Jak na novou či náhradní náplň do tiskárny?

Došla vám barva v tiskárně? Pokud ano, je třeba vybrat novou. Pokud přesně nevíte, jak na to, podívejte se společně s námi. Nejprve je nutné si uvědomit, zda hledáte cartridge, tedy inkoustovou náplň, nebo je třeba koupit toner. Ten je náplní do laserové tiskárny. Ve správném určení vám pomůže třeba štítek na tiskárně, který vám prozradí, jaký konkrétní typ tiskárny vlastně máte. Poté již můžete postupovat dále a vybrat takové náplně, které jsou přímo pro váš model určené. U nich máte jistotu, že do vaší tiskárny bez problémů pasují a budou zde také bez problémů fungovat.

Originál, nebo alternativu?

Při svém výběru se jistě setkáte se dvěma pojmy. Tím prvním je pojem originální náplň, zatímco tím druhým náplň alternativní. Jak se liší? Třeba originální tonery HP vyrábí stejná firma, která vyrobila vaši HP tiskárnu. Tedy originální výrobce, díky čemuž je na dané náplni také jeho logo. U alternativních náplní dochází k tomu, že je vyrábí obvykle někdo úplně jiný. Logo výrobce na nich tedy nenajdete. Přesto jsou plně kompatibilní a funkční. Oproti originálu mají i několik výhod, mezi které můžeme zařadit:
Výrazně nižší cenu
Shodnou kvalitu tisku (ne vždy)
Bohatý výběr

Jakou barvu a velikost?

Máte jasno, zda si koupíte originál, nebo alternativu? Pokud ano, už zbývá jenom jeden poslední krok. A to takový, že si vyberete správnou barvu. Dnes už se jednotlivé barvy prodávají jednotlivě, díky čemuž koupíte jenom tu náplň, která vám došla. Volit můžete také různé kapacity. Ty poznáte nejenom podle udávaného objemu, ale i podle toho, kolik lze s danou náplní vytisknout stránek. Levné tonery Samsung udávají, že při pětiprocentním pokrytí není problém hravě vytisknout třeba i tisícovku listů. Velmi podobné je to i v případě ostatních výrobců, a to jak v souvislosti s originálem, nebo alternativou.

Rubriky: Hardware | Napsat komentář

Jak začít s obchodováním? Poradíme vám!

Máte v plánu zhodnotit své peníze, a tak hledáte cesty, jak na to? Pokud ano, rozhodně vám může pomoci obchodování. Cesta, která dnes patří mezi jednu z nejlákavějších. Pokud nevíte, jak začít, přinášíme vám několik informací, které vám budou dobrým vodítkem. Prvním krokem je nutnost uvědomit si, s čím chcete obchodovat. Pokud hledáte měnové páry, vyzkoušejte forex. Pokud raději firemní cenné papíry, jsou pro vás akcie. Zvolit ale můžete třeba i komodity, drahé kovy, stejně jako binární opce. Možností je více než dost a každá přináší své pro a proti.

Správný broker je základ

Myslet musíte i na volbu správného brokera. Tedy firmy, která vám primárně zprostředkuje přístup na světové burzy. Zároveň vám nabídne i platformu, prostřednictvím které budete všechny své obchody realizovat. Při výběru je dobré dát na několik vlastností, které by měl konkrétní broker mít. Měl by být:
– Známý a spolehlivý
– Férový a transparentní
– Levný
Pokud máte vybráno, nezapomínejte také na možnost využití různých kurzů, které jsou často pořádány. Díky nim třeba zjistíte jak na akcie, nebo řadu dalších obchodů. Naučíte se nejenom správně ovládat platformu, ale naučíte se také poznávat různé signály, nebo poznáte správné strategie vedoucí k zisku.

Bez tréninku to nejde

Dalším krokem, který je spojený s úspěšnými obchody, je přirozeně také trénink. Bez něho se při svých obchodech rozhodně neobejdete. Základy obchodování na burze jsou spojeny nejenom se znalostí trhu. Jsou spojeny také s tím, že byste se neměli nechat ovlivňovat emocemi, ale jenom tím, co konkrétně vidíte na svých monitorech. Stejně tak se naučíte, kdy pozici zavírat a otevírat, nebo to, jaké typy obchodů jsou pro vás ty správné. A abyste trénováním nepřišli o všechny peníze, doporučujeme možnost otevření tréninkového demo účtu, kde jsou k dispozici peníze virtuální.

Rubriky: Různé | Napsat komentář

Bonusové letenky a míle OKplus? Hodně nevýhodné!

České aerolinie jsou jedním z mála subjektů, které umožňují v ČR sbírat míle i jinak, než za prolétané letenky. To je sice příjemné, nicméně po počátečním nadšení z nastřádaných mil přišlo vystřízlivění. Bohužel, aerolinky poněkud zaspaly dobu a jejich výhodné a bonusové tarify jsou ve skutečnosti obvykle dražší, než normální letenka u konkurence!

Jet aircraft of The czech airlines

Nevýhodné výhody

Za převod mil platíte 20 haléřů za míli. Při nákupu mil se dostanete v nejlepším případě na 50 haléřů za míli. Nejlevnější bonusová letenka po Evropě vás bude stát 25 tisíc mil + 900 Kč servisní poplatek + plné taxy. Zámořské letenky mají smysl od cca 40 tisíc mil, tedy utratit 25 tisíc mil za letenku po EU je čirý nesmysl.

