Nedávno jsem rozjel svůj nový projekt a můj první eshop s názvem Trička pro fotografy. Zaměřil jsem se na prodej kvalitních triček s originálními potisky na fotografické témata. Na své si přijdou všichni fotografové a nabídka motivů se neustále rozšiřuje. Takové trička jsou skvělým dárkem pro každého fotografa.
Podívejte se na eshop a dejte vědět, jak se vám líbí. Najdete ho na adrese www.trickaprofotografy.cz
Po shrnutí roku 2008, 2009 a 2010 dnes opět přicházím se shrnutím aktuálního roku. Rok 2011 pro mě byl rokem revolučním. Událo se hodně moc změn a já se díky tomu dost změnil. Asi zvolím opět stejnou formu jako v minulém souhrnu, protože dělat z toho nějaký souvislý text je nad moje síly 
Radost z toho, že to mám k mé lásce asi 5 minut pěšky netrvala dlouho. V listopadu, několik dní potom, co jsem oslavil své 24. narozeniny přišel bolestivý rozchod. Teprve díky tomu jsem se dokázal ohlédnout zpět a uvědomit si chyby, kterých jsem se dopustil. Byla to neuvěřitelně silná lekce. Uvědomil jsem si, jak lehké je do něčeho „spadnout“ (zvlášť když je to tak příjemné) a jak moc důležité je ve vztahu mluvit o věcech, které se třeba z počátku nezdají být moc důležité a taky jak důležité je umět pochopit toho druhého.Co bude dále netuším. Rozešli jsme se v dobrém a jsme stále v kontaktu, nicméně i přesto mě to dost odstavilo z provozu a v posledních týdnech jsem dost mimo. Každopádně jsem za tu zkušenost moc rád. Posunulo mě to zase kus kupředu, pomohlo mi to odhalit mé slabé stránky a uvědomit si ty silné. Jsem moc rád, že mám kolem sebe lidi, kteří mi dokázali pomoct, když jsem byl na dně. Nejvíce si cením pomoci Honzy, který při mě stál když jsem na tom byl nejhůře a pomohl mi dostat se z toho. Je úžasné mít takové přátele! Díky MBA dokážu pracovat pohodlně téměř kdekoliv. S předchozím notebookem (Dell Vostro 1310) se to nedá srovnávat. Ten začal být pro práci použitelný teprve po připojení myši a většího displeje. S MBA jsem byl schopný roztřidit a zpracovat fotky z výletu během cesty autobusem. Další příjemné překvapení bylo teď v prosinci, kdy jsem se setkal s Terkou, bývalou spolužačkou ze základní školy. Je to už spoustu let, co jsme se neviděli a v podstatě to pro mě bylo jako poznat někoho nového.Čím dál tím více si uvědomuji, že člověka hodně ovlivňují lidé, se kterými se vídá nejčastěji. Proto si dobře vybírám, s kým trávím čas. Určitě jsem na spoustu důležitých věcí zapomněl. Vzpomínat na celý rok je ale dost náročné, zvlášť s mou děravou hlavou 
Dojmy z tohoto roku mám ale ve výsledku pozitivní. I přes „tragické“ zakončení roku rozchodem to pro mě byl nejkrásnější rok, jaký jsem kdy zažil. Opět jsem více poznal sám sebe a uvědomil jsem si, jak žít šťastnější a spokojenější život. A taky jsem si uvědomil, co je opravdu důležité a na čem doopravdy záleží. Ať už bude následující rok jakýkoliv, jsem na něj dobře připraven. Ode dna jsem se odrazil a jen tak něco mě nezastaví
Pokud jste se dočetli až sem, gratuluju. Tyhle souhrny jednotlivých let píšu především pro sebe. Je to pro mě moc příjemná tradice takhle na konci roku zapřemýšlet nad tím, jaký ten rok vlastně byl a co se za tu dobu změnilo a událo.
A jaky byl tento rok pro vás?
Nedávno jsem na blogu podnikanivusa.com objevil zajímavý projekt na tvorbu interaktivních nápověd pro aplikace a weby. Zaujala mě ta část nápověd (tutoriálu) pro weby. Napadlo mě, jestli bych to nemohl využít na mých Fototipech.
Jde o to, že po spuštění tutoriálu se uživateli budou graficky zvýrazňovat určité prvky na webu, spolu s popiskem vysvětlujicím, co má uživatel dělat, nebo co má do daných polí zadat. Může to sloužit třeba jako průvodce registrací, nebo nákupem v eshopu. Myslím, že možností jak to využít je spostu.
