Pohled na noční oblohu plnou hvězd mě vždy přitahoval. Vzhledem k tomu, že rád fotím, jsem si vždy přál umět zachytit tuto krásu do fotografie. Mé první pokusy byly s kompaktem a později s ultrazoomem. Focení hvězd s těmito kompakty bylo docela jednoduché. Oba nabízeli scénický režim noční obloha, takže stačilo jen položit foťák na stativ a zmáčknout spoušť. Bohužel tyto kompakty trpěli velkou hladinou šumu. Pro použitelné snímky bylo třeba použít jen tu nejmenší citlivost. Proto na fotce byly vidět jen ty nejjasnější hvězdy. Přiložený obrázek je z Panasonicu FX3 – čas 30s clona 2.8 a ISO 100:


The Big Dipper

Focení se zrcadlovkou

Hvězdy jsem fotil naposledy v roce 2007, proto jsem si nedávno řekl, že bych s tím měl něco udělat. Od té doby se dost změnilo mé fotografické vybavení a kompakty nahradila digitální zrcadlovka. Vzhledem k tomu, že focení hvězd je nejlepší někde mimo město, využil jsem pozvání kamaráda na jeho chatu, která je schována v kopcích někde za Frenštátem pod Radhoštěm. Jak jsem očekával, hvězdy šly vidět z tohoto místa opravdu dobře. Jediný rušivý prvek byly mraky, které se občas nad náma přehnali. Pokusím se tedy popsat mé postřehy z tohoto lovu na hvězdy.

Bez stativu to nejde

Pokud máte v plánu fotit hvězdy, ani nepřemýšlejte na to, že se obejdete bez stativu. Doba expozice se pohybuje v řádu několika (desítek) sekund, což samozřejmě z ruky udržet nelze ani se sebelepším stabilizátorem. Stativ by měl být dostatečně pevný a stabilní. I pokud máte stativ pevný, doporučuju ho nerozstahovat úplně. Osvědčilo se mi, že nožky stativu povytáhnu jen trochu. Díky tomu je stativ ještě stabilnější.

Střílet naslepo

Z mých předchozích foťáků jsem byl zvyklý, že na LCD displeji šly vidět alespoň orientačně nějaké hvězdy, takže jsem mohl mířit na konkrétní místa oblohy. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se podíval přes hledáček mé zrcadlovky (Canon EOS 350D) na hvězdnou oblohu. Viděl jsem tam jen jediné – absolutní tmu. Ať jsem se soustředil sebevíce, žádnou hvězdu jsem tam neviděl. To mě docela zarazilo. Proto se mi osvědčilo použít nejširší ohnisko a mířit foťák jen tak orientačně.

Ach to ostření

Problém s černým hledáčkem přináší další velkou nevýhodu. Osření. Pokud jste jako já zvyklí nechat ostření na autofocusu, máte problém. V těchto světelných podmínkách se prostě autofocus nemá čeho chytit. Měl jsem na to takovou fintu, že jsem zaměřil světlo z nějakého vzdáleného osvětleného objektu a pak jsem přepl na manuální ostření. Bohužel jsem se nacházel v místě, kde jediný světelný objekt bylo ohniště asi 5m ode mě. Musel jsem tedy postupovat jinak. Namířil jsem stativ na oblohu, objektiv jsem zaostřil na neznámé místo a nakonec vyfotil fotku oblohy. Podle toho jsem pak korigoval místo zaostření tím, že jsem po každé rozmazané fotce přeostřil o kousek jinam. Vzhledem k tomu, že manuální ostření skoro vůbec nepoužívám, neměl jsem ani představu na kterou stranu se zaostřuje na bližší předměty, a na kterou stranu se zaostřuje do dálky. Proto si to raději vyzkoušejte ještě před tím, než se na lov hvězd vydáte.

Problémy s časem

Zdá se to jednoduché. Čím déle budeme oblohu snímat, tím více hvězd budou na fotce zachyceny. Jenže je tu samozřejmě háček. Jak už všichni víme, Země se otáčí. Bohužel se to projevuje tak, že se hvezdy po noční obloze pomaličku pohybují. Když tedy použijete moc dlouhý čas, z teček na obloze se stanou čáry. Dá se toho využít k vytvoření kreativních fotografií, nicméně pokud chcete zachytit noční oblohu tak, jak ji vidíte ve skutečnosti, musíte se tomuto jevu vyhnout. Profesionálové používají zařízení, které s foťákem (nebo teleskopem) neustále mírně pohybuje tak, aby vyrušilo vliv pohybu Země.

