Dadajax’s weblog

V poslední době mám spoustu práce. Více než kdy předtím. Díky tomu je teď mnohem snadnější uvědomit si nedokonalost svého systému…tedy v mém případě lépe řečeno chaosu. Po delší době jsem se začetl do knihy 7 návyků skutečně efektivních lidí od Stephena Coveye. První tři návyky čtu již podruhé za sebou a přemýšlím, jak to vše aplikovat do praxe a jak si díky těmto návykům zefektivnit a ulehčit život. Dnes jsem si ale vzpomněl, že tato situace je mi nějak povědomá. Zapátral jsem v hlubinách své emailové schránky a našel jsem zprávu, kterou jsem psal před rokem. To co jsem ve zprávě popisoval bylo téměř totožné s tím, co prožívám teď!

Proč to píšu tady? Původně jsem si nad tím chtěl jen povzdechnout na Facebooku. Jenže jsem začal přemýšlet, proč k tomu vlastně došlo. Uvědomil jsem si, že je velmi snadné zapomenout na to, co chceme v životě změnit. Pokud se z toho nestane návyk, jde na tu činnost jednoduše zapomenout (ať už jde o studium cizího jazyka, běhání, zdravou stravu…). To mě přimělo k tomu začít si zapisovat své cíle tak, abych je měl stále na očích a nemohl na ně jen tak zapomenout. Ještě nevím, jak to budu dělat, ale díky tomuto nepříjemnému zjištění mám velmi silnou motivaci to změnit!

Už delší dobu jsem řešil při běhání problém s klíči. Kam je schovat aby nepřekážely? V kapse by cinkaly a hrozilo by jejich vypadnutí. Na krku by hodně poskakovaly a také by vydávaly zvuky. Proto jsem běhal vždycky s klíči v ruce, což není zrovna nejpohodlnější. Začalo mě to štvát hlavně od té doby, co nosím při běhání sebou i mobil. Měl jsem tedy při běhání obě ruce plné, což mě dost zneklidňovalo.

Dneska, když jsem si obouval boty a vypravoval se ven, mě něco napadlo. Co takhle strčit klíče mezi tkaničky a jazyk u boty? Hned jsem to vyzkoušel a musím říct, že se mi to osvědčilo. Uběhl jsem takto něco přes 5km a nikde mě to netlačilo, ani mi to nijak nebránilo v běhu. Klíče byly přivázány tkaničkou a byly tam napevno, takže se vůbec nehýbaly ani nevydávaly žádné zvuky.

Měl jsem trochu strach abych je neztratil, tak jsem je občas letmým pohledem kontroloval. Myslím si ale, že možnost ztráty klíčů je minimální. Pro jistotu jsem navíc použil na tkaničce ještě jeden uzel navíc.

Pro představu jak takové řešení vypadá přikládám fotku z dnešního běhu.

Klíče na botě

A otázka pro běžce: kam dáváte při běhání své věci? (klíče, telefon, přehrávač…)

Dnes jsem čistě náhodou kdesi na internetu viděl zmínku o filmu s názvem „The Man from Earth“. Název mě zaujal, proto jsem se mrknul na csfd, o čem film vlastně je. Popis filmu mě zaujal ještě více, proto jsem si řekl, že se na film dneska podívám.

Před chvíli jsem ho celý dokoukal a ještě teď se z toho vzpamatovávám. Přitom od filmu, který se skoro celou dobu odehrává v jedné místnosti, neobsahuje žádné speciální efekty, ani žádnou akci jsem moc neočekával. Celou dobu jsem byl ale připoután k monitoru a film mě naprosto pohltil. Celé to bylo pojato formou vyprávění. Má fantazie pracovala na plné obrátky. Napjatě jsem čekal, co ještě se dozvím. Opravdu velmi zajímavý zážitek.

Jen si zkuste představit život člověka, který se po světě pohybuje více než 14 000 let. Co by všechno mohl vyprávět, jaké zážitky a zkušenosti by měl…

Pokud vás zajímá scifi, psychologie, nebo filozofie, určitě se na to podívejte. Za sebe můžu říct, že je to jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem za celý svůj život viděl.