Nakonec jsem se rozhodl momentálně projekt na Fototipech nenasadit. Mám s portálem zamýšleno spoustu změn a tato podle mě není tolik prioritní. Časem bych ale takovou interaktivní nápovědu rád vyzkoušel. Navíc je domluva s autorem projektu velmi dobrá, dokázal trpělive zodpovědět všechny mé dotazy
Web projektu: http://www.howdoitutorials.com/web
Co si o tom myslíte vy? Zaujal vás projekt? Máte nějaký nápad, jak to nějak šikovně využít?
EDIT: abych nezapomněl, přikládám i dva odkazy na testovací stránky. Slouží jen k předvedení těch nápověd. Není třeba tam zadávat žádné skutečné údaje. Odkazy: ukázka na eshopu a na tracu
Kdysi dávno jsem sepsal pěkné shrnutí mého pracovního prostředí od počátku věků (tedy od doby, kdy jsem měl svůj první počítač ). Článek najdete zde. Vzhledem k tomu, že od té doby uplynula už velmi dlouhá doba a změnilo se dost věcí, rád bych na starý článek navázal a pokračoval plynule dál.
Zde vidíte poslední verzi pracovního prostředí z předchozího článku. Tentokrát v kombinaci s pracovním DELLem. Tenkrát jsem si bral práci i domů a pracoval po večerech Nicméně pracovat na posteli nebylo moc vhodné. Krom nepohodlí to docela i narušovalo klidný spánek. Pracovat a spát na jednom místě není vůbec dobré.
Carnero mě tehdy nalákal na uspořádání monitorů nad sebou. Původně jsem si myslel, že to bude hodně nepraktické a nepohodlné. Když jsem to vyzkoušel, překvapilo mě, jak dobře se na takové sestavě pracuje. Nikdy jsem si nezvykl na práci na dvou monitorech (displej notebooku + extérní monitor) vedle sebe. Takhle nad sebou to bylo teprve použitelné.
V té době jsem si taky uvědomil, že nepotřebuji externí klávesnici a že klávesnice od notebooku mi stačí.
V řijnu 2010 jsem se přestěhoval do nového bytu. Z předchozí 3+1, kde jsem měl jeden pokoj (ve vedlejším pokoji byla spolubydlící) jsem se přestěhoval do garsonky, kterou jsem měl celou pro sebe. Sice šlo o jeden pokoj, ale obrovský (40m2). I přesto bylo ale hned jasné, kde umístím stůl s počítačem.
Původně jsem měl u stolu levnou plastovou židli z IKEA, později jsem ale povýšil na mnohem lepší ergonomickou židli. Konečně jsem mohl nerušeně pracovat. Okna jsem měl po své pravé straně a nic mi tedy nesvítilo do očí. Měl jsem to blízko do kuchyně i do postele. Později jsem si koupil normální postel a mohl jsem tak využít gauč (dříve používaný místo postele). Vzniklo tak šikovné místo pro sledování filmů. Jen ten TN monitor nebyl moc vhodný, vzhledem ke špatným pozorovacím úhlům a rozdílů výšek monitoru a gauče byl obraz dost tmavý.
Letos v září (2011) jsem se znovu stěhoval. Tentokrát znovu do bytu 3+1 rovnou se dvěma spolubydlícími. Oproti předchozímu bytu je pokoj maličký, ale i tak se mi podařilo šikovně využít volnou plochu a vytvořit si příjemné místo pro práci. Stůl i židle zůstaly stejné, jediné co se změnilo je počítač. Ze starého DELLu jsem přešel na nový 13″ Macbook Air (ano, přešel jsem na Mac OS X a nelituju ). Kvalita displeje tohoto notebooku mě natolik nadchla, že jsem se zbavil svého 24″ monitoru.
Tedy abych úplně nekecal, nezbavil jsem se ho úplně. Vzhledem k tomu, že do tohoto pokoje bych už gauč nenacpal, vytvořil jsem náhradní řešení pro sledování filmů. Vypadá takto:
Sice je ještě co zlepšovat, ale po otestování jsem se ujistil, že se na tom filmy dají sledovat velmi pohodlně. Jen musím ještě sehnat konverzi z mini display portu na DVI a taky nějak zpacifikovat kabely, aby nikde nepřekážely a nebyly moc vidět Povšimněte si prosím taky stolečku pod monitorem. Je to vlastnoruční výroba, spolu s kamarádem jsem to vyrobili ze tří nejlevnějších polic z IKEA
Jak vidíte, za poslední dobu jsem se často stěhoval a mé pracovní prostředí se dost měnilo. Musím říct, že mě hodně baví vymýšlet nejlepší možné rozložení nábytku tak, aby mi to vyhovovalo. I malé prostory se dají dobře využít
Budu rád, když do komentářů pod článkem přiložíte i nějaké své fotky vašich pracovních prostředí. Třeba se navzájem inspirujeme
Napadlo mě, že bych se mohl podělit o tipy, jak se levně, zdravě a rychle v létě osvěžit. Zde jsou mé oblíbené osvěžující nápoje:
Příprava velmi jednoduchá. Stačí udělat klasický čaj dle chuti, počkat až trochu vychladne a strčit ho do lednice (nebo mrazáku, podle toho jak spěcháte ). Až jej budete pít, přidejte pár kostek ledu
Postup opět jednoduchý. Stačí použít kávu (doporučuji instantní, nebo filtrovanou) a mléko. Další postup stejný jako v předchozím případě – zchladit, zmrazit, servírovat s ledem. Pokud máte chuť na něco sladkého, doporučuju přidat trochu cukru. A pokud se nebojíte experimentů – doporučuju do kávy přidat tekuté Granko
Velmi rychlé na přípravu. Do vody vymačkat citrón a dát to vychladit. Při servírování vhodit pár kostek ledu
Zdá se to jako kravina, pravděpodobně to většinu lidí napadne. Já jsem na tyhle tři osvěžující nápoje přišel postupně teprve nedávno. Tedy lépe řečeno, přišel jsem na to, že za ně nemusím utrácet a můžu si je připravit levně a rychle doma. Jako bonus získám větší přehled o tom, co piju. Většina ledových káv a čajů je zbytečně plná cukrů. O tom, že je to drahé a musí se to tahat z obchodu ani nemluvě
Čím se v horkých letních dnech osvěžujete vy?
Nedávno jsem na portále Fototipy.cz spustil soutěž o 3000Kč. Měl jsem to v plánu ještě předtím, než vůbec začala realizace portálu. Trvalo docela dlouho, než se podařilo vymyslet a doladit systém ohodnocování uživatelů. Tak aby byl spravedlivý a adekvátně ohodnocoval všechny registrované členy dle jejich zásluh. Těšil jsem se na to, až soutěž vyhlásím.
Nečekal jsem ale, že bude taková soutěž považována za podvod. Když jsem se o soutěži zmínil na fóru grafika.cz, dočkal jsem se názoru typu „zas jedna kulišárna…“, „kde je jaká jistota, že výhra bude skutečně někomu proplacena?“ a taky „zde nejsou žádné garance. Kdo, kde zjistí, že výhra skutečně bude někomu proplacena, když už se tedy v této soutěži nějaká výhra zmiňuje“.
Vzpomněl jsem si přitom na nedávný článek Tomáše Hajzlera o důvěře, kde mimo jiné napsal: „Někdy se mi zdá, že jsme dnes povýšili systém nad slovo. Jako by nám přišlo příliš obyčené a tedy nedostačující…“.
Přitom si myslím, že v dnešní době internetu je přehnaná nedůvěra zbytečná. Každý podvod a pošlapání něčí důvěry se snadno rozšíří po celém internetu a s takovým člověkem se to potom potáhne po mnoho let (ne-li po zbytek života). Protože co se jednou dostane na internet, není lehké se toho zbavit.
Berte to jen jako takový povzdech nad tím, co se mi teď honí hlavou. I když mě taková reakce dost nepříjemně zaskočila a demotivovala, nakonec musím říct, že je to cenná zkušenost. Pokusím se tedy najít způsoby, jak dodat soutěži na důvěryhodnosti. Pokud se to podaří, určitě se o tom tady ještě zmíním
Dnes jsem na twitteru zaregistroval novou aktivitu Johna Vanhary (autora blogu podnikanivusa.com), který se rozhodl nabídnout svou knihu v elektronické podobě. To by nebylo nic zajímavého, pokud by nešlo o Johna. Ten dokáže vždy překvapit a jeho styl podnikání se mi více než líbí
Rozhodl se totiž nabídnout knihu za volitelný poplatek. Minimum je přitom jeden dolar. Z nabídky ceny si můžete vybrat 1, 2, nebo 5 USD. Po zaplacení paypalem (otázka několika sekund) se dostanete k odkazu na stažení knihy a to ve třech formátech: PDF, Kindle a ePub. A co více, ebook v sobě nemá žádnou stupidní DRM ochranu!