My ostatní ale musíme spoléhat na kratší časy. Dle mého pozorování bych řekl, že docela bezpečný čas je do 30 sekund. Při delších časem už riskujeme roztáhnutí hvězd. Použitelná doba také záleží na použitém ohnisku. Čím delší ohnisko použijete (větší zoom), tím budete muset použít menší čas. Protože při větším přiblížení bude pohyb hvězd patrnější.

Můj foťák nabízí možnost nastavit dobu expozice do 30s a pokud chci použít delší časy, musím použít režim BULB. To znamená, že se exponuje tak dlouho, dokud držím spoušť. Vzhledem k tomu, že nemám dálkovou spoušť, měl jsem velké problémy s používáním delších časů. Musel jsem držet spoušť foťáku po dobu kolem jedné minuty, což se projevovalo rozmazáním fotek. Ani pevný stativ tomu nezabrání. Proto silně doporučuju pořízení dálkové spoušti. Nejlépe takové, kde se dá ta spoušť nějak zaaretovat (aby nebylo třeba tu spoušť tak dlouho držet).

Co se týče času, měl bych zmínit ještě jeden problém. Tím je časová náročnost na focení. Jedna fotka se exponuje několik desítek sekund a následně se stejný počet sekund provádí redukce šumu (pokud to váš přístroj podporuje, doporučuju to nechat zapnuté). Taková minutová fotka hned zabere dvě minuty. To znamená že se nejedná o klasické focení na které jste zvyklí (typu cvak, cvak, cvak a jde se dále). Vyžaduje to tedy hodně trpělivosti.

Jaké ISO?

Tady doporučuju experimentovat. Celkem se mi osvědčila kombinace ISO 400 a čas kolem 30s. Můžete zkusit i vyšší citlivosti a také ty nejnižší, které můžete nastavit. Pokud chcete zachytit i ty méně jasné hvězdy, bude třeba šáhnout po těch větších citlivostech.

A co clona?

Celou dobu jsem se snažil mít nastavené clonové číslo na co nejnižší. Občas jsem trošku přiclonil, ale nikdy ne moc. Myslím, že nejvyšší clonové číslo, které jsem použíl bylo F4. Zde mají výhodu lidé, kteří mají objektivy s vysokou světelností. Oproti citlivosti bych na tomto místě moc neexperimentoval. Nastavit co nejnižší použitelnou clonu a později už neměnit. Nicméně nic vám nebrání provádět experimenty i v tomto případě :)

Pozor na tmu…a na světlo

Pokud fotíte z nějakého temného místa, musíte si dávat pozor. Jednak je třeba si hlídat příslušenství (třeba krytky objektivů) a pak taky si hlídat vlastní zdraví. Je dobré si terén dobře prohlídnout ještě za světla, aby vás pak nepřekvapila třeba taková díra, nebo spadlá větev. Ve tmě toho moc neuvidíte, takže je jednoduché si ublížit :)

Velký pozor si ale dávejte taky na světlo. Pokud se podíváte do silného zdroje světla (oheň, lampa, LCD displej) tak vás to pořádně oslepí. Pro pozorování hvězd je nejlepší se těmto zdrojům světla vyhýbat. Díky tomu se oči na tmu přispůsobí a vy tak uvídíte mnohem více hvězd. Největší problém je tedy asi LCD displej foťáku. Vzhledem k tomu, že nejspíše budete fotit na slepo, budete si chtít pořízené fotky prohlédnout. To vás pak pěkně oslepí :) Proto doporučuju si hned na začátku stáhnout jas displeje na dostupné minimum. Pokud ale víte, že fotíte dobře (máte dobře zaostřeno), tak doporučuju hledáček úplně vynechat. Pokud máte možnost ho vypnout úplně, tak to udělejte. Nebo si přes něj něco nalepte. Díky tomu si vychutnáte ten pohled na hvězdy mnohem lépe :)

Stojí to za to?

Mnohé z vás určitě napadne, jestli není lepší si ty hvězdy namalovat v nějakém grafickém editoru. Pro mě určitě ne, protože focení noční oblohy má své kouzlo. Je to dost náročná oblast fotografování, protože se zde kladou velké nároky na vybavení (kvalitní stativ, foťák s minimem šumu, dálková spoušť…) a taky velké nároky na trpělivost fotografa :) Pokud vás pohled na noční oblohu taky fascinuje, určitě doporučuju si vyjít někdy tu oblohu nafotit. I s obyčejným kompaktem můžou vzniknout zajímavé snímky. Nakonec zde přikládám mé výtvory z té noci.
Stars
Stars
Stars
Stars
Stars
Stars
Stars
Stars
Stars
Stars
Stars
Stars and maybe one bolid

Další články zde na webu: