Po shrnutí událostí roku 2008 a 2009 tady opět přináším souhrn událostí z aktuálního roku. Tentokrát se to pokusím sepsat stručně a v bodech…a budu se snažit držet nějak posloupnost toho, jak šli události za sebou 
- Začátkem roku jsem si pořídil ke své zrcadlovce externí blesk Canon Speedlite EX430 II. Z počátku to vypadalo, že jej moc nevyužiju…většinu času ležel v brašně. Nakonec se ale ukázalo, že je to velmi užitečné zařízení. Především při focení portrétů Přesto, že jej nevyužívám moc často, jeho koupě nelituju. Do budoucna uvažuji o dálkovém odpalování tohoto blesku.
- V lednu jsem se byl podívat s rodiči na Pustevny a Radhošť. Do té doby jsem zimu neměl rád a byl jsem většinu času zalezlý doma. Tento výlet mě ale donutil přehodnotit názor a já jsem začal zimu milovat. Počasí bylo nádherné a já si uvědomil, že mě baví chodit po horách a fotit zasněženou krajinu Je to výzva, focení v takových podmínkách sebou nese jistá omezení a vyžaduje trochu toho cviku. A mě bavilo se s tím vypořádávat
- Hned první den, kdy se HTC Desire začal prodávat v ČR jsem si jej pořídil a dal jsem tak sbohem platformě Windows Mobile a přešel jsem na Android. Z toho telefonu jsem byl velmi nadšený a jak se ukázalo, to nadšení mi vydrželo až dodnes. HTC Desire je první telefon, se kterým jsem opravdu spokojený, je rychlý a každým dnem mi bezvadně slouží a zjednodušuje mi život. Ještě mě nikdy nezklamal, můžu se na něj spolehnout ať už se pohybuju ve městě, nebo po vrcholcích hor. V některých případech mi dokáže nahradit počítač a já tak nemusím sebou tahat na víkend na Moravu notebook. Taky je ideálním společníkem na cestách. Člověk několikahodinovou cestou vlakem stihne vyřídit poštu, mrknout na nějaký film a ještě k tomu zrelaxovat u příjemné hudby. Krom toho jsem si oblíbil jeho foťák. Samozřejmě ani zdaleka nenahradí mou zrcadlovku, ale na momentky je více než dobrý. Taky jsem si uvědomil, že nepotřebuji telefon s HW klávesnicí. Na Desirovi se píše velmi dobře a rychle.
- Začátkem léta mě přijely do Prahy navštívit kamarádky Monika a Terka. Tak nějak neplánovaně jsem s nima byl na pochodu za zdravá prsa od Avonu. Byla to docela sranda (až na to horko ). Ty dva dny jsme si parádně užili, až mi bylo smutno, že už to končí.
- Někdy ke konci léta se mi na fotopátračce ozvala Zuzka z Moravy, kvůli focení portrétů. Při mé příští cestě na Moravu jsme se setkali a vznikly z toho super fotky. A ze Zuzky se vyklubala neuvěřitelně milá a krásná holčina. Bylo to příjemné focení. Pro Zuzku to bylo první focení a pro mě to bylo vlastně první focení, kdy jsem fotil někoho, koho neznám. Bohužel jsme se potom nebyli schopni domluvit na dalším focení. Vždy nám do toho něco vlezlo. Doufám, že příští rok to bude lepší
- Už mě ubíjelo dojíždět denně hodinu do práce a hodinu z práce. Cesta byla dost nepříjemná. Busem na metro Kačerov, odtamtud přes půl hodiny cesta metrem do Letňan (celou dobu offline) a následně potom cesta busem do Čakovic. Jezdil jsem tak přes celou prahu a během té cesty se nedalo pořádně nic dělat. Busy i metro byly většinou plné, takže jsem většinu času stál. A 2h denně už není nezanedbatelná doba. Začal jsem tedy přemýšlet o stěhování se někam blíže k práci. Jediné, co mě drželo v tom bytě byla skvělá spolubydlící Petra. Rozuměli jsme si a bydlení bylo opravdu pohodové. A dost často i zábavné Když dosáhl můj odpor k dojíždění k maximu a já se snažil nějak říct Petře o mých plánech, zjistil jsem, že ji to vyhovuje a chce se co nejdříve odstěhovat taky. Bylo to dost narychlo a vzpomínám si, jak jsme ještě po večerech psali majiteli bytu, jestli bychom mohli vypovědět smlouvu jen přes email a jestli by nám nemohl zkrátit tu výpovědní lhůtu. Já jsem ještě neměl kam jít, ale stejně jsem do toho šel. Nový byt jsem hledal dost intenzivně a měl jsem dost jasně určené požadavky. Hledal jsem něco v Letňanech tak, abych to měl blízko do fitka i do práce. Po několika týdnech hledání jsem vysněný byt našel. Byl sice dražší než jsem si představoval, jinak mi ale vyhovoval. V říjnu jsem se díky kamarádovi Honzovi přestěhoval do nového bytu a začal jsem tak další etapu mého života. Poprvé jsem bydlel sám Nové bydlení mě stojí skoro 2x tolik, co minulý byt. Ty ušetřené dvě hodiny denně jsou ale k nezaplacení. Navíc mám více času a klidu na přemýšlení. Byt je dost velký a skoro nezařízený, takže teď bydlím v dost minimalistickém stylu. Což mi perfektně vyhovuje
- Skoro celý rok se mi dařilo pravidelně 3x týdně chodit do posilovny. Začal jsem v únoru a zkončil jsem koncem listopadu. Za celou tu dobu jsem vynechal jen několikrát (buď kvůli dovolené, nebo nemoci). Konečně jsem se dostal znovu trochu do formy a tělo se začalo více podobat mé představě o tom, jak bych měl vypadat Nijak jsem to ale nehrotil a posiloval jsem spíše kondičně. Začátkem příštího roku v tom hodlám pokračovat. Bez pravidelného posilování už si život nedokážu představit. Při mém sedavém zaměstnání je to prostě nutnost. Ten pocit, kdy vás bolí celé tělo po náročném cvičení je prostě dokonalý. Cítím se tak více naživu a dokážu více ocenit své tělo. Navíc při pravidelném cvičení mě už ani nenapadne, že bych to někdy vynechal. Cvičit chodím hned, jak posilovnu otevřou – v 7h ráno, před prací. Tak nemám ani příležitost, jak si najít výmluvy
- Posilování se mi dařilo dodržovat skoro výborně. Horší to bylo s běháním. Jednak kvůli problémům s nohami, taky kvůli zničeným botám a taky k nedostatku času jsem moc neběhal. Vždy mě to vydrželo několik týdnů, potom jsem s tím zase seknul. Nedokázal jsem to běhání začlenit do mého každodenního programu a často se mi stávalo, že nějaká neplánovaná událost mi překazila nejen jedno běhání, ale i následující…protože když jsem vynechal jednou, bylo velmi snadné vynechat i následující běhání.
- Co se týká osobního rozvoje, přestal jsem tolik číst knihy. Došel jsem do stavu, kdy čtení dalších knih nemělo moc valné výsledky. Zaměřil jsem se na zvyšování produktivity, na hlubším poznávání sebe samotného a na přemýšlení o tom, co vlastně chci. Taky jsem se více snažil uvědomovat mé myšlenky a pocity při každodenních činnostech. Snažil jsem se vnímat okolí, rozdávat radost a studovat chování ostatních lidí. Taky mě začalo bavit sledování účinku úsměvu na ostatní lidi. Hlavně mě tedy baví sledovat, jak na můj úsměv reagují krásné slečny
- Celou dobu co bydlím v Praze jsem neměl pořádnou židli k počítači. Práce na počítači byla dost nepříjemná a bolela mě páteř. Delší sezení před obrazovkou byla opravdu bolestivá. Několik týdnů po nastěhování se do nového bytu jsem se konečně přemluvil k investici do pořádné židle. Stála mě něco kolem 7000Kč, nicméně jsem s ní velmi spokojený. Produktivita se zvedla, práce na počítači je mnohem příjemnější a já se tak můžu více soustředit na práci. Nová židle je taky skvělá pro relaxaci a čtení
- Konečně jsem se taky dostal k vyzkoušení čerstvě pražené kávy. O mé cestě k lahodné kávě jsem se již rozepsal, takže to tady již nebudu rozebírat.
- Na mém notebooku Dell Vostro 1310 mě Visty začaly šíleně vadit. Byly šíleně pomalé a neustále mi při práci házely klacky pod nohy. Jednoho dne mi ruply nervy a zkusil jsem po nějaké době stáhnout novou verzi Ubuntu 10.10. Zkoušel jsem kdysi i předchozí verze, ale nebyly nikdy dost použitelné pro normální práci. Verze 10.10 mě ale mile překvapila a já jsem tak úplně přešel na Linux. Kromě toho, že bylo Ubuntu snad o 1000% rychlejší než Visty, mě překvapila ta jednoduchost. Hned po instalaci systému jsem měl k dispozici plně funkční systém. Navíc instalace nových aplikací z repozitáře má něco do sebe a vzhledem k tomu, že jsem na podobný způsob instalace zvyklý z Android marketu, byl jsem za to dost rád. Přesto, že o Linuxu téměř nic nevím, dokážu se systémem bez problémů pracovat. Několikrát za těch několik měsíců se mi stalo, že jsem potřeboval vyřešit nějaký problém, jehož řešení jsem musel dlouze hledat na internetu. To by ani tak moc nevadilo. Horší byla skutečnost, že na Linuxu neexituje žádný pořádný program na práci s fotkama. Teda kromě GIMPu, který jsem si velmi oblíbil. Jen mi chybí aplikace na správu a rychlou úpravu fotek, něco na způsob Zoneru. Všechny co jsem zkoušel byly pro mé účely nepoužitelné. Většinou krom toho, že toho moc neumí, mají velmi, velmi nepovedené a nepoužitelné rozhraní. Je vidět, že to většinou navrhují programátoři. Absence komerčních aplikací mě od Linuxu odrazuje a již brzo s tím něco udělám
- Rozhodl jsem se jezdit na Moravu a zpátky do Prahy výhradně Pendolinem. Ta úroveň cestování mi za těch 100Kč navíc prostě stojí. Cestou stihnu relaxovat, číst si, sledovat filmy a to vše v klidu a bez otravných cestujících, přeplněných uličkách, hluku a velkých zpoždění.
- Koncem roku jsem začal vstávat brzo. Konkrétně o půl šesté a do práce jsem začal chodit později. Tak mám ráno čas a klid na své projekty a stihnu tak toho více. Vzhledem k tomu, že od ledna zase začínám s posilovnou a navíc budu muset zase začít běhat, budu muset začít vstávat ještě dříve. Je to pro mě výzva, protože mám velký problém s večerním uléháním do postele. I když už v podstatě nic důležitého nedělám, mám tendenci sedět dlouho do noci u počítače a čumět na sociální sítě, kontrolovat email a dělat další zbytečnosti. Budu se tak muset tohoto zlozvyku zbavit
Za posledním bodem jsem dlouho přemýšlel a nic dalšího mě nenapadlo. Letos pro mě bylo opravdu hodně těžké sepsat nějaký ten souhrn událostí a změn. Hlavně proto, že většina z nich byly menší a nebyly tak převratné (třeba jako hledání nové práce loni). Takže místo nějakých revolucí byl tento rok spíše rokem spousty evolucí. Zlepšoval jsem se v mnoha oblastech, uvědomil jsem si spousta nových skutečností a přehodnotil jsem některé své plány a cíle. A plány na příští rok jsou zajímavé Ale to tady nebudu rozepisovat, to brzo uvidíte 
No, letošní souhrn se psal opravdu špatně. Pořád mám pocit, že jsem ještě několik důležitých událostí zapomněl. Třeba to tu ještě doplním