Abyste však náhodou nezvládli naspořit zbytečně mnoho mil a nedejbože neušetřili třeba 15 tisíc za letenku do USA, míle vám samozřejmě po roce a půl propadnou! Za převod platíte, za dokoupení mil platíte – a to tolik, že to fakticky nemá při současných cenách letenek vůbec smysl.

Ceny letenek?

Pro porovnání s ČSA – přes hojné akční lety se dostanete skoro kamkoliv po Evropě za 1000-1500 Kč. Jen servisní poplatek 900 Kč za vydání bonusové letenky je často dražší jak celá letenka bez bonusů např. u RyanAir. Jediné omezení je váha zavazadla, ale i to lze za příplatek pořešit a pořád bude bonusová letenka od ČSA dražší! Do severní Afriky či některých Azijských destinací letíte již od 2000 Kč, Indie či Thajsko se dají sehnat i pod 7000 Kč. Bonusová letenka s ČSA vás vyjde na 70-80 tisíc mil + taxy a poplatky v řádu tisíců!

Samozřejmě, pokud létáte často, můžou být míle příjemný bonus. Ale dokupovat či převádět míle je většinou nesmysl, pro drtivou většinu destinací se absolutně nevyplatí.

Rubriky: Různé | Napsat komentář

Strategická hra RailNations

Pro pařany online strategií se objevila zatím beta verze hry RailNation.cz od tvůrců již legendárního Travianu – nečekejte pecku ve stylu Transport Tycoon, přesto však má hra co nabídnout. Hlavními výhodami je přátelská atmosféra a spolupráce, absence válčení a výrazně nižší nároky na čas než u řady bojových strategií. Jako oddech u PC rozhodně lepší než pařit Solitaire 🙂

railnation1

Jak se to hraje?

RailNation je budovatelská hra, kdy stavíte železniční síť a přepravujete zboží a lidi. Hra se hraje v šesti epochách po 14 dnech, každá epocha je složitější než předchozí. Pokud začínáte, ideálně začněte epochou číslo 1, jinak toho asi bude pro začátek trochu moc. Existují dvě herní řady, jedna americká a jedna klasická, rozdíly jsou však především ve vzhledu a jiném stromu technologií, většina ostatních věcí je stejná. Postupně zkoumáte nové typy lokomotiv a jejich vylepšení, rozšiřujete síť a dopravujete čím dál více zboží. Hru zpestřují četné dopravní soutěže, různé bonusy, licence zvýhodňující zboží a řada dalších prvků.

Hra je především o spolupráci. Soutěží jendotlivá města, která ke svému rozvoji potřebují přísun různých surovin a tím rostou. Za soutěže, přepravu, výzkum a různá vylepšení získávají hráči body zvané prestiž. Konečným vítězem je ten, kdo má nejvíc prestiže za celou hru. Nicméně prakticky nejde hrát sólo, protože pokud vaše město neroste, nedokážete růst ani vy. Skupiny hráčů vytváří různé aliance zvané obchodní asociace, které jim zjednodušují spolupráci a poskytují různé další bonusy.

Výhody proti jiným hrám

Narozdíl od digitální cracku jako je Travian, RailNations nevyžaduje vaši neustálou přítomnost. Obrovskou výhodou RailNation je především to, že zde potkáte nesrovnatelně více přátelských a spolupracujících lidí než jinde. Každý hráč může mít dva zástupce, ale velkou výhodou je to, že třeba bonusy z výroby za vás může vyzvednout kdokoliv z asociace, nejen zástupci. Do začátku také získáte skvělého průvodce, který vás postupně provede všemi funkcemi hry a poskytne vám hromadu bonusů.

railnation2

Soutěže a licence ve hře jsou jistě fajn, ale v podstatě můžete hrou klidně strávit 5 minut denně a v pohodě fungujete. U budovacích a válečných her musíte prakticky neustále hlídat útoky, něco stavět a pokud to chcete někam dotáhnout, tak nejlépe hrát duál účet. RailNations je proti tomu oddechovka, se kterou se můžete zabavit, ale dá se hrát v pohodě rekreačně. Pokud budete pár dní mimo, vcelku nic se neděje. Výhodou je také kratší herní cyklus, který je cca 3 měsíce. A v neposlední řadě je fajn, že můžete začít prakticky kdykoliv v průběhu hry – sice budete mít citelné oslabení, ale pořád si můžete pěkně zahrát.

Nevýhody?

Jasnou nevýhodou je model placených účtů, podobně jako v Travianu. Takže je zde poměrně silná integrace placených bonusů, které ale můžete získat jako prémie ze soutěží a podobně. Rozhodně není nutné do hry sypat peníze, abyste si zahráli. Druhou nevýhodou je samozřejmě částečně vynucená přítomnost u soutěží, dražeb licencí, výzkumu atd. – to ale může pořešit šikovný zástup a rozumné nastavení. Místy je cítit umělé natahování hry, což ale pro rekreační hru rozhodně není na škodu. Osobně považuji za velkou nevýhodu také nutnost použít Flash, což v jeho posledních verzích klade velké nároky na procesor a na mnoha počítačích způsobuje problémy.

railnation3

Pro koho je Railnation?

Pokud sedíte u PC nonstop a hltáte akci a boj, rozhodně nebude RailNation hra pro vás. Můžete zkusit docela náročný Travian nebo další podobné hry. Nebo si zahrajte nějakou akční střílečku po síti. Naopak pokud nechcete u online hry trávit hodiny denně, mít nervy v jakém stavu bude vaše impérium po dni offline a chcete si jen příjemně zahrát, pak to určitě zkuste. Skončit můžete vždycky.

Rubriky: Hry | Napsat komentář

Měnit operátora? Leda za trest!

Končila mi smlouva u T-mobile a tak jsem si řekl, že z nich buď vyrazím nějakou skutečně slušnou nabídku anebo přejdu k O2, které má většina příbuzenstva. Co mě čeká za anabázi jsem netušil. T-mobile sice nakonec nabídl velmi slušný tarif, ale několikrát mi lhali a tak mě naštvali, že jsem přešel ke konkurenci.

Výhodné tarify?

Všichni operátoři nabízí jedinečné tarify – stejné ceny a stejný počet volných minut jsou jistě jen čirá náhoda. Tak nějak bych očekával, že mi T-mobile při skončení smlouvy nabídne prodloužení za výhodnějších podmínek – samozřejmě to je ani nenapadlo. Lepší tarif nabídli když chyběl týden do konce výpovědi a pochopili, že si nedělám legraci. Nicméně O2 se také nevyznamenalo. Na otázku, co nabídnou když přejdu k nim, byl odpovědí běžný tarif. A když jsem zadal číslo na jejich web, tak mi teta z call centra řekla, že lepší tarif nebude, ale že první tři měsíce budu mít zdarma – což se ovšem jaksi nestalo. Naopak na prodejně mi nabídli neomezený tarif na dva roky za 450 Kč, což je jistě super nabídka. Ovšem pouze pokud ho využijete, já bohužel ne.

Lžeme a lžeme…

Zrušit smlouvu je hračka, tedy teoreticky. V praxi jsem musel do T-mobilu celkem 5x a zabralo to téměř dva měsíce! Několikrát mi pracovníci u přepážky výslovně lhali a všelijak mlžili. Nejdřív údajně nešlo nabídnout lepší tarif, pokud prodloužím smlouvu. Samozřejmě o měsíc později a s výpovědí na stole se najednou našla nabídka za polovinu. Pak několikeré mlžení o výpovědní lhůtě a převodu čísla, neúplné či vyloženě vylhané informace. Dohodli jsme se na výpovědi, přijdu domů a jejda, dole na výpovědi drobným písmem není zaškrtnutý převod čísla – náhoda že… Podle výpovědi lze údajně číslo k převodu jinam poskytnout kdykoliv, ale pak to najednou „z technických důvodů“ nešlo a bylo třeba několik dní čekat. Jinak perlička na závěr, jeden týden se pracovník na přepážce jmenoval Honza a další týden David.

Jak smlouvu vypovědět?

Předem si přečtěte podmínky operátora a v dostatečném předstihu podejte výpověď smlouvy. Kulišáci vám samozřejmě neumožní dát výpověď třeba dva měsíce dopředu, musíte se trefit tak, aby šlo podat výpověď a zároveň vám automaticky nepřešel dvouletý tarif na výrazně dražší tarif bez závazků. Výpovědní lhůta je obvykle 30 dní, tedy je dobré přijít třeba 35-40 dní před koncem smlouvy. Nenechte se u přepážky nijak zviklat a nekompromisně trvejte na písemné výpovědi. Před doběhnutím ji ještě můžete stáhnout a smlouvu prodloužit – v takové situaci vám samozřejmě operátor ochotně nabízí modré z nebe.

Pokud měníte operátora, rovnou si vyžádejte ČVOP (číslo pro převod), které budete potřebovat k přenesení čísla jinam! Důkladně se ujistěte, že je ve výpovědi vše sepsáno jak jste chtěli, přečtěte všechny hvězdičky, dodatky a poznámky miniaturním písmem.

Co se stane když se výpověď nestihne?

Obvyklé tarify jsou v ČR na dva roky a automaticky se prodlužují. Nově si můžete automatické prodlužování smlouvy zakázat a pak ji operátor bez vašeho souhlasu prodloužit nesmí. Samozřejmě vám ale nezruší paušál, pouze vás převede pod tzv. tarif „bez závazků“ – tedy na paušál, který můžete ve lhůtě 30 dní vypovědět kdykoliv a bez sankcí. Tento tarif je samozřejmě podstatně dražší! Následně musíte nejdřív zrušit paušál, číslo se poté převede na kredit. Pak teprve můžete číslo úplně převést jinam, samozřejmě to nějakou dobu trvá. Když už klient odchází, je třeba mu to patříčně znepříjmenit a ještě ho zkásnout.

Má smysl měnit operátora?

Ve většině případů asi ne, navíc tím ztratíte spoustu času. Operátoři mají korporátní manýry a jakmile něco nevyřizujete osobně a 3x to nezkontrolujete, nejspíš se dočkáte nemilého překvapení. Nabídka je naprosto vyrovnaná. Ale pokud vám končí smlouva, určitě ji vypovězte a nechte operátora vycukat až do posledního týdne. Obvykle se pak najde velice výhodná nabídka.

Rubriky: Různé, Ze života | Napsat komentář

Pronajmout e-shop nebo vyrábět vlastní?

V dnešním světě free řešení jako je Woo Commerce či Prestashop je pronájem/tvorba internetového obchodu klasické dilema. Nicméně už existuje poměrně široká nabídka cenově dostupných e-shopů a nemusíte nic řešit. Pro technicky méně zdatné podnikatele jistě doslova spása. Kdo někdy řešil úpravy Prestashopu, jistě chápe. Před řešením e-shopu se vyplatí zvážit náklady, nezbytné funkce i případné plány do budoucna a podle toho se rozhodnout. Někdy je vhodnější hledat vlastní řešení, někdy je vhodnější e-shop pronajmout a prodávat hned.

eshop

Pronájem jako drahé řešení?

Mnoho lidí považuje pronájem za levný – například ve smyslu, že pokud nedokážete vydělat několik stovek měsíčně na pronájem služby, nemá ani cenu něco podobného dělat. Tak může uvažovat investor či velký e-shop, ale právě ti mají obvykle dost zdrojů na tvorbu vlastního řešení. Pronájem e-shopu je zajímavý právě pro menší podnikatele, podnikání při zaměstnání atd. Zde nemusí být pronájem zrovna levnou záležitostí, zejména v případě růstu a sofistikovanějších či speciálních funkcí může odčerpat značné prostředky. Otázkou je samozřejmě i cena eshopu, vlastního hostingu, údržby atd. Vždy je proto třeba vést náklady v patrnosti. Univerzální odpověď neexistuje.

Výhody pronajímaného e-shopu

Mezi zásadní výhody patří především rychlost a relativně malá vstupní investice. Rozhodně je snesitelnější platit zpočátku menší částku za pronájem, než strávit měsíc či dva programováním a přípravou vlastního webu. Kromě času je nezbytná také značná investice, ať již z vašeho času či za programátora. S přípravou jistě bude i tak plno starostí s plněním produktů.

Další zásadní výhody jsou zpravidla řádově vyšší bezpečnost, rychlé řešení chyb a existence podpory. Zejména pro menší obchodníky bez vlastního programátora je pronájem e-shopu poměrně výhodný. Sice na přímých nákladech vyjde dráž, ale šetří velké množství času a nepřímých nákladů na úpravy a údržbu.

Nevýhody pronájmu

Jednou z nevýhod je zásadní vlastnost každé podobné služby s kontinuálním vývojem – může se kdykoliv změnit a jako uživatel s tím nemůžete nic dělat. To je zásadní problém zejména u změn funkčnosti, v horším případě pokud se změní celý přístup například k datům a nejde navázat například na původní statistiky apod.

Další nevýhoda může souviset s omezením samotného e-shopu. To je nepříjemnost například v SEO nebo při nemožnosti přidat určité specifické vlastnosti a funkce. Před výběrem e-shopu je proto potřeba dobře promyslet i tyto záležitosti a celý koncept fungování. Předělávání či stěhování rozjetého e-shopu je noční můra.

Velice důležitá věc je také solidnost a stabilita poskytovatele e-shopového řešení. Rozhodně není dobré mít e-shop s tisícovými obraty denně u nějaké pochybné firmy kvůli ušetření stokoruny měsíčně. Takže pokud neplánujute vlastní řešení, rozhodně důkladně otestujte e-shopy ve free období, prověřte si recenze i zázemí poskytovatele řešení. Konec konců na tom může záviset celé vaše živobytí a případná chyba může vyjít velice draho!

Rubriky: Různé | Napsat komentář

Travian – pařit či ne?

Nevím jak koho, ale mě osobně chytly online hry už docela brzo, ještě když začínal Travian. Dneska se s hrami roztrhl pytel a nabídka je poměrně široká v mnoha žánrech, ale v dobách začátků nebylo moc z čeho vybírat, hry měly ledasjaké mouchy a zdaleka nedosahovaly dnešní propracovanosti. Tento příspěvek je takové zamyšlení nad historií a zároveň lehce kokteuji s myšlenkou vytvoření miniwebu čistě o Travianu, kde by byly nějaké pokročilejší tipy a strategie, které v Travian návodech jen tak nenajdete. A co vy? Pochlubte se v komentech co vy a Travian 🙂

travian1Tady mi zrovna sousedi dělají z vesnice kůlničku na dříví 😀

O čem to je?

Travian je klasická prohlížečová strategie, která běží v reálném čase. Můžete si vybrat ze tří národů (Galové, Germáni a Římané) a pak začnete budovat vesnici, stavět vojsko, okrádat sousedy a budovat další vesnice. Potud jednoduchý koncept společný všem podobným hrám. Cílem hry je vybudovat div světa – jakousi ohromně náročnou stavbu. Pro tyto účely je třeba vytvořit alianci více hráčů a společně táhnout za jeden provaz. Travian se hraje tzv. na servery – tedy v určité datum začíná celý svět od nuly. Pokud si chcete trochu zahrát, raději počkejte na začátek nějakého serveru, budete to mít výrazně snazší než když budete začínat týden či dva po ostatních. Právě DNES začítá server 3 z nuly, takže je dobrá příležitost začít!

Akce ve hře!

Protože samotná hra má momenty, kdy se poněkud vleče a závisláci měli málo vyžití, přidali vývojáři řadu vlastností. V novějších Travianech máte svého hrdinu, který vyráží za dobrodružstvím, sbírá zkušenosti i předměty a dokáže vám velice pomoci ve hře. Navíc přidává do hry akční prvek, stejně jako různé bonusové úkoly za odměny, dobývání oáz a podobně. Ze začátku to možná až tak nefrčí, ale když máte 5-10 vesnic a rozjede se boj se sousedy, nevíte co dřív!

Zápory Travianu

Připadá vám, že Facebook žere čas? Travian je digitální crack první kategorie. Lidi kvůli tomu nespí, propálí peníze za připojení z dovolené ze zámoří, kontrolují účet i v noci cestou na záchod. Travian je pro mnohé těžká závislost a pokud to chcete někam dotáhnout a nezcvokatět, hrajte radši duál – tedy ve dvou lidech za jeden účet a střídejte se.