Přesně takhle si představuji nákup eknih. Několik kliknutí, snadné stažení knihy, výběr z několika formátu a hlavně žádné omezení. Můžu si knihu přečíst v podstatě na jakémkoliv zařízení, které mám k dispozici. Žádné sraní se s ochranou, žádné vodotisky v knize, žádné zdlouhavé registrace…prostě jednoduchý nákup a nízká cena. I když jsem se rozhodl papírovou verzi nekoupit, v tomto případě jsem vůbec neváhal a ty 2USD jsem s radostí utratil (a ještě jsem měl výčitky, že jsem neklikl na 5USD!).
Z Johna by si měli vzít příklad ostatní vydavatelé knih. Kdyby dokázali nabídnout stejné podmínky jako John, tak kupuju mnohem, mnohem více knih. Na nějaké otravování se s DRM ochranou není nikdo zvědavý. Johnovi tedy tleskám za další úžasný krok a přeju si, aby si toho všimli ostatní vydavatelé a tento způsob prodeje knih se rozšířil
Abych nezapomněl…knihu si můžete koupit zde: http://ebook.podnikanivusa.com
Dneska jsem zažil úsměvný okamžik, když mě docela zábavnou formou zradila aplikace v telefonu. Řešil jsem s přítelkyní plány na blízkou budoucnost a k tomu jsem potřeboval informace, které mi kamarádka posílala jako zprávu na Facebooku. Vzhledem k tomu, že nemám co skrývat jsem otevřel v telefonu aplikaci Facebook a začal procházet přijaté zprávy před přítelkyní. V tom jsem najednou narazil na zprávu, která mě zarazila a to hned z několika důvodů. Byla od člověka, kterého vůbec neznám, byla už staršího data, autorem byla holka, oslovila mě jménem a psala něco o setkání. Co mě ale zaráželo nejvíce byl fakt, že tato zpráva není vidět na webu Facebooku, ani mi na ni nikdy nepřišlo upozornění na email. Zpráva jde vidět prostě jen v aplikaci telefonu.
Umíte si představit jak jsem se v tu chvíli tvářil? Tak nějak jsem se snažil vysvětlit přítelkyni situaci. Jenže vysvětlujte, že ta zpráva vám ve skutečnosti nepřišla a že je vidět jen v aplikaci v telefonu. Každé další vysvětlení vypadalo spíše jako rychlá a nepovedená výmluva 
Doteď nevím co se stalo. Buď si mě někdo s někým spletl, poslal mi zprávu, která se mi z nějakého důvodu nezobrazuje na webu Facebooku. Nebo ta zpráva byla poslána někomu jinému a díky nějaké chybě v aplikaci facebooku se ta zpráva zobrazuje u mého profilu.
Naštěstí tahle situace skončila dobře a jen jsme se tomu společně zasmáli. Věřím ale, že u některých páru by tohle mohlo znamenat dost velké nepříjemnosti Takže nevěřte aplikaci Facebook a raději neukazujte zprávy z té aplikace své milé, pokud si nejste jistí, že se tam nenacházejí žádné nadbytečné divné zprávy
Rád bych vám zde představil svůj nový projekt Fototipy, který je určen především všem fotografům. Hlavní myšlenka projektu je mapování zajímavých míst k focení. Často se mi totiž stávalo, že jsem chtěl jít někam fotit, ale vůbec jsem nevěděl kam mám jít. Končilo to zdlouhavým procházením Google Maps a prohlížení si uploadnutých fotek. Jenže to nebylo moc příjemné. Pořád jsem hledal nějaký projekt, který by nějakým způsobem mapoval místa, které jsou vhodné pro focení. Samozřejmě tak, aby se tyto místa daly snadno prohledávat a filtrovat. Například když mám chuť fotit nějaké ponuré industriální fotky ve staré továrně, tak se nechci prohrabávat místy jiného typu. Jenže žádný takový projekt, který by to umožňoval jsem nenašel. Našel jsem sice na několika webech pár tipů na míst ak focení, ale vzhledem k množství těchto míst to nebylo vůbec použitelné. O nějakém pohodlném vyhledávání už nemohla být vůbec řeč. Proto jsem se rozhodl takový portál vytvořit.
Když jsem přemýšlel nad názvem projektu, napadly mě Fototipy. V momentě kdy jsem si to slovo řekl nahlas, byl jsem úplně nadšený, protože ten název přesně vystihuje podstatu toho portálu. A když jsem si ověřil, že doména fototipy.cz je volná, neváhal jsem ani sekundu To bylo začátkem roku 2010. O tom, jak portál vznikal ještě napíšu samostatný článek. Teď se chci zaměřit na to, jaké mám s Fototipy cíle.