V posledních několika letech žiji s velmi rychlým připojením k internetu. Jak v bývalém domově u rodičů, tak i v mém novém bytě. Rychlý internet mám i v práci. Vzhledem k pobytu ve větších městech mám i relativně rychlý a stabilní internet i v mobilu. Naučil jsem se tedy s internetem žít a začal jsem jej brát jako samozřejmost.

Už ani na email nepoužívám žádného offline klienta. Téměř vše používám online. Nemá pro mě cenu mít vše v počítači, protože připojení k internetu je tak rychlé, že nalezení a stažení dat z internetu je otázkou několika málo minut.

Včera jsem ale jel za kamarádem na chatu, která je obklopena lesy. Najednou jsem se ocitl bez signálu a neměl jsem k dispozici ani mobilní internet. Kamarád nemá moc možností jak se z toho místa připojit k internetu. Používá tuším něco od O2 (mám pocit, že CDMA). Rychlost a stabilita je přímo hrozná.

Najednou jsem si uvědomil, že rychlý internet není ani v dnešní době samozřejmost. Ne každý si může vklidu procházet videa na youtube, rychle vyhledávat informace a nebo pracovat s různými webovými aplikacemi. To co je u mě doma otázkou vteřin, může pro někoho znamenat minuty čekání na zobrazení stránky.

Je to zvláštní, ale nějak mě nenapadlo, že v dnešní době může mít ještě někdo takové problémy. Žil jsem v domnění, že rychlý internet je dnes samozřejmostí. Jednodenní pobyt na této offline chatě mi však otevřel oči.

Před chvíli jsem si byl nakoupit něco k jídlu v nedalekém obchodě. Když jsem došel k pokladně, zhrozil jsem se velké fronty a skutečnosti, že je otevřená jen jedna pokladna. Ve frontě stálo spousta lidí, všichni nadávali, byli podráždění a celkově byla atmosféra dost napjatá. Já se ale rozhodl využít čas strávený čekáním ve frontě nějak smysluplně. Začal jsem si všímat co se vlastně děje.

Šlo o to, že pokladní byla očividně nová a neměla dost zkušeností. Často dělala chyby a potom musela volat kolegyni, aby ji na pokladně něco stornovala. Lidi ve frontě to ale nezajímalo. Jediné o co jim šlo bylo jenom jejich vlastní pohodlí. Nadávali všichni a všichni se tvářili hrozně. Nejvíce se ozývali důchodci (což je pochopitelné, když mají tolik práce, že si nemůžou dovolit čekat). Chtělo se mi smát, ale vydržel jsem to

Sledoval jsem pokladní a byla opravdu dost nervozní a čím více lidi nadávali, tím častěji dělala chyby. Pak jsem se po více než deseti minutách dostal na řadu. Podíval jsem se slečně do očí, usmál jsem se a pozdravil jsem ji milým a klidným tónem. Přál bych vám vidět ten rozdíl. Z té vystresované, nervózní pokladní se stala klidná a vyrovnaná pokladní, které šla práce od ruky. Všechno mé zboží bez jediné chybičky projela pokladnou a měla to hotové mnohem rychleji, než u předchozích zákazníků. Když jsem odcházel, znovu jsem se ji podíval přímo do očí, hezky poděkoval a popřál hezký den. Tehdy už měla mnohem lepší náladu. Při odchodu jsem se ještě otočil a podíval se na ni, když obsluhovala dalšího zákazníka a bylo vidět, že ji ta dobrá nálada zůstala i po mém odchodu.

Vidíte, jak málo stačí k tomu, abyste někomu pomohli? Vůbec nic mě to nestálo, naopak jsem byl odměněn velmi dobrým pocitem

A co z toho dále plyne? Spolu s dalšími asi 15 lidmi jsem prožil stejný zážitek. Čekal jsem velmi dlouhou dobu u pokladny. Všichni ostatní lidé odcházeli otrávení, podráždění a se špatnou náladou. Já odešel s naprosto úžasnou náladou. Stejný zážitek, naprosto odlišná zkušenost.

Dnes jsem se rozhodl asi po půl roce začít s běháním. Fyzicky bych na tom měl být hůře, než když jsem loni na konci léta s běháním skončil. Ve skutečnosti to bylo ale jinak a já uběhl delší trasu, za kratší dobu a bez jakékoliv přestávky, nebo zpomalování (pokud nepočítám čekání na zelenou na přechodu). Jak je to možné?

Když jsem vyběhl ven, dal jsem si cíl, který jsem se zavázal dodržet za jakýchkoliv podmínek. Ten cíl zněl: „celou cestu poběžím, nebudu zpomalovat, ani zastavovat“. I když jsem měl vzhledem k mému fyzickému stavu (navíc asi týden po nemoci) trochu pochyby o splnění toho cíle, zavázal jsem se k jeho stoprocentnímu splnění.

Ze začátku to bylo v pohodě, ale po prvním asi kilometru to začalo. Špatně se dýchalo a nohy začínaly více a více bolet. Jindy bych v tomto případě zpomalil a na chvíli přešel do chůze. Tentokrát to nešlo. Měl jsem před sebou cíl a ten jsem si neustále opakoval. Čím více jsem si svůj cíl opakoval, tím více jsem měl síly pokračovat v běhu. Pak se něco změnilo. Bolest svalů sice stoupala, ale už to přestal být problém. Už mě to nemohlo zastavit. Uvěřil jsem svému cíli a pokračoval jsem dále.

A proč to vlastně píšu? V praxi jsem se přesvědčil jak důležité je stanovit si cíl a motivovat se k jeho splnění. Teprve potom ze sebe dostaneme ty nejlepší výsledky. Teprve potom si sáhneme za hranice našich možností. A pokud to lze aplikovat na běh, lze to využít i ve všech oblastech života. Zkuste to taky, stojí to za to!

Na tento telefon jsem již dlouho čekal. Konkrétně od té doby, kdy jsem viděl poprvé tento přístroj v akci na videu. Velký displej, ohromný výkon, krásný design a nádherné prostředí Sense od HTC. Čekání se zdálo být nekonečně. Naštěstí mé čekání skončilo v úterý 6.4, kdy dostal Sunnysoft první zásilku. Hned ten den jsem si pro jednoho skočil a rád bych se s vámi podělil o mé první dojmy.

Continue reading

V úterý odpoledne jsem si pořídil nový telefon – HTC Desire. Zatím jsem z něj nadšený a pořádně ho testuju. V nejbližší době zde napíšu mé zkušenosti s tímto telefonem a pokusím se sepsat co nejvíce informací. Pokud máte k Desirovi nějaké dotazy, tak se ptejte v komentářích pod tímto článkem. Pokusím se na otázky odpovědět v článku.

Prozatím doporučuju sledovat mě na twitteru, kde průběžně píšu nějaké postřehy s Desirem: http://twitter.com/dadajax

A jedno video pořízené Desirem:

Update: HTC Desire – první dojmy: http://www.dadajax.net/htc-desire-prvni-dojmy/

Právě sedím ve vlaku na cestě do Ostravy. Čekají mě ještě asi dvě hodiny cesty a čas mi krátí můj notebook. Začaly se mi hlavou honit myšlenky, čím bych ho mohl nahradit. Můj třináctipalcový Dell Vostro 1310 je sice docela malý a přenosný, ale pořád to není úplně ideální řešení na cesty. Jednak proto, že ho používám jako hlavní počítač (nerad bych o něj přišel), ale taky proto, že je i docela velký a bez napájení už moc nevydrží. Jenže čím ho nahradit?

Když jsem se zamyslel nad mými požadavky, tak jako nejdůležitější mi přišly skladnost a dlouhá výdrž na baterii. To se zdá být logické. Jenže jsem přemýšlel dále. Nebyl by lepší nějaký netbook? Podle mě ano. Problém je v tom, že vývoj netbooku se ubral směrem, který se mi moc nelíbí. Neustále se zvyšuje výkon, velikost a cena. Naopak se bohužel znatelně snižuje výdrž na baterie. Do netbooků se cpou „dospělé“ operační systémy a přístroje jsou postaveny na architektuře x86. Není se čemu divit. Lidé to všechno chtějí. Netbooky pochopili jako levnou variantu notebooku(nebo počítače) a čekají, že netbook jim plně nahradí počítač.

Já se ale ptám, je to opravdu dobré nahrazovat počítač netbookem? Myslím si, že ne. Chci netbook, ale nechci mít plnohodnotný počítač. Nechci na netbooku pracovat, hrát hry, nebo dělat nějaké výkonově náročné činnosti. Chci malý přístroj, který bude mít kvalitní klávesnici, malé rozměry a vydrží minimálně 24 hodin v provozu na baterii. Nechci aby v něm běžel dospělý operační systém, který by zbytečně zatěžoval procesor a snižoval maximální dobu provozu. Chci nějaký jednoduchý operační systém, který mi umožní psát texty, poslouchat hudbu, sledovat videa, pohodlně prohlížet internet (plnohodnotně, i s Flashem!) a komunikovat se světem. Nic více nepotřebuji.

Jenže existuje něco takového? Bohužel o žádném takovém přístroji nevím. Většina netbooků má výdrž pohybující se maximálně kolem tří hodin, což je směšné. Dražší modely již mají lepší výdrž (maximálně však kolem bídných 10h), ale jsou zbytečně drahé.

Jaký by byl podle mě ideální netbook? Běžel by na něm operační systém Android, měl by 9“ displej, postaven na architektuře ARM, výdrž na jedno nabití by byla vyšší než 24 hodin a váha by byla maximálně 1kg i s napájecím adaptérem. Hardwarové parametry jsou mi ukradené, chci jen, aby byla práce s netbookem svižná a aby utáhl alespoň 720p video. No a cena? Ideálně 8 až 10 tisíc korun.

Opravdu je to tak těžké něco takového vyrobit? Kdo potřebuje na cestách klasický operační systém? Na co je vlastně netbook, který nevydrží na jedno nabití ani jednu cestu domů?

Doufám, že výrobce netbooků brzo napadnou podobné myšlenky a vydají se touto cestou. Opravdu se těším na dobu, až bude k sehnání přístroj přesně dle mých požadavků.

Co si myslíte vy? Jsou mé požadavky na netbook tak nereálné, nebo máte na současný stav netbooků stejný názor?

Dnes mi přišel email s dotazem, jak upravit vyvážení barev u notebooku. V článku o mém notebooku Dell Vostro jsem se totiž zmiňoval o tom, že barvy na displeji byly posunuty hodně do modra. Řekl jsem si, že by tento návod mohl zajímat více lidí, proto odpověď píšu do samotného článku.

Postup který zde popíšu se týká notebooku Dell Vostro s grafickým adaptérem od Intelu a operačním systémem Windows Vista. Podobně by to mělo fungovat i u ostatních notebooku.

Stačí kliknou pravým tlačítkem na plochu a vybrat položku Vlastnosti grafického adaptéru. Otevře se okno s nastavením. Tam stačí vybrat záložku Korekce barev a nahoře potom zvolit, kterého displeje se nastavení týká (to v případě, že je k notebooku připojen i jiný monitor). Pak už stačí upravovat jas u jednotlivých barevných kanálů.

Vzhledem k tomu, že mi displej zobrazoval vše do modra, stáhl jsem pro modrý kanál jas na hodnotu -21. Vzhledem k tomu, že mé vnímání barev je díky sníženému barvocitu slabší, orientoval jsem se spíše pocitově a nastavil jsem si tu hodnotu tak, aby se mi na to dobře dívalo. Je potřeba si s tím trošku pohrát a vyzkoušet, co bude vypadat nejlépe

Takto vypadá dialog s nastavením:

Pokud vlastníte jiný notebook, nebo jiný operační systém, postup bude ve většině případů podobný. Snažte se najít místo, kde se nastavují vlastnosti grafického adaptéru a pokud budete mít štěstí, najdete tam i možnost vyvážit jednotlivé barevné kanály

Miluji focení a mám rád metadata…aneb data která popisují jiná data. To znamená, že třeba u fotek chci mít vyplněny všechny doplňující informace. EXIF data (nastavení foťáku při pořízení snímku) vyplňuje foťák. Dále používám tagování fotek dle obsahu. Rád označuji klíčovými slovy osoby, které se na fotkách nacházejí (samozřejmě jen ty osoby, které jsou mi  blízké). To bohužel musím stále dělat automaticky (i když mám pocit, že třeba Picasa už umí rozeznávat obličeje a fotky automaticky tagovat). Poslední údaj, který bych u fotek rád měl k dispozici je údaj o místu, kde byla fotka pořízena. Nemyslím jen popis místa, jako třeba „Praha“, ale přesné souřadnice místa. Bohužel se mi nikdy nechtělo ke každé jednotlivé fotce tyto údaje vyplňovat. Je to docela zdlouhavý proces. Proto jsem tyto údaje vkládal jen do fotek určených pro prezentaci na Flickru.

Proto jsem přemýšlel, jak přiřazovat k fotkám pozici bez námahy. Jedna možnost byla pořídit si nějaký speciální přístroj (GPS logger), který by po zapnutí zaznamenával informace o trase do souboru. Jenže to nemělo takovou prioritu, abych kvůli tomu zbytečně utrácel. Včera jsem si uvědomil, že firemní Nokia E52 má GPS modul a díky systému S60 by měly existovat nějaké aplikace, které by dokázaly GPS loggery nahradit. Chvíli jsem hledal a z těch free variant mě nejvíce zaujala aplikace Pygpslog. Jediný problém je ten, že je napsaná v Pythonu. To znamená, že do telefonu musíte nainstalovat Python (a nějaké další knihovny) a navíc instalační soubory podepsat (díky stupidnímu přístupu Nokie, kdy kvůli bezpečnosti nejdou instalovat aplikace bez podpisu).

Postup pro instalaci naleznete zde. Není to nic obtížného, jen je to díky podepisování instalačních souborů docela zdlouhavé. Stáhněte tedy všechny potřebné soubory, nechte je podepsat třeba na této stránce a poté vše nainstalujte.

Po spuštění aplikace na vás vyskočí okno s nastavením. Moc možností tam není, ale osobně mi nic nechybí. Ovládání je potom velmi jednoduché. Když zvolíte položku Start, začne se ukládat informace o vaší poloze do vybraného souboru. Doporučuji zvolit formát GPX. Jedná se totiž o rozšířený formát, který využívá mnoho jiných aplikací. Můžete si tak prohlídnout vaší trasu třeba v aplikaci Google Earth.

Když už máte vygenerovaný GPX soubor obsahující informace o vašem výletu, není už obtížné hromadně přiřadit informace o poloze k fotkám z daného výletu. K synchronizaci se používá čas kdy byly jednotlivé fotky vyfoceny. Proto je lepší předem zjistit, jestli se časy ve foťáku a telefonu (nebo GPS loggeru) shodují. Při přiřazování údajů o poloze si totiž program zjistí, na kterém místě jste se v daný čas nacházeli. To zjistí právě z toho GPX souboru. Hromadné přiřazování informací o poloze z GPX souboru dokáže třeba Zoner Photo Studio (mám verzi 10, nevím jestli to umí i starší verze).

Pokud tedy fotíte a máte nějaký S60 telefon s GPS modulem, doporučuji aplikaci Pygpslog vyzkoušet. Je to zdarma a určitě se to bude někdy v budoucnu hodit. Třeba prohlížení vašich fotek na mapě světa…to je docela příjemná možnost. Co vy na to?

Zdá se, že je v Praze nedostatek volných Java junior programátorů. Což je docela nepříjemné, protože zrovna hledáme do týmu jednoho šikovného Java developera. Pokud si myslíte, že máte co nabídnout, určitě vám doporučuju to u nás zkusit. O tom jak jsem v Globusu spokojen jsem se rozepsal v tomto článku a od té doby má spokojenost nijak neklesla Náplň práce je opravdu zajímavá a získáte skvělou příležitost jak se naučit spoustu nových věcí. A jako příjemný bonus je skvělý kolektiv…práce u nás není rozhodně nudná, o zábavu je postaráno

Pokud tedy znáte nějaké volné Java programátory z Prahy, prosím pošlete jim odkaz na tuto nabídku. Rádi bychom našli posilu do našeho týmu co nejdříve.

A na závěr uvedu „oficiální“ text nabídky práce:

Charakteristika pracovní činnosti:

Junior Developer bude členem mladého, dynamického teamu, který se stará o plynulý chod a úpravy rozhraní B2B systému, dle detailních analýz. Realizuje změny stávajících funkcionalit dle uživatelských požadavků. Tvůrčí a kreativní myšlenky jsou vítány. Možnost osobního a profesního rozvoje (odborné školení a publikace).

Kvalifikační a odborné předpoklady:

• VŠ/SŠ vzdělání technického směru
• praxi s vývojem v Java/J2EE
• pasivní znalost AJ
• týmového ducha, schopnost rychle se učit, myslet v souvislostech
• praxe 0-3 roky
• u absolventa potřebná zkušenost při škole

Globus Vám nabízí:

• motivační odměňování
• 13. mimořádnou mzdu
• pravidelné roční hodnocení spojené s aktualizací mzdy
• zvýhodněné mobilní volání
• stravenky, nápoje, možnost využití stravovacího zařízení na pracovišti
• podporu sportovní a relaxační činnosti
• zvýšený nárok na dovolenou (5 týdnů dovolené)
• odměnu při životním a pracovním výročí
• účast v interních vzdělávacích programech
• jistotu a perspektivu zaměstnání
• podporu jazykového vzdělávání

Další informace:

Místo výkonu práce: Praha 9 – Čakovice

Nástup:  podle dohody

Kontakt:

V případě, že Vás naše nabídka zaujala, pošlete prosím svůj strukturovaný životopis na adresu GLOBUS ČR, k.s., Kostelecká 822, 196 00 Praha 9 nebo na e-mail.: J.Dadik@globus.cz.

Tenhle článek vznikl jako výsledek mého dlouhodobého přemýšlení nad koupí nového foťáku. Když jsem měl GF1 v ruce poprvé, byl jsem okouzlen. Tehdy jsem o tom sepsal článek. Jenže jsem člověk nerozhodný a mé požadavky jsou mnohdy protichůdné. Navíc foťák není jedna z věcí, kterou bych střídal nějak často (dobrá, v roce 2007 jsem si koupil tři foťáky, ale to byla opravdu ojedinělá situace ), proto jsem se chtěl ujistit před koupi foťáku, jestli je to opravdu to, co chci. Po krátkém vyzkoušení GF1 jsem měl nutkání vyměnit ho za mou digitální zrcadlovku Canon EOS 350D a používat tak tedy tento Panasonic jako hlavní foťák. Přemýšlel jsem nad tím dlouho, ale rozhodl jsem se zůstat u plnohodnotné zrcadlovky. Pokud by tedy někdo řešil podobné dilema, může se inspirovat mými poznatky. Nejlepší asi bude, když uvedu důvody v bodech. Tak tedy:

• Absence hledáčku. Ano, dalo by se na to zvyknout, ale po několika letech focení se zrcadlovkou jsem si focení přes hledáček oblíbil a nedám na něj dopustit. Jsou sice chvíle, kdy bych raději použil focení přes displej, ale není to zas tak často. GF1 sice nabízí možnost nasadit externí elektronický hledáček, ale má to několik vad. Je hodně drahý, jeho rozlišení není zrovna nejlepší a co mě vadí asi nejvíc je provedení. Co jsem tak četl, tak hledáček nedrží na foťáku moc pevně. Hlavně při vyndávání a schovávání foťáku do brašny je potom snadné ho ztratit.
• Horší ergonomie. Moje třistapadesátka je sice docela malá, ale díky gripu se drží docela pohodlně. Takže při focení se nemusím bát, že by mi nějak spadla nebo že by se mi fotilo nepohodlně. U GF1 jsem si jistý vůbec nebyl a foťák se držel docela nepohodlně. Asi by se na to dalo částečně zvyknout, ale ani potom by to nebylo úplně ideální. Hold je to daň za kompaktnost.
• Více šumu na fotkách. Panasonic GF1 má menší snímač než Canon a z toho vyplývá také horší kvalita při vyšších citlivostech. Jelikož často používám nejvyšší citlivosti a nemusím řešit šum, cítil bych se s GF1 trochu omezený. Částečně se dá zlepšit kvalita výstupu focením do RAW, ale i tak je to o dost horší než u klasických zrcadlovek. U GF1 bych jako maximální citlivost používal ISO 800, ale i u této citlivosti se v obraze objevuje docela rušivý šum. Nejvíce mi vadí ta struktura šumu. U mého Canonu šum není tak moc rušivý, u Panasonicu je navíc dost rušivý a hlavně fotky potom ztrácejí na barevnosti a vypadají špatně.
• Horší dynamický rozsah. Kromě šumu přináší menší snímač i další nevýhodu – horší dynamický rozsah. To znamená horší výsledky při focení kontrastních scén. Zachytit potom kontrastní scény správně je mnohem obtížnější.
• Absence automatického natáčení fotek. Pokud na GF1 nasadíte nestabilizovaný objektiv, foťák nebude fotky automaticky natáčet podle orientace foťáku. To znamená, že každou fotku focenou na výšku budete muset ručně otáčet v počítači. Může se to zdát jako drobnost, ale je to dost otravné. Náš první rodinný foťák (nějaký starý Olympus) to neuměl a byla otrava fotky narovnávat. Znám se a vím že tohle by mi hodně vadilo.
• S objektivem 14-45mm je foťák už docela velký a ne moc kompaktní. Naopak pevná dvacítka je sice super, ale na můj vkus moc dlouhá. Kdyby byla možnost pořídit třeba pevnou čtrnáctku, bylo by to super. Mám rád širší ohniska a pevná dvacítka by se úplně nehodila k mému stylu focení.

To jsou zásadní problémy, které mě od koupi GF1 odradily. To ale neznamená, že je GF1 špatný foťák. Abych pravdu řekl tak se mi moc líbí. Líbí se mi ta kompaktnost a široká škála využití. Možnost natáčet HD videa s malou hloubkou ostrosti taky není k zahození. Kdybych jel na nějakou dlouhou cestu, tak bych si asi zvolil právě Panasonic GF1. Jako cestovní foťák je totiž GF1 perfektní. Nezabere moc místa, není moc těžký, kvalita fotek je dost dobrá a hlavně není nijak extrémně drahý.

Jako hlavní foťák si tedy ponechám klasickou zrcadlovku a v případě, že mě někdy bude čekat nějaký velký výlet, kde nebude focení hlavní prioritou, GF1 (nebo jeho nástupce) si pořídím. Na každodenní nošení to ale moc ideální není.

No a na závěr bych ještě rád poukázal na novinku od Samsungu s označením NX10. Samsung NX10 se docela podobá Panasonicu G(H)1, ale má větší snímač. Konkrétně o velikosti APS-C, tedy stejně velký jako většina zrcadlovek. Sice není tak malý jako GF1, ale pro někoho to může být zajímavá volba.

Tak tu máme zase další Silvestr. Pokud rádi fotíte a máte rádi ohňostroje, doporučuji využít dnešek pro focení Focení ohňostrojů by Vám měly usnadnit mé dva starší články.

V tomto článku se dočtete jak fotit hlavně bez stativu a tento článek zase popisuje postupy pro focení se stativem. Doporučuji přečíst si oba

Půjdete dnes fotit ohňostroje? Máte nějaké své tipy pro lepší focení? Nezapomeňte se podělit o své zkušenosti a pochlubte se svými úlovky v komentářích pod článkem

Rok 2009 se velmi rychle schyluje ke konci a mě čeká opět malá retrospektiva, aneb článek shrnující události tohoto roku. Tuto tradici jsem začal loni tímto článkem a hodlám v ni pokračovat i nadále. Opět musím upozornit, že článek je psán spíše pro mé potřeby. Pokud vás ale zajímá co mi tento rok přinesl, klidně pokračujte ve čtení. Pojďme tedy na to

Continue reading