Travian také bere iluze – je v podstatě hodně anonymní a teprve tady poznáte lidskou náturu z první ruky. Pirátský kapitalizmus a středověk, nemilosrdné drancování a nadvláda silnějších zde platí plnou měrou. Na sruhou stranu pochopíte, že spolupráce je vždy silnější. Ale také že ne vždy dobro či férovost vyhrají. Výhružné zprávy, nadávky a tahanice nejsou nic vzácného, ale chce to brát s klidem – je to přece hra.

V dřívějších dobách se také pro platící hráče s premium účty často přivřelo oko nad podvody proti pravidlům a řešení problémů bylo problém. Dnes je Travian výrazně propracovanější a podvádění není tak snadné.

Rubriky: Různé | Napsat komentář

Zkušenosti s internetem od UPC

Poskytovatelé internetu u nás začínají být asi stejně žertovné téma jako mobilní operátoři, dodavatelé energií a banky. V tomto článku bych se rád zmínil o přístupu služby UPC, aby měli nějakou tu reklamu za své skvělé služby. Bohužel, stejně jako u výše zmíněných prostě občas jiná možnost není, popřípadě je to z bláta do louže. UPC evidentně spoléhá na to, že do řady ulic jednoduše jiné připojení není a s internetem do mobilu si moc nepomůžete…

Ach ta cena!

Už první zádrhel nastává u ceny. Částku za „pronájem“ modemu snad ani nebudu komentovat – cenu modemu splatíte během prvních dvou měsíců používání služeb. Na použití vlastního modemu nebo odkup samozřejmě zapomeňte. I tak je cena za 3x pomalejší internet než má konkurence někdy až 2x vyšší! A to se mnohdy bavíme o „akční ceně“ – tedy pouze pro nové zákazníky.

Starý zákazník si musel na podpoře vydupat „slevu“ ve výši krásných 130 Kč měsíčně (čímž platím už jen asi o 150 Kč víc jak nový zákazník). Při zrušení smlouvy dřív jak za rok mi ovšem bude sleva zase zpětně odečtena a doplatím „plnou cenu“. Jako bonus navíc chodí cena nezaokrouhlená i v halířích. A když náhodou nezaplatíte včas, musíte peníze poslat do Bank of Scotland – dokonce má v Brně i jednu pobočku a peníze přičte už za tři dny!

Sleva pro stálé zákazníky

Pokud už nějaký rok máte u UPC internet (či kabelovku), možná pomýšlíte na nějakou slevičku nebo nový tarif. Nic takového samozřejmě nemůžete vyřídit v prodejně UPC, protože pikolík na stánku to udělat nesmí! Pěkně si musíte zavolat přes call centrum a pak dostanete úžasnou slevu zmíněnou výše… A nebojte se být zlí a hrozit odchodem jinam, jinak sleva nebude.

Mezi skvosty patří to, že můj tarif už byl údajně starý a ani „neexistuje“, přesto jsem nedostal žádnou novou nabídku – jen my zrychlili internet (na 1/3 nabídky konkurence) a od ceny se odečetla výše zmíněná „sleva“. Takže s „aktuálním“ tarifem zřejmě zase budeme do doby, kdy si zase budu stěžovat a třeba zas bude nějaká „sleva“ či „akce“.

Klameme, lžeme, mlžíme…

Už při zavítání na web UPC narazíte na pochybné informace. Například se dozvíte, že máte pronájem modemu v ceně, ale následně v rozpisu ceny je položka modem zvlášť. Uzavřel jsem smlouvu s inzerovanou cenou a jejda, 3 měsíce poté služba najednou podražila na skoro dvojnásobek! Prý akční nabídka skončila a dále budou již jen „normální“ tarify. Montáž dle paní na stánku bude zdarma – montáž „zdarma“ byla, ale pikolík si naúčtoval bratru 700 Kč za materiál, o kterém nebyla předtím vůbec řeč. Na jednu zásuvku a kus káblu mi to přišlo docela dost. Další perličkou je to, že smlouvu můžete vypovědět, ale podobně jako u mobilních operátorů můžete vysolit plnou cenu i tak. Takže při podpisu smlouvy opravdu bacha a pečlivě pročíst!

Podpora na jedničku

Jako obvykle, pravá ruka neví co dělá levá. Takže jeden týden přijde pikolík vyměnit modem, druhý týden volá teta z UPC, jestli nechceme nový modem. Na běžnou zákaznickou linku se z webu jen tak neproklikáte, mejl pro jistotu nikde žádný a pro (draze) platící zákazníky všude svítí linka 844 (tedy placená). Samozřejmě existuje i běžná linka 241-005-100, kterou si ovšem musíte vyhledat v patičce webu a ještě nedávno byla velmi šikovně schovaná.

Abych jen nehaněl, zavolal jsem a celkem svižně se vše vyřídilo. Bohužel, následně již žádný mejl s potvrzením o změně služby už nepřišel. Ooops, fail! Takže s napětím čekám co přijde ve vyúčtování.

Krátká vsuvka Netbox

Kdysi jsem měl internet ještě u firmy Netbox. Při stěhování jsme vypověděli smlouvu, dorovnali nedoplatek, údajně bylo vše v pořádku. Následně Netbox zkrachoval a časem vznikl nový Netbox. Asi po 3 letech (!) mi přišlo obyčejným dopisem (!) ultimátum od nějaké vymahačské firmy z Ostravy ohledně „úhrady nedoplatku“. Částku vymáhal nový Netbox (se kterým jsem nikdy žádnou smlouvu neměl!) a s ohledem na výhružky exekucí a zabijáckému termínu k úhradě jsem zaplatil požadovanou sumu cca 3500 Kč (z toho byla většina „pokuta“). Okamžitě jsem si stěžoval u Netboxu i u oné firmy – chvíli se handrkovali a pak prý že když byl požadavek neoprávněný, neměl jsem ho platit. Samozřejmě peníze nevrátili a urgence byly marné. A kvůli podobné částce se samozřejmě soudit nebudu, protože ztracený čas by mi nikdo nezaplatil. Takže nejen v UPC jsou korporátní svině.

Rubriky: Různé | Napsat komentář

Zkušenosti s Nikkorem 10-24/3,5-4,5

Před nějakým časem jsem psal o prvních dojmech z Nikkoru 10-24/3,5-4,5. Tento objektiv je opravdu fajn, je ale potřeba dát pozor na několik věcí. S trochou praxe z něj dokážete vymáčknout velice slušné výsledky.

Technické vlastnosti

Konstrukci objektivu hodnotím velice dobře, vše drží, nemá zbytečné vůle a ovládá se pohodlně. Bajonet je kovový a přes plastové provedení je objektiv dost robustní. Ostření je rychlé, tiché a spolehlivé. Pokud jste zvyklí například na Tamrony, rozhodně je to příjemná změna. Milou vlastností je i filtrový závit 77 mm, který však využijete hlavně na ND filtr. Použití CPL téměř vždy vede k dost nerovnoměrnému ztmavení oblohy, CPL se více hodí spíš na deštivé dny a focení vody či lesa. Na hory a další rozlehlou krajinu ideální nástroj, v Alpách jsem ho sundal jen několikrát a záklaďák prakticky nepřišel ke slovu.

Kvalita obrazu

Po delší době jsem se dostal ke zpracování většího množství fotek na fotobanky, kde je opravdu třeba až chorobně dbát na technickou kvalitu. Po úpravě většího množství fotek lze jednoznačně konstatovat, že objektiv fotí velice dobře a třeba zkreslení či rohová neostrost nejsou až tak zásadní problém.

Camping in the french Alps

Klasický horský záběr

Naopak je třeba vysloveně varovat před používáním vyšších clon, protože už na f13 objektiv velice výrazně ztrácí ostrost kvůli difrakci. Lépe je držet se okolo f8, kdy je ostrost slušná a po mírném doostření je výsledek bezproblémový i pro editory z fotobank. Při použití vyšší clony sice klesá ostrost, ale zase můžete vytvořit krásné hvězdičky při focení se sluncem v záběru. To se vám třeba s Tamronem 17-50/2,8 rozhodně nepovede.

Sice to není úplně ideální hvězdička, ale s trochou editování není ani slunce v záběru špatné. zpracováno z jedné fotky, nejde o kompozit.

Sice to není úplně ideální hvězdička, ale s trochou editování není ani slunce v záběru špatné. zpracováno z jedné fotky, nejde o kompozit.

Mezi další pochopitelné slabiny patří chromatická aberace a odlesky v protisvětle. Aberace není obvykle nijak výrazná, ovšem v protisvětle může být opravdu nepříjemná a i při zpracování RAWu dá občas trochu práce ji úplně potlačit. Pro běžné focení naprosto bez problému, pro fotobanky už musíte trochu dávat pozor. Při focení v protisvětle se vyplatí udělat několik záběrů s mírně odlišným úhlem, protože většinou nemáte šanci úplně zamezit vzniku reflexů. Při focení proti slunci je dobré udělat jeden hodně přicloněný záběr a pak další na f8 pro vše ostatní mimo oblohy. Sice dá více práce výslednou fotku složit, ale stojí to za námahu.

Letovka Bouzova focená z horkovzdušného balónu, i tady se ultraširokáč docela hodil.

Letovka Bouzova focená z horkovzdušného balónu, i tady se ultraširokáč docela hodil.

Celkové hodnocení

Přestože jsem v předchozích odstavcích objektiv poněkud pohaněl, celkově ho hodnotím jako velmi dobrý počin. Na focení krajiny je to poměrně výkonný a univerzální nástroj. Při správném nastavení dokáže podat výborné výsledky, i když to někdy chce trochu více experimentování či pozdějších úprav. Objektiv je dobře zpracovaný, dobře se ovládá a třeba na hory či při delších cestách je to rozhodně vhodný nástroj. Obrazové vady zde jsou a je náchylný k difrakci, to je ale obecně problém všech ultraširokáčů. Při přiměřeném zaclonění a správné úpravě je výstup bez problému použitelný i pro náročné fotobanky.

Rubriky: Fotografování | Napsat komentář

Windows 8.1 a Lenovo Recovery konzole

S novým notebookem jste bohužel nuceni často akceptovat i předinstalované Windows 8 a novější. U Lenovo navíc máte na disku neviditelný oddíl s obnovou, zálohami a tzv. recovery konzolí, která umožňuje snadnou obnovu do továrního nastavení. Pokud je v PC nechcete, můžete licenci Windows odmítnou a vrátit. Pokud chcete zachovat Windows 8 nebo 8.1, ale chcete dual boot nebo jiný OS a osmičky si necháváte jako pojistku, pak máte docela problém.

Vnucujeme Windows 8

Chcete PC bez Windows? Tak to máte problém! A samozřejmě již uživateli vnutíme nové Windows 8 nebo 8.1 – škoda slov na tento paskvil. Bez připojení k internetu je ani nenainstalujete a musíte mít Microsoft účet. Pokud budete osmičky používat, pečlivě si proklikejte veškerá nastavení už při instalaci – pokud si je nerozbalíte a neprojdete, povolíte Microsoftu šmírovat prakticky každé vaše kliknutí! To se sice děje stejně, ale alespoň to potom nejde oficiálně zneužívat tvrdit, že to uživatel povolil.

Jak se vyhnout vnucení Windows?

Přestože vám prodejci i výrobci budou často tvrdit opak, je výslovně zakázáno vázat HW a SW a nesmí vám Windows vnutit. Jinými slovy, pokud chcete určitý notebook bez Windows a není v nabídce, můžete licenci Windows odmítnout a výrobce vám musí vrátit peníze za licenci. U OEM licence Windows 8 je to cca €40. To jsem samozřejmě zjistil až dodatečně. V žádném případě nesmíte Windows nainstalovat a spustit! PC okamžitě vraťte přes „servis“ a požadujte odstranění Windows. Přestože se prodejci obvykle cukají, jsou povinni vám vyhovět. Možná ale budete muset provést vrácení přímo přes český servis výrobce. Pro konkrétní značky notebooků již existují popsané postupy na různých webech, stačí vyhledat „vrácení Windows“ + značka výrobce.

Sbohem BIOS, vítej UEFI!

Nová PC běžně používají místo BIOSu novější UEFI. Není třeba zabíhat do detailů co a proč, nakonec ovládání je podobné jako u BIOSu. UEFI má ovšem několik zajímavých vlastností. Pro vás je důležitá zejména „Secure Boot“ – pokud je Enabled, pak na PC nepůjde spustit žádný (!!!) jiný OS než ten, který je předinstalován od výrobce! Největší sviňárna je to, že některá PC neumožňují tuto direktivu vypnout a nejde to nijak snadno zjistit předem. Pokud takové PC koupíte, okamžitě ho vraťte! Jinak totiž už nikdy nezměníte OS, ani třeba na novou verzi Windows atd. UEFI umí ukládat sériové číslo OS (zejména Windows samozřejmě) a proto není potřeba mít speciální licenční klíč pro OEM verze. Můžete si stáhnout váš OS třeba i z internetu a PC si licenci sám doplní. Samozřejmě nejde měnit verzi OS.

Zákeřná recovery konzole Lenovo

Mám již druhý notebook Lenovo a protože používám různé OS, mám již také „milou“ zkušenost s neblahými vlastnostmi recovery konzole. Ta obvykle zabírá určitý neviditelný oddíl na disku a umožňuje prakticky „jedním tlačítkem“ vrátit PC do továrního nastavení. Bohužel má i další vlastnosti, zdaleka ne tak milé. V žádném případě nemáte kontrolu nad svým diskem, například zformátování celého disku nepřipadá v úvahu, i když třeba dělení oddílů je možné. Dále nesmíte nainstalovat jiný OS než přímo OEM licenci Windows pro daný PC. Jakmile totiž jakkoliv změníte bootovací tabulku, NIKDY už nedokážete recovery konzoli spustit a to ani ze zálohy! Takže i pouhé nainstalování dual OS Linux k OEM Windows znamená nevratnou likvidaci recovery konzole. Pokud ji chcete zachovat, musíte si udělat bitovou kopii a zapsat si nastavení oddílů disku. Pak ji můžete zase vrátit a doufáte, že naběhne. OS lze ze zálohy obnovit vždy (díky UEFI), ale přijdete o všechny ovladače i další programy Lenovo z původní tovární instalace. Pokud o Lenovo programy a zálohu osmiček nestojíte, je nejlepší celý disk (včetně neviditelných oddílů recovery konzole) natvrdo přeformátovat.

Zálohujeme Windows 8 bez recovery konzole

Pokud nestojíte o Lenovo programy, popřípadě chcete jiný OS (či dual boot), a zároveň si chcete ponechat Windows 8.1, budete muset použít speciální postup. Recovery konzoli můžete úplně smazat a uvolněné místo využít (u mého Lenovo Z50-70 je to cca 160 GB!). Po přeinstalaci OS stejně nepůjde konzoli spustit. Nicméně je třeba předtím zálohovat osmičky. K tomu nejde využít One Key Recovery, protože to pouze vytvoří nebootovatelnou bitovou kopii recovery konzole! Kdybyste z této zálohy zkusili přeinstalovat osmičky na zformátovaný disk, není to možné! Lenovo uživatelům čiperně odstranilo zálohování z nabídky Windows, ale samotný nástroj naštěstí ne. V češtině jsem nenašel funkční návod, ale na anglické podpoře Lenovo je přesný postup. Každopádně se v Lenovo velice snažili uživatelům využítí OS mimo Windows 8.1 maximálně znepříjemnit! S podporou servisu nepočítejte, v českém Lenovo ani v Microsoftu vám neporadí (vyzkoušeno).

Rubriky: Hardware, Software | 2 komentáře

Výběr notebooku – Lenovo Z50-70

S ohledem na zastaralost rodinného PC vybavení došlo na nákup nového notebooku. Základní požadavky byly především rozumný výkon a nižší spotřeba, 8 GB RAM, externí grafika a cena do 15 tisíc. Vybírání bylo dost složité, ale nakonec se povedlo.

