V poslední době dost často slýchávám o problémech, které mají lidé při vyřizování na úřadech. Vlastně to není jen v poslední době, slýchávám to už odmalička a navíc ze všech stran. Nikdy jsem se nad tím moc nepozastavoval, teprve dneska jsem nad tím začal více přemýšlet. Spousta lidí chodí na úřady s tím, že tam na ně čeká nějaká hloupá, nepříjemná, neochotná úřednice, která jim chce jen škodit. A když už dojdou na ten úřad, tak se jim to samozřejmě potvrdí a tito lidé se s úřednicemi přinejmenším pohádají a odejdou naštvaní. Poznáváte se? Připomíná Vám to některou z Vašich zkušeností?
Pokud ano, s radostí Vám oznamuji, že nic z toho není zapotřebí. Návštěva úřadů nemusí být vůbec nepříjemnou zkušeností. V čem tedy bývá problém? Jak už jsem naznačil, spousta lidí očekává nepříjemnou, neochotnou úřednici. Už díky tomu se můžou ujistit, že taková ta úřednice vážně bude. Člověk, který očekává rozhovor s někým takovým totiž není naladěn na nějaký pozitivní, příjemný rozhovor. Už tím, že očekává někoho nepřátelského se podvědomě naladí také do této nepřátelské nálady.
Další nebezpečná věc je ta, že lidé jdou na úřady s tím, že úřednici jsou placení z jejich daní a proto by jim úřednici měli snad i nohy líbat. Toto přesvědčení má bohužel hodně lidí. Takoví lidé potom jdou na úřad a úředníky o nic nežádají, místo toho jim přikazují. To je obrovský rozdíl, který dokáže změnit úspěšný rozhovor na velmi neúspěšný (navíc často končící hádkou).
Jaká je tedy realita? Spousta úřednic opravdu vypadá nepříjemně a neochotně. Zkuste se ale na to podívat z jiného pohledu. Taková osoba sedí den za dnem někde u přepážky a denně musí obsloužit desítky nepříjemných, arogantních lidí. Z vlastní zkušenosti vím, jak dokáže rozhovor z idiotem zkazit náladu. Teď si představte, že takových idiotů musíte obsloužit několik denně. Asi byste pak nevypadali jako veselá, ochotná osoba, že?
Klíč k úspěchu je velmi jednoduchý. Při návštěvě úřadu se zkuste vžít do role úřednice, se kterou máte mluvit. Uvidíte, že Vám to při rozhovoru pomůže.
Nakonec dodám několik užitečných rad:
- Při příchodu slušně a s úsměvem pozdravte. To je ten nejlepší začátek, který si můžete vybrat. Příjemným a přátelským pozdravem můžete změnit jejich náladu z nepřátelské na přátelskou.
- Nikdy úředníkům nepřikazujte! Vždy zdvořile žádejte.
- Uvědomte si, že jste to Vy, kdo něco chce. Chovejte se podle toho.
- Nehádejte se. Ať už se umíte hádat sebelíp, docílíte toho asi tolik, jako když budete čůrat proti větru
- Nešetřete slovy chvály, pokud Vám vyhoví. Ukažte si, že si toho ceníte a nezapomeňte poděkovat.
- Buďte příjemní.
- Při odchodu popřejte hezký den. Nic Vás to nestojí a uděláte tím radost.
Člověk by řekl, že to jsou samozřejmosti. Bohužel z toho co slýchávám je realita někde jinde. Pokud chcete docílit svého při návštěvě úřadu, doporučuji Vám držet se mých rad. Jakékoliv nepřátelské vystupování jen snižuje šanci na úspěch. Já se těchto rad držím víceméně od malička a vždy se mnou jednají příjemně. Nevzpomínám si, že by na mě byl někdo nepříjemný nebo se mi nesnažil vyhovět. Když zapátrám v paměti k tomu, co mě donutilo se takhle chovat, tak to bylo nejspíš díky mému antitalentu na vyplňování jakýchkoliv formulářů. Často jsem dělal chyby a často jsem se musel ptát na radu. To mě naučilo pokoře a také zásadám, které jsem popsal výše. Tyto rady se navíc dají aplikovat téměř všude – ať už na poště, v obchodě, v bance…prostě kdekoliv.
Budu rád, když se se mnou podělíte v komentářích pod tímto článkem nad Vašemi zkušenosti s úřady.
Nový článek na blogu: http://tinyurl.com/d6f4za
Musím s článkem více než souhlasit. Vždy je to o lidech a je potřeba si uvědomit, že to také nemají jednoduché. Každopádně se mi také vyplatilo vždy slušné jednání. Také je v některých případech dobré si dopředu zjistit alespoň nejzákladnější informace o problému, který jdeme vyřizovat.
Tak pod tento článek bych se Davide klidně podepsal
)
Zrovna jsem si vzpomněl, když jsem tady na Praze 7 vyřizoval novou občanku, šel jsem tam s nadhledem, že si nenechám zkazit od prudérní úřednice den… pěkně jsem se usmál pozdravil, ženská ve vteřině „překřivila“ ústa ze zdola nahoru a vše šlo hladce jako hleny do krku
Díky za komentáře
Tomáš: to je dobrá přípomínka. Je to fakt lepší si už dopředu pozjišťovat některé informace, ať se člověk na všechno nemusí ptát
Flip: Moc pěkné přirovnání
Já přímo s úřady moc velké skušenosti nemám, ale moje máma je úřednice
, takže sem tam taky slyším jak každej druhej uchazeč o práci je ožralej a nidko si neuvědomuje jak jsi psal ve člnáku že ONI jsou ti co něco potřebují.
Belbas: díky za komentář
Tak je vidět, že jsem se v tom jednom bodě trefil. Ale vůbec mě nenapadlo, že může jít někdo na pracák ožralý, to už je fakt hrůza
no tak ono to bylo trochu s nadsázkou ale taky se tam prej takoví objevují nejsou asi uplně na šrot
ale tak menší příznaky únavy mají 
ale to jsou spíše taková individua která stejně makat nikdy nebudou takže je to stejně jedno že maj plnou nádrž 
Je tomu tak, těchto pár zásad se snažím dodržovat snad od té doby, kdy si musím vše vyřídit sama. Občas je sice pravda, že to nevyjde a i přes vaši snahu, tam za tou přepážkou sedí nějaký kakabus, který i přes úsměvy atd Vám stejně odsekne a je nepříjemný. Ale opravdu i já mohu potvrdit, že to funguje. A jen se musím smát mým rodičům, když chtějí jít něco vyřídit a příjdou vyřízení spíše oni než v dobré náladě s vyřízenou věcí.
„chtějí jít něco vyřídit a příjdou vyřízení spíše oni než v dobré náladě s vyřízenou věcí“
Tak to mě pobavilo
Ještě že sis z nich nevzala příklad 
Ještě že tak, nevím jak bych s tím pak žila….
Souhlas ve všech bodech. Jak říká D. Carnegie – víc včel nalákáš na náprstek medu než na kýbl žluči.
Na druhou stranu se mi už stalo, že jsem mohl být příjemnej jak jsem chtěl, ale úředník byl prostě idiot a nasírání lidí bylo jeho hoby.
Seeker: přesně tak, Dale Carnegie to vystihl dobře…což mi připomíná, že jsem ho už dlouho nečetl
Mě se naštěstí ti „úředníci idioti“ jak říkáš naštěstí vyhýbají. Asi si měl jen smůlu a byl jsi ve špatnou dobu na špatném místě
Plně souhlasím.
Jak píšeš, s příjemným vystupováním dojdeš nejdál. Mně se už párkrát stalo že mě paní úřednice přímo obletovala. Stačí se opravdu usmát, trochu si pokecat(celkem se mi vyplácí zeptat se na podrobnosti, pak prohodit něco o počasí apod., probrat důležitost jejich práce apod.). Párkrát jsem už zažil že lidi, pokud na ně trochu promluvíte jsou strašně sdílní. Přecejenom jsme společenští tvorové.
Poslední opravdu špatnou zkušenost s úřendnicí si pamatuji při žádání o civilní službu. Ta vojanda byla tak nepříjemná, že jsem čekal každou chvílí přeshubu. Na každou otázku jsem dostal takovou odpověď, že jsem se už pak radši ani na nic neptal
Co se týče špatně naladěných lidí, snažím si je nepouštět k tělu. Často, pokud na mě někdo začíná být nepříjemný, místo abych hned začal být na něj naštvaný, radši si řeknu žě má asi špatný den. Nikdy nevíte, co člověk zrovna prožívá – může mít problémy s penězi, se zdravím, jeho dítě může být nemocné, nebo je zkrátka jen přepracovaný. Každý máme špatné dny.
Nailos: jj, někdy se hold nezadaří a můžem narazit na někoho fakt nepříjemného. Jak píšeš, každý máme špatné dny, tak je třeba se umět do toho druhého trochu vcítit. Někdy je to ale opravdu těžké, chce to pevné nervy