Hlavní cíl, který jsem si stanovil už od začátku projektu je pomáhat fotografům. Hodně obecný cíl, ale díky němu mám jednoduché rozhodování nad vším, co kolem Fototipů dělám. Vždy když mě napadne nějaká myšlenka kolem portálu, tak si položím otázku „Je to v souladu s cílem projektu?“. Pokud ne, dávám od toho ruce pryč.
Kromě mapování zajímavých míst bych rád vytvořil kolem portálu komunitu fotografů, kteří se budou dělit o své zkušenosti. Fototipy by měly v blízké budoucnosti nabídnout spoustu zajímavého obsahu – nejenom míst k focení, ale i užitečných článků. Navíc se fotografové publikací na Fototipech můžou pěkně zviditelnit. U článků se zobrazuje mimo jiné i odkaz na jejich web. Čím kvalitnější články budou psát, tím na sebe více upozorní a udělají si výbornou reklamu. Snaha portálu je zviditelňování zajímavého obsahu. To začnu ladit až tam bude skutečně nějaký obsah. Nicméně odměnou za kvalitně napsaný článek by mělo být zviditelnění fotografa. Na žebříčcích nejzajimavějšího obsahu a nejlepších uživatelů zatím stále pracuji
Pokud rádi fotografujete, prosím přijďte se na Fototipy podívat. Adresa je lehce zapamatovatelná - Fototipy.cz
Znamená to tedy, že se zde začnu více zabývat informacemi o vzniku portálu, o tom jakým způsobem probíhal jeho vývoj a podělím se o zkušenosti, které jsem díky projektu získal.
Victorinox Sentinel
Už několik let jsem nosil u sebe starý nůž po dědovi. Šlo o nějaký starý „švýcarák“ Mikov, který měl dvě čepele. I když jsem nosil nůž sebou, nosil jsem ho v batohu. Nebyl proto nikdy moc pohotový a moc jsem ho nevyužíval. To se ale změnilo před asi rokem, kdy jsem ho přemístil do kapsy u kalhot. Najednou se našlo pro nůž mnohem více použití a já si uvědomil, že tenhle nůž mi nestačí
Vadila mi krátká čepel, byl to fakt prcek a hodil se jen na lehčí činnosti. Na druhou stranu jsem chtěl něco, co můžu bez problému nosit po kapsách a nebude mi to stahovat kalhoty. Další věc co jsem bral při výběru nože v potaz byla cena. Nechtěl jsem žádný levný šmejd, co se mi rozpadne v ruce po několika dnech. Na druhou stranu jsem taky nechtěl nic drahého, o co bych se musel neustále strachovat a bál bych se ho používat. Další požadavek byl otevírání nože jednou rukou.
Vzhledem k tomu, že mě vždy lákaly švýcarské nože (možná pozůstatek z mládí, kdy jsem sledoval MacGyvera ) jsem si vybral model Victorinox Sentinel, který splňoval všechny mé požadavky. Přemýšlel jsem taky o jiných vybavenějších modelech, nakonec jsem se ale rozhodl zvolit nůž jen s jedním ostřím, bez dalších nástrojů. Různé šroubováky, pilky, otvíráky by byly fajn, ale už by se to projevilo na tloušťce nože. Volil jsem model s rovným ostřím a s očkem pro otevírání jednou rukou.
Nůž nosím sebou každý den asi dva měsíce. Jaké jsou tedy mé poznatky? S kvalitou provedení jsem spokojen. Plast, ze kterého jsou střenky vyrobeny, se příjemně drží a taky díky černému provedení vypadá dobře. I ostatní části nože jsou zpracovány dobře. Bohužel má tento nůž dva problémy.
První z nich je kovová část vystupující z dolní části nože. Ta slouží u ostatních modelů jako pojistka druhého nástroje (otvíráku), tady je ale k ničemu. Na obrázku výše je to ta část, kde je napsáno PRESS (na mém noži tento nápis chybí). Vadí to hlavně v případě, kdy krájíte něco tvrdého a na nůž musíte pořádně tlačit. Třeba při krájení zmrzlého masa. Ta kovová část potom nepříjemně tlačí do ruky.
Druhý problém je možná jen vadou mého kusu. Když jsem jej poprvé otevřel, zhrozil jsem se toho, jak vypadá špička nože. Spíše to vypadalo, jako bych dostal nějakou dětskou verzi s tupou špičkou Byla fakt tupá a z každé strany jinak nabroušena. Nechtělo se mi to řešit přes reklamaci, proto jsem se rozhodl upravit si špičku dle svých potřeb. Nevypadá to sice moc dobře, ale hlavní je, že je nyní špička ostrá a nemá problémy s probodnutím většiny materiálu.
Nůž je perfektně ostrý. Potom, co jsem si jej přinesl domů jsem zjistil, že ostatní nože u mě v kuchyni jsou proti němu úplně tupé Nemá problémy s krájením zmrzlého masa, ani s krájením třeba měkkých rajčat, nebo chleba. Na druhou stranu se dá využít i na těžší práce. Třeba při rozdělávání ohně mi posloužil velmi dobře. Ze špalíků dřeva jsem s nim bez problému udělal během chvíle třísky na podpalku. Zároveň jsem později ocenil integrovanou pinzetu, díky které jsem se mohl zbavit všech třísek
Otevírání nože je taky pohotové a dá se zvládnout jednou rukou. Četl jsem hodně příspěvků o tom, že se otevírá špatně a jednou rukou je to téměř nemožné. To ale musím vyvrátit. Sice jsem s tím měl z počátku problémy, ale teď už dokážu nůž bez problému otevřít jednou rukou. Se zavíráním nože má hodně lidí (soudě dle recenzí a příspěvků na fórech) taky problémy. Pojistka nože není úplně ergonomická a hlavně pro praváky je zavření nože jednou rukou dost problém. To jsem vyřešil tak, že palcem pojistku odjistím a čepel potom zavřu zatlačením do nohy.
S nožem jsem spokojen a kdyby se s ním něco stalo, koupím si jej znovu. Splňuje veškeré mé představy o EDC (Every Day Carry) noži. Nakrájím s nim vše co potřebuju, nemusím se bát ho vytáhnout i na těžší práci venku a kdyby došlo k ohrožení života (například napadení psem) mám jistotu, že během několika málo sekund jsem ozbrojen. Taky ho díky svému vzhledu můžu vytáhnout i na veřejnosti, aniž bych byl hned zařazen do skupiny vrahů a násilníků.
Jak jste na tom vy? Nosíte u sebe nějaký nůž? Máte nějaké tipy na zajímavé kousky pro každodenní nošení? Z lidí co znám psal o noži zatím jen Geeknet.
Do našeho týmu v Globusu (Praha Čakovice) hledáme schopného Java junior programátora, který se nebojí výzev. Máme před sebou nový projekt, který bude vznikat na zelené louce. Nabízíme tedy výbornou příležitost pro všechny začínající programátory. Dostanete šanci účastnit se práce na projektu od jeho raných fází (včetně tvorby analýz, navrhování architektury, vybírání technologií…). Čím dříve se tedy přihlásíte, tím lépe
Na co se můžete těšit? V plánu je rozsáhlá business aplikace s webovým rozhraním. Aplikace bude postavena na moderních technologiích. Pravděpodobně se setkáte s technologiemi jako například Spring, Hibernate (pracující s Oracle DB), dále JSF2 (nebo GWT).
A jaké jsou požadavky? Samostatnost, analytické myšlení, schopnost používat Google (nebo jiný preferovaný vyhledávač), alespoň základní znalosti Javy včetně jejího využití ve webových aplikací. Jo a taky je důležité mít zkušenosti s OOP.
Abych nezapomněl, tak nějaké oficiální povídání o té pozici najdete zde: http://www.globus.cz/globus-cakovice/volna-mista.html/202_743-vyvojar-java/1
Své CV posílejte na adresu m.cerveny [zavináč] globus.cz
Pokud budete mít k pozici nějaké dotazy, můžete je poslat (neoficiální cestou ) mi. Kontakt už si dohledáte
Po asi půl roce používání Ubuntu 10.10 se vracím zpátky k Windows Vista. Proč? S poslední verzí Ubuntu jsem byl velmi spokojen. Na mém postarším notebooku běhaly mnohem rychleji než Visty, vypadaly lépe a celkově se mi s nimi pracovalo dobře. Rychle jsem si zvykl na repozitář s aplikacemi, na automatické aktualizace všech aplikací a na výborný terminál.
Jenže co mi Linux znechutilo byly aplikace pro práci s fotografiemi. Pro editaci fotek používám GIMP i na Windows. Ten je ještě relativně dobrý (i když to ovládání je…hrozné). Problém je v tom, že jsem na Linux nenašel žádný stabilní a použitelný nástroj pro správu fotek. Pod Windows používám starší verzi Zoner Photo Studia. V něm zvládnu hromadné úpravy fotek, konverzi z RAW do JPEGu a roztřídění fotek do adresářů. Jenže pod Linuxem jsem nic takového nenašel. Zkoušel jsem různé aplikace (gThumb, digiKam, rawTherapee, Bibble…a kdoví co ještě), jenže všechny byly hrozné.
Jednak je na nich většinou vidět, že GUI navrhovali programátoři, kteří asi s fotkami moc nepracují. UX bylo všude katastrofální a pracovat s těmi aplikacemi byl porod. Skončil jsem tak, že jsem používal několik aplikací, každou na jinou činnost (RawTherapee na převod z RAWu, gThumb na import fotek, Phatch na hromadnou úpravu fotek, Nautilus pro kategorizaci fotek, Eye of GNOME pro prohlížení fotek). Skončilo to tak, že každá práce s větším množstvím fotek mě neskutečně odrazovala.
A co více, nebylo to jen pomalé a nepřívětivé. Bylo to bohužel taky nestabilní a nebezpečné. Třeba takový RawTherapee se mi jednou zasekl při úpravě RAW fotky a po jeho killnutí originál RAW soubor z disku zmizel. Nikde jsem ho nenašel a soubor ještě nebyl zálohován. Prostě jen tak přijít o fotku při její úpravě, to se mi do té doby ještě nestalo. Krom toho, ty aplikace na správu fotek zamrzaly velmi často. V podstatě každá větší úprava vedla k pádu aplikace…takže tolik k použitelnosti.
Pokud bych tedy nepracoval často s fotkami, s Linuxem bych se spokojil. Na většinu činností, co na PC dělám stačil, byl rychlý, vypadal hezky a pracovalo se s ním dobře.
Pro fotografy ale Linux nemůžu doporučit. Citelně tady chybí nabídka kvalitních komerčních aplikací. Práce s fotkama je sice možná, ale šíleně krkolomná a při větších objemech fotografií je ubíjející.
Před několika dny jsem našel na internetu velmi zajímavý recept na kávový perník od Milana Šádka. Vzhledem k tomu, že od ledna držím dietu mi tenhle recept přišel dost vhod a rozhodl jsem se ho vyzkoušet. Jíst zdravě je sice fajn, ale občas dostane člověk chuť na nějakou tu pochoutku. A pro tyhle situace se tento recept hodí přímo úžasně.
Poprvé jsem se docela receptu držel. Jen jsem vynechal rýži (ta mi tam fakt nějak nesedí), dal jsem tam více ovesných vloček, vynechal jsem sladidlo a kromě instantní kávy jsem přidal i trochu namleté kávy. Výsledek byl docela dobrý…nicméně výsledek byl docela ubitý a ne moc extra chutný.
Dnes jsem se rozhodl perník udělat znova, jen ve větším. Místo pánve jsem vzal pekáč do trouby. Rýži jsem opět vynechal.
Za celou dobu jsem nijak neřešil kolik jaké suroviny použít, většinou jsem sypal jen tak od oka a ani jsem nestopoval, jak dlouho jsem to měl v troubě. Raději jsem pekl na nižší teplotu, protože jsem to nechtěl připálit.
Fáze mixování
Před pečením
Hotový perník (díry jsem udělal já, když jsem zjišťoval, jestli už je hotový)
Trochu hůře se dostával z plechu, ale není nikde připečený ani spálený.
Tenhle jakoby perník je opravdu hodně zdravý. Obsahuje velké množství bílkovin, přiměřené množství (komplexních!) sacharidů, dostatek vlákniny a kofein.
Díky svému složení a energetickým hodnotám se hodí do diet. Je to perfektní pochoutka pro všechny sportovce i lidi, kteří se snaží jen trochu zhubnout a jsou zvyklí na pojídání nějakých sladkostí.
Příště bych použil asi více ovesných vloček. Dále více sladidla (přeci jen je tam dost kávy). No a nakonec ještě popřemýšlím, co tam dát, aby to nebylo tak husté a bylo toho více. Napadlo mě tam dát kapku mléka. Jen nevím, jak se to potom bude chovat
Aktualizace 28.1.2011: perník jsem pekl znovu, tentokrát jsem trochu modifikoval suroviny. Tentokrát jsem použil:
Postup byl stejný jako posledně. A výsledek? Tentokrát nejenom krásně voní, ale krásně i chutná. Tentokrát je perník už docela sladký a kdybych ho ochutnal od někoho, tak bych do něj neřekl, že je takhle zdravý A tady je ukázka, jak nový perník vypadá. Je více než 2x vyšší a jemnější, než ten předchozí
Poslední verze perníku
Znáte nějaké další podobné recepty?