Hrubý výběr

Pokud projedete nabídku většiny prodejců, tak už výše uvedené parametry zkrátí běžnou nabídku 300+ notebooků na pouhých 10 až 20 kusů. Většina notebooků má sdílenou grafiku, část má strašný design, takže se výběr velmi rychle zúží.

Operační paměť, kámen úrazu

Většina výrobců samozřejmě na RAM zásadně šetří, přitom je v mnoha ohledech mnohem podstatnější, než 10-20 % výkonu procesoru navíc. Pokud chcete notebook používat ještě nějaký ten rok, nemá smysl uvažovat o něčem s Windows pod 8 GB RAM. Dokupovat RAM do notebooků se 4 GB RAM nemá smysl, protože to razantně zvýší cenu a prakticky nenajdete žádný, který by splnil požadavky a vešel se do 15 tisíc. Nikde se také samozřejmě nedozvíte, jestli má notebook obsazené 2 sloty po 2 GB RAM (běžná praxe) nebo 1 slot po 4 GB. Některé desky mají 4 sloty pro RAM, ale to se také nijak jednoduše nedozvíte.

lenovo-z50-70

Dobře ukrytá perla

Po přehrabání řady nabídek jsem čirou náhodou narazil na Lenovo Z50-70 v konfiguci s 8 GB RAM, 1 TB HDD + 8 GB SSD a 2 GB externí grafikou. Příjemný bonus navíc je full HD displej, většina ostatních notebooků je pouze HD ready. Zajímavé je, že tento notebook vůbec nebyl výsledkem hledání na Alza.cz, ale narazil jsem na něj náhodou úplně v jiné kategorii, přestože v nabídce byl. Věřím, že jinak by se bleskurychle stal nejprodávanějším zbožím, protože za cenu 14.999 Kč (konec října 2014) se mu výkonem nepřibližuje ani většina PC pod 17 tisíc.

První dojmy

Dojem jednoznačně kazí paskvil jménem Windows 8.1, který vás uzemní už při prvním zapnutí PC. Pokud nejste na osmičky zvyklí, pak se těšte, už instalace je nezapomenutelný zážitek. Co mě velice dojalo je fakt, že už v továrním nastavení má počítač obsazeno téměř 160 GB místa na disku (!!!) a samozřejmě vám vnutí celou hromadu různých Lenovo programů, McAffee a další odpad. Odinstalovat je můžete, ale stejně se na vás budou dál smát ikonky v Metro a mezi nima poskakuje milá Era půjčka… Třešínkou na dortu je to, že Windows máte česky, ale veškeré nastavení je anglicky. O SW tuningu bude ještě řeč později v samostatném článku.

Co se HW týká, tak je počítač velice rychlý a tichý. Klávesnice je fajn, touchpad je také příjemný. Displej je hodně tenký, ale neprohýbá se ani při uchopení a otevření za roh rámu. Pouze je potřeba dávát pozor na zavřený PC, protože pak se displej při zatížení na střed snadno prohne (mezi displejem a klávesnici je citelná mezera). Trošku nešťasné mi přijde řešení funkčních F kláves přes Fn tlačítko, protože Fka jsou implicitně nastavena na ovládání hlasitosti a další HW funkce. Příjemným překvapením je výdrž baterie. Přestože obvykle výrobci deklarují nereálnou výdrž (obvykle o 30-40 % vyšší než skutečná), tak nová baterka vydrží na jedno nabití přes 6 hodin.

Rubriky: Hardware, Technika | Napsat komentář

Legrace s nákupem bot

Asi to bohužel známe všichni. Dříve byla alespoň značka (a samozřejmě značkově vyšší cena) zárukou alespoň nějaké kvality. Dnes už bohužel cena snad ani nenaznačuje cokoliv o kvalitě. V pracovní obuvi koupíte boty od Prabosu, které vydrží strašné zacházení 10 let. Ve značkovém obchodě koupíte 3-5x dražší pohorky renomované značky a za půl roku je nesete vrátit v hrozném stavu…

Reklamace a zase reklamace

Bohužel, musím konstatovat, že v posledních asi 4 letech jsem reklamoval téměř všechny boty – a ani zdaleka po 2 letech. Dvoje se rozpadly během neuvěřitelných 3 měsíců a jedny dokonce za deset dní! Ani v jednom případě se nejednalo o nějaký levný šmejd. Přitroublé kecy prodavačů a salvy výmluv snad ani netřeba komentovat. Vydržely pouze dvoje boty – jedno byly noname „pohorky“ z Tesca v akci za 275 Kč (to není vtip). Začaly se trhat teprve po dvou letech nemilosrdného mučení na stavbách a archeologických vykopávkách. Druhé byly tenisky Merrell, které se začaly rozlepovat a párat asi po roce a půl. Zde sice uznávám, že dostaly pořádně zabrat, nicméně u bot za 3500 Kč bych očekával, že o kvalitě snad nebudeme diskutovat.

botas-street-hiker

Anabáze s výběrem tenisek

Po reklamaci hned dvojí obuvy v létě jsem si potřeboval koupit nové boty. Po předchozích zkušenostech mě ani nenapadne dát dva a víc tisíc za boty, které se možná taky rozpadnou po půl roce a ještě budu poslouchat blbé řeši o „spotřebování“ obuvi atd. No trvalo bratru měsíc a stálo to asi 5-6 odpolední intenzivního lítání po obuvích a zkoušení mnoha bot, než jsem objevil neošizené a přitom rozumně cenově dostupné boty. Jedná se o Botas Street Hiker – jsