak pracuje automatické zaostřování ve vašem foťáku. V horších světelných podmínkách mají často systémy automatického zaostřování problémy a nedaří se jim zaostřit. Experimentujte tedy se zaostřováním, najděte si nějakou tu fintu, která vám pomůže zaostřit v nepříznivých podmínkách. Něco o zaostřování se dočtete například zde.

Pokud svůj foťák ovládnete, naskytne se vám úžasná příležitost jak si focení vychutnat. Nebudete muset přemýšlet nad ničím jiným než nad výslednou fotkou. Můžu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Ještě si pamatuju dobu, kdy jsem focení moc nerozuměl a v některých momentech jsem byl docela ztracený. Focení jsem si tedy pořádně nevychutnal a často jsem býval zklamaný výslednými fotkami. S postupem času tyto starosti odpadly a já se můžu věnovat čistě jen focení. Zbytek už se provádí automaticky Co jsem tak pozoroval, tyto problémy nemám jen já. Docela často narážím na lidi, kteří neustále něco na foťáku hledají (“hele, čím že se zapíná ten blesk?”), nebo nemají tušení, proč jim z toho lezou fotku neostré, plné šumu, nebo příliš světlé (nebo tmavé). Přitom stačí investovat jen několik hodin a většina problémů při focení odpadne. Naštěstí se vyrábějí neustále inteligentnější fotoaparáty, u kterých stačí opravdu jen mačkat spoušť a o nic jiného se nestarat. Pokud vás ale focení baví, doporučuju se s vašim přístrojem pořádně sžít

Fotíte rádi? Jestli ano, tak jste určitě někdy slyšeli o možnosti vydělávat prodejem svých fotek na internetu. Jak by taky ne, je toho plný internet. Z většiny článků ovšem můžete získat dojem, že jde o něco jednoduchého a že se jedná o velmi snadnou cestu k bohatství. Rád bych zde sepsal mé vlastní zkušenosti a názory na prodej fotek do fotobank.

Celý článek..

čas

Taky byste rádi cestovali v čase? Já jsem našel způsob jak toho docílit Fakt jsem se nezbláznil a fakt nekecám. Opravdu takový stroj času mám, bohužel ale umí cestovat jen do minulosti. Ale i to není k zahození, viďte A jak jsem k němu vlastně přišel? Jednoduše…jediné co k vyrobení takového stroje času potřebujete je jakýkoliv fotoaparát Ano, mluvím zde o fotkách.

Nejspíš pořád tápete, o čem to ten blázen pořád mluví. Pokusím se to tedy vysvětlit. Za svých 21 let jsem prožil už spoustu zážitků, ale čím více jich je, tím více je v nich zmatek. Nejde je všechny udržet v paměti a vzpomínání na některé (zvlášť ty hodně staré) vzpomínky je docela obtížné. Postupem času jsem ale zjistil, že můj mozek na tyto zážitky nezapomíná, jen je někdy obtížné si je vybavit. Když si ale prohlížím starší fotky, tak mám pocit, jako bych se do onoho okamžiku v minulosti vracel. Začínám si vzpomínat na okolnosti, za jakých byla fotka pořízena, na zážitky, které se k tomu období vážou a spoustu dalších věcí. To vše probíhá tak nějak automaticky, ani se nemusím nijak zvlášť snažit. Je to fakt úžasné, když se zamyslíte nad tím, co všechno si náš mozek pamatuje. Je třeba ho jen trošku „nakopnout“ a najednou máte minulost před sebou v takových detailech, že se nestačíte divit A vlastně ani nejde o to, co na fotce je. Mám fotky na kterých je třeba jen vyfocený oheň ve tmě, ale už letmý pohled na fotku mi dokáže přivodit spoustu detailů z doby pořízení fotky. U některých fotek je to sice trošku složitější (třeba když se sejde více podobných fotek z různých období), ale ve výsledku téměř každá fotka dovede nějaké ty vzpomínky přivolat.

A proč by vlastně někdo měl cestovat do minulosti? Já to dělám proto, abych si připomněl všechny ty krásné chvíle, které jsem zažil. Když mám potom špatnou náladu a mám pocit, že se mi v ničem nedaří, udělám si takový výlet do minulosti. Spolu s nějakou příjemnou hudbou je to zaručený lék na špatnou náladu

A co vy? Cestujete taky někdy do minulosti? Nebo máte nějaký lepší stroj času, se kterým to jde i do budoucnosti?

Na redakční systém Wordpress existuje spousta různě kvalitních pluginů na vytváření fotogalerií. Některé z nich jsem zkoušel, až jsem pak vytvořil vlastní řešení. Nicméně to byla pro mě stále starost navíc, a stále jsem pokukoval po něčem lepším. Vzhledem k tomu, že již nějakou dobu využívám k prezentaci svých fotek Flickr, nejsnadnější řešení pro mě by bylo integrovat webovou galerii z flickru zde na blogu. Naštěstí jsem našel plugin, který tuto práci zvládne přesně tak, jak jsem si to představoval

Plugin se jmenuje Flickr Gallery a umí toho docela dost. Pokud byste rádi nabídli návštěvníkům vašeho blogu možnost prohlížet vaše fotky přímo z blogu, tento plugin určitě doporučuju. Jak vypadá výsledná fotogalerie vytvořená tímto pluginem se můžete podívat zde v mé fotogalerii.

Malá poznámka na závěr: opět jsem se ujistil v tom, že použití Flickru pro ukládání fotek byla skvělá volba. Na Flickr existuje spousta různých aplikaci, pluginů, widgetů a podobně. Stačí jen nahrát fotky na Flickr a poté už jen vybrat, jakou formou budete chtít fotografie prezentovat ostatním.

Flickr je úžasná služba pro sdílení fotografií. Je to skvělá možnost, jak ukázat světu vaše geniální výtvory. Flickr navštěvuje denně statisíce lidí, takže se může zdát, že vaše díla uvidí hodně lidí. Proto tam pošlete vaše ohromné fotky s velkým očekáváním. Bohužel v lepším případě přibude pod fotkou jeden komentář, v tom horším si ji prohlídne několik jednotlivců, nebo nikdo. „Jak to že o fotku nikdo nemá zájem, vždyť je přece super“ říkáte si.

Důvod je jednoduchý. Na Flickr je každou minutu nahráno tisíce fotek (v době psaní článku to bylo něco přes 6000 nahraných fotek za poslední minutu). Nemůžete tedy čekat, že se z vašich fotek někdo zblázní. Pokud chcete fotkami zaujmout co nejvíce lidí, doporučuju přečíst si tento článek. Uveřejním zde několik rad, jak zvýšit vaši popularitu na Flickru

Proč

Přemýšlel jsem, jestli tohle napíšu na začátek článku nebo na konec. Lepší bude, abyste věděli dopředu proč to všechno podstupovat Když necháte vytisknout nějaké vaší fotky a umístíte je do nějaké galerie (reálné, ne virtuální), tak určitě budete chtít, aby vaše fotky vidělo co nejvíce lidí. To samé platí i na Flickru. Je to skvělá odměna když vidíte, že si vaši fotku shlédlo tolik lidí a někteří jí třeba i pochválí.

Čeho chceme dosáhnout?

Vaším cílem by mělo být to, aby byly vaše fotky dobře hodnocené Flickrem. Flickr pomocí nějakých svých algoritmů počítá u každé fotky její zajímavost, neboli „interestingness“. Z toho co jsem vypozoroval, záleží na třech hlavních věcech: počet zhlédnutí, počet komentářů a počet lidí, kteří označili fotku jako oblíbenou. Neznám přesně poměr důležitosti mezi těmito třemi čísly, ale vypadá to, že nejvíce zajímavost ovlivňuje počet lidí, kteří označili fotku jako oblíbenou. Na druhém místě je pravděpodobně počet komentářů a nakonec počet zhlédnutí. Vzhledem k tomu, že neznám přesný postup pro oceňování fotek, je možné, že se do tohoto započítávají i jiné okolnosti (třeba počet webů, které na fotku odkazují?). Naším cílem je tedy zvýšit hodnotu všech tří údajů.

Celý článek..

Pohled na noční oblohu plnou hvězd mě vždy přitahoval. Vzhledem k tomu, že rád fotím, jsem si vždy přál umět zachytit tuto krásu do fotografie. Mé první pokusy byly s kompaktem a později s ultrazoomem. Focení hvězd s těmito kompakty bylo docela jednoduché. Oba nabízeli scénický režim noční obloha, takže stačilo jen položit foťák na stativ a zmáčknout spoušť. Bohužel tyto kompakty trpěli velkou hladinou šumu. Pro použitelné snímky bylo třeba použít jen tu nejmenší citlivost. Proto na fotce byly vidět jen ty nejjasnější hvězdy. Přiložený obrázek je z Panasonicu FX3 – čas 30s clona 2.8 a ISO 100:

Celý článek..

Takto se chyba projevovala

Své fotografie se snažím mít označkované. Znamená to, že ke každé fotce vkládám pomocí IPTC klíčová slova (a občas další údaje). Je to ten nejlepší způsob na označování fotek, protože většina aplikací dokáže s těmito daty pracovat. Díky tomu tedy nemusím tyto informace zadávat v každém programu zvlášť, protože vše je uloženo ve fotce. Je tomu asi rok, kdy jsem se značkováním fotek začal. Už si ani nepamatuji, které programy jsem ke značkování (neboli tagování) použil. Vše se zdálo být v pořádku a já jsem byl spokojený. Dneska jsem ale zažil menší šok. Při hromadném nahrávání fotek na Flickr jsem totiž zjistil, že se některé klíčové slova (obsahující diakritiku) podivně duplikují. Například fotka, která měla mít správně klíčové slovo „ze života“ měla nakonec klíčová slova „ze života“ a „ze života“. Při prohledání těchto vadných fotek přímo v počítači jsem zjistil, že problém je už v těch fotkách.

Vzhledem k tomu, že jsem vystřídal mnoho programů na značkování fotek, nemůžu přesně říct, který program způsobil tento problém. Pokud se mi to podaří zjistit, určitě to tu ještě zveřejním.

Problém je tedy jasný, proto jsem se snažil najít nejméně bolestivé řešení. Opravdu bych něchtěl upravovat tagy jednotlivě u cca 8000 fotek. Když jsem nadhodil problém na Facebooku, Carnero mi bleskurychle poradil Picasu. To byl dobrý nápad, protože Picasa dokáže s klíčovými slovy pracovat docela dobře z toho co si pamatuju. Nicméně už při stahování Picasy jsem pocítil odpor z instalace nové aplikace a hledání řešení v novém prostředí. Ze zvědavosti jsem tedy otevřel Windows Fotogalerii, která je součástí Windows Vista. Tato jednoduchá aplikace dokáže překvapivě pracovat s IPTC daty velmi dobře. Řešení jsem našel téměř okamžitě, proto bych se rád s řešením podělil.

Jak odstranit dané klíčové slovo z mnoha fotografií

Nejříve si musíte do Fotogalerie přidat složku, ve které se nachází Vaše fotografie. To uděláte pomocí Soubor -> Přidat složku do galerie. Pokud máte hodně fotek, může jejich načítání trvat trochu déle. Postupně se Vám budou načítat klíčová slova ze všech fotek. Tato slova se zobrazí v levém sloupci pod názvem Značky. Počkejte tedy až Fotogalerie projde všechny fotky v přidaném adresáři.

Poté klikněte na popisek Značky, čímž označíte všechny označkované fotky. Díky tomu se Vám v pravém sloupci objeví všechny klíčové slova ve vybraných fotografiích. Tato jsou navíc rozdělená do kategorií Přiřazeno všem a Přiřazeno některým. Poté stačí jen najít v tomto seznamu špatné klíčové slovo (nebo jen to, které chcete odstranit), kliknout na něj pravým tlačítkem a vybrat možnost Odebrat značku. Odebírání značky i pro více souborů je hodně rychlé a během několika sekund budete zbaveni onoho nechtěného klíčového slova.

Postup pro odstranění klíčového slova z fotek

Jednoduché a účiné

Doplnění: Po publikování tohoto článku jsem zjistil, že u některých fotek jsou stále i ty špatné tagy, které jsem vymazával. Když jsem situaci zkoumal, nakonec se ukázalo že se tagy časem opravdu vymazaly. Možná si systém drží některé informace o fotkách v nějaké mezipaměti pro rychlejší načítání a tudíž se změna neprojevila u některých fotek okamžitě. Nicméně podle toho co jsem vypozoroval se zdá, že se změna projevila opravdu na všech fotkách, na kterých jsem chtěl.

Díky jednoduché hromadné editaci tagů jsem se navíc rozhodl, že se zbavím všech klíčových slov s diakritikou. Nechci žít neustále v obavě, že nějaká aplikace to prostě nezvládne a tagy uloží špatně.

Loni na Silvestra mě napadlo přesně o půlnoci, že by bylo super popadnout foťák a jít udělat několik fotek ohňostrojů. Bohužel už bylo celkem pozdě a i přestože jsem vyrazil celkem rychle, moc zajímavých ohňostrojů jsem neviděl a nevyfotil. Zážitky z té noci můžete najít v rok starém článku Jak fotografovat ohňostroj. Loni to bylo zběsilé a zmatené pobíhaní po městě za zvuky výbuchů. To jsem tehdy ještě neměl stativ, takže vysoká citlivost a dlouhé časy znamenaly většinou ne moc povedené fotky. Letos to bylo ale jinak a já jsem se na půlnoc pořádně připravil.

Důležité bylo zvolení správného místa. Věděl jsem, kde bude ohňostroj nejlepší, takže jsem otevřel Mapy.cz a začal jsem hledat v blízkém okolí nějaké to místečko. Co jsem od správného místa očekával? Určitě to měla být dobrá viditelnost na místo s ohňostrojem. To znamená žádné rušivé prvky (stromy, budovy). Dále jsem chtěl, aby bylo v okolí taky něco zajímavého, aby to nebyly jen prázdné fotky oblohy s nějakýma efektama. No a co bylo nejdůležitější, chtěl jsem nějaké místo, kde budu co nejméně v kontaktu s lidma. Na Silvestra se po venku potuluje spousta různě opilých lidí a nerad bych tu noc řešil nějaké konflikty a v horším případě ohrozil svou techniku, nebo zdraví. Zvlášť když je člověk venku sám je to podle mě celkem důležité při výběru místa.

Když už jsem si vyhlídl dvě vyhovující místa (jistota je jistota), začal jsem připravovat techniku. Zbalil jsem stativ do jeho obalu, z brašny jsem vyhodil všechny nepotřebné věci a nabil jsem si baterku. Promyslel jsem si jakou techniku použiju při focení, abych nemusel vše řešit až na místě. Ukázalo se, že jsem udělal dobře.

Původní plán byl vyrazit ven už v 11h. To se ale trošku posunulo, protože se mi do toho mrazu venku moc nechtělo Nakonec jsem se z bytu vykopal až v 11:45. Do půlnoci už moc času nebylo, proto jsem se musel rozhodnout, které ze dvou vybraných míst obsadím. Nebyl čas vyzkoušet obě. Vybral jsem proto to první a ukázalo se, že to byl dobrý výběr. I přestože lidí kolem bylo více než jsem čekal, k žádným problémům nedošlo a nakonec jsem měl super výhled na ohňostroj pořádaný městem.

Do půlnoci už zbývalo jen několik sekund, které jsem strávil rychlým vytahováním stativu, nasazováním foťáku na stativ a ostření. Manipulovat v rychlosti a po tmě s foťákem pro mně byla nová zkušenost, takže jsem neustále mačkal špatné tlačítka S půlnocí se zaplnila obloha nádhernými ohňostroji, které dokázaly osvětlit celé blízké okolí.

Nebudu to natahovat – moje taktika byla jednoduchá. Mačkat tlačítko spouště jak o život Tato taktika se totiž ukázala jako vhodná a díky tomu vznikly hezké fotky. Jediný risk byl ostření. Zaostřil jsem totiž pomocí autofocusu na místo, kde bude ohňostroj a poté jsem nastavil ostření na manuál. Celou dobu jsem tedy fotil bez ostření. Byl to celkem risk, ale díky tomu jsem dostal možnost fotit opravdu rychle.

Nebudu to protahovat – zde přikládám nějaké fotky z té noci.

Plně vybaven

V dobách dávno minulých jsem k editaci fotografií používal aplikaci Adobe Photoshop. Postupem času, když jsem začal legalizovat mé softwarové vybavení, jsem musel čelit rozhodnutí, který bitmapový editor budu používat. Jako první jsem vyzkoušel GIMP, což je open-source aplikace. Bohužel tento program byl vyvíjen primárně pro Linux a na Windowsech nebyl GIMP moc použitelný. Uživatelské rozhraní bylo otřesné, jednotlivé prvky byly rozmístěné vždycky tam, kde byste je nejméně čekali. Navíc mě to linux-like rozhraní (tuším že se jedná o GTK toolkit) nikdy moc nesedlo.

Největší problém pro mně ale byl ve správě oken této aplikace. Jednalo se o tři na sobě nezávislé okna (dvě nástrojové a jedno editační). Vše vypadalo v pořádku až do doby, kdy jste překryli obrazovku jiným oknem a poté jste se přepli na nějaké okno GIMPu. Do popředí se přeneslo jen to jedno okno a zbytek jste museli ručně přenést do popředí. Proto byl pro mě tento editor nepoužitelný. Po hrátkách s několika různými free editory jsem nakonec skončil u Zoner Photo Studio 10 Professional. Na základní úpravy stačí.

Nedávno jsem tak ze zvědavosti zkusil novou verzi GIMPu a nestačil jsem se divit. Konečně je již všechen aplikační kontext sjednocen. Sice se jedná stále o tytéž tři okna, nyní jsou ale už provázány a chovají se jako standardní aplikace. To znamená, že v hlavním panelu se jeví jako jedno okno a po zakliknutí se přenesou do popředí všechny okna.

Musím uznat, že GIMP se stále zlepšuje. Prostředí se mi zdá taky trochu předělané (nevím co vše se změnilo, ale dá se v něm už jednodušeji vyznat). Jediné co bych mohl vytknout je docela pomalé zpracovávaní některých operací.

Pokud potřebujete kvalitní nástroj na úpravu fotek, vyzkoušejte GIMP Stahovat můžete z domovské stránky

GIMP

Tak a je to tu zase. Překopal jsem celou fotogalerii. Nejdříve jsem myslel, že NextGEN gallery (plugin do wordpressu) mi bude vyhovovat, ale po několika měsících jsem přišel na to, že to byl omyl. Mnoha lidem tato galerie (a další ji podobné) určitě vyhovuje, ale na mě byl proces vkládání obrázků moc složitý. Když jsem chtěl vložit fotku do galerie, musel jsem ji v editoru upravit (zmenšit, přidat rámeček), otevřít administraci wordpressu a novou fotku tam vložit do určité galerie. To je pro mě prostě moc složité a vedlo to k tomu, že v galerii nepřibývaly žádné nové fotky.

Rozhodl jsem se, že to chce změnu. Využil jsem teď volného času (měl jsem několik dní nemocenskou) a začal jsem vymýšlet novou galerii. Nová galerie měla být jednoduše spravovatelná a taky by měla být co nejvíce zautomatizovaná. Hned jsem se chytl příležitosti a začal jsem se učit Python (celkem mě štvalo, že neumím žádný skriptovací jazyk). Po třech dnech učení vznikl jednoduchý skript, který za mě udělá téměř všechnu práci s galerií. Pro inspiraci popíšu, jak to teď funguje:

• V XML souboru mám v přehledné struktuře uloženy fotky rozdělené do alb. Každé album má své jméno a může obsahovat fotky. Každá fotka obsahuje název fotky a datum pořízení (pro kontrolu, jestli se jedná opravdu o požadovanou fotku). Já pracuju pouze s tímto souborem a galerii tvořím pomocí tohoto XML souboru.
• Skript tento soubor zpracuje a začne jednotlivé fotky vyhledávat ve vybraném adresáři (v adresáři, kde mám uloženy všechny fotky)
• Až fotku nalezne, použije na ni některé úpravy (aktuálně pouze zmenšení a přidání rámečku)
• Upravenou fotku uloží(s vybranou kvalitou) do dočasného adresáře na disku
• Až jsou všechny fotky zpracované, začne je posílat na FTP server

To je vše. O zobrazení fotek se poté stará Minishowcase gallerie, která zobrazuje fotky přímo z daného umístění na FTP. To znamená, že webová galerie je pouze nástroj na zobrazení mých fotek. Pokud budu chtít použít pro zobrazení galerie něco jiného, stačí najít už fungující aplikaci, která bude zobrazovat fotky z daného umístění.

Krása toho všeho je ta automatizace. Pokaždé, když budu měnit galerii (její strukturu, nebo fotky v ni umístěné), stačí upravit jeden soubor a spustit skript. Navíc mám fotky uložené pouze jako originály (plus to co mám vygenerované na webu), takže když provedu změny na původních fotkách, změny se poté projeví i v galerii na webu.

Zní to jednoduše, zní to krásně a hlavně to funguje. Bohužel je to jen narychlo splácaný kus kódu, takže to není určene pro veřejnost. Tohle řešení mě ale dost zaujalo, proto jsem si přidal do seznamů plánovaných projektů i tento generátor galerie. Chce to ale kompletně překopat, přidat tomu nějaké to GUI a umožnit jednoduchou konfiguraci. Ještě by to chtělo umět PHP(teda ne že by to byl problém, ale do webového vývoje se mi moc nechce) a mohl bych k tomu dodělat i nějaký ten zobrazovač galerie. No uvidíme, třeba z toho vznikne nějaké komplexní řešení