Protože umí komunikovat s lidmi.
Viz tento mail, který mi před chvíli dorazil do schránky:
S počátkem nového roku jsem se rozhodl něco udělat s mou upadající kondicí. Neběhal jsem už měsíce a v posledním měsíci jsem už ani nechodil do fitka. Spolu s přežíráním se kolem Vánočních svátku to mělo za následek docela nepříjemné ztloustnutí a taky velký úpadek fyzické kondice. Rozhodl jsem se tedy znovu začít s běháním. Běhám rád, ale pro běhání v těchto zimních podmínkách bohužel nejsem vybaven. Momentálně se mi nechtělo investovat stovky (nebo spíše tisíce) korun za nějaké teplé oblečení a kvalitní boty na běhání. Proto jsem se rozhodl využít běžeckých pásu ve fitness centru, kam chodím. Permanentku bych kupoval tak či tak, proč toho tedy nevyužít
Vzhledem k tomu, že jsem na běžeckém pásu ještě neběhal, měl jsem trochu obavy. V hlavě jsem si přehrával stovky různých scénářů, jak bych si na tom pásu mohl ublížit a co vše by se mi mohlo stát A kupodivu se ani jeden z těch scénářů neuskutečnil Nejdříve jsem se na pás opatrně postavil, pevně jsem se držel a začal jsem studovat ovládací tlačítka. Po několikasekundovém zkoumání jsem se rozhodl zmáčknout tlačítko START a čekal jsem co se stane Pás se dal pomaličku do pohybu a já usoudil, že bych mohl nastavit nějakou rychlost, která bude vhodná pro běhání. Ze začátku jsem byl hodně opatrný, protože jsem pořádně neuměl běžet na jednom místě. A připadal jsem si hloupě, jak jsem tam poskakoval na místě Když se mi podařilo nějakou dobu běžet na stejném místě, začal jsem přidávat na rychlosti. Ukázalo se, že je to v pohodě a rychlost se navyšuje pěkně pomalu, takže jsem se stíhal na nové rychlosti dobře adaptovat.
A když bych to měl srovnat s běháním venku? Podle mě je to dost velký rozdíl. Venku je to prostě záživnější. I když člověk běhá den co den stejnou trasu, tak pokaždé je běh v něčem jiný. Mění se počasí, lidi kolem i to prostředí. Při běhu si člověk musí dávat pozor kam šlape, kudy běží, co se děje kolem něj. Mnohdy musí překonávat nečekané překážky (přeskakování zátarasy kolem opravované silnice, spadený strom v lese…), utíkat před nebezpečně vypadajícími psy, přemýšlet nad tím, kam v následujícím rozcestí zahnout a tak dále. Taky bývá běhání venku mnohdy docela nebezpečné (když běháte sami v odlehlých a temných uličkách, nebo třeba v lese). Výhody jsou ale mnohem lepší. Ten, kdo se někdy byl proběhnout v přírodě třeba za svítání bude jistě souhlasit, že jde o úžasný zážitek. To žádné fitko nemůže nahradit. Taky je příjemné zdravení se s dalšími běžci, se kterými se minete. Tedy jen za předpokladu, že běháte tam, kde běhá více lidí
Jinak mi přišlo běhání na pásu o něco jednodušší. Taky to bylo příjemnější na nohy, protože terén byl rovný. Běhával jsem třeba v lese, kde jsem měl občas problémy s nerovným povrchem. Co se mi ale na běžeckém pásu líbí je to, že mě nutí běžet stejnou rychlostí (pokud tedy tu rychlost neměním). Rychlost běhu jsem dříve nedokázal vůbec udržet. Doufám tedy, že se to na pásu naučím a na jaře to využiju při běhání venku
Co z toho vyplývá? Běžecký pás mi nedokáže plně nahradit klasické běhání venku. Nicméně je to super alternativa pro deštivé a mrazivé dny. Už se tedy nemůžu vymlouvat na špatné počasí. Když bude venku hnusně, půjdu se proběhnout do fitka. Když bude hezky, využiju toho
A co říkáte na běžecké pásy vy? Zkoušeli jste to? Čemu dáváte přednost?
