Před chvíli jsem si byl nakoupit něco k jídlu v nedalekém obchodě. Když jsem došel k pokladně, zhrozil jsem se velké fronty a skutečnosti, že je otevřená jen jedna pokladna. Ve frontě stálo spousta lidí, všichni nadávali, byli podráždění a celkově byla atmosféra dost napjatá. Já se ale rozhodl využít čas strávený čekáním ve frontě nějak smysluplně. Začal jsem si všímat co se vlastně děje.
Šlo o to, že pokladní byla očividně nová a neměla dost zkušeností. Často dělala chyby a potom musela volat kolegyni, aby ji na pokladně něco stornovala. Lidi ve frontě to ale nezajímalo. Jediné o co jim šlo bylo jenom jejich vlastní pohodlí. Nadávali všichni a všichni se tvářili hrozně. Nejvíce se ozývali důchodci (což je pochopitelné, když mají tolik práce, že si nemůžou dovolit čekat). Chtělo se mi smát, ale vydržel jsem to 
Sledoval jsem pokladní a byla opravdu dost nervozní a čím více lidi nadávali, tím častěji dělala chyby. Pak jsem se po více než deseti minutách dostal na řadu. Podíval jsem se slečně do očí, usmál jsem se a pozdravil jsem ji milým a klidným tónem. Přál bych vám vidět ten rozdíl. Z té vystresované, nervózní pokladní se stala klidná a vyrovnaná pokladní, které šla práce od ruky. Všechno mé zboží bez jediné chybičky projela pokladnou a měla to hotové mnohem rychleji, než u předchozích zákazníků. Když jsem odcházel, znovu jsem se ji podíval přímo do očí, hezky poděkoval a popřál hezký den. Tehdy už měla mnohem lepší náladu. Při odchodu jsem se ještě otočil a podíval se na ni, když obsluhovala dalšího zákazníka a bylo vidět, že ji ta dobrá nálada zůstala i po mém odchodu.
Vidíte, jak málo stačí k tomu, abyste někomu pomohli? Vůbec nic mě to nestálo, naopak jsem byl odměněn velmi dobrým pocitem
A co z toho dále plyne? Spolu s dalšími asi 15 lidmi jsem prožil stejný zážitek. Čekal jsem velmi dlouhou dobu u pokladny. Všichni ostatní lidé odcházeli otrávení, podráždění a se špatnou náladou. Já odešel s naprosto úžasnou náladou. Stejný zážitek, naprosto odlišná zkušenost.
Ty lišáku
Moc pěkné.
jj, obcas s timhle obdobne experimentuju….. Treba v MHD a rano, kdyz jsou lidi nasr.., tak se snazim jen tak nekoho rozesmat. Je ironii, ze cim jsou moje objekt mladsi, resp. cim jsou mi vekove bliz, tim je vetsi problem u nich vyloudit usmev.
Ale zlepsuju se
Azimut: tak to je skvělé! Snad ti to vydrží. Kéž by takových lidí bylo více
Pingback: TOP 10 článků o osobním růstu | BadGuy.cz
Koukám, že jsme měli stejný, nebo podobný nápad. Nezávisle na sobě. Ale to je jen dobře
http://www.filcka.cz/blog/?p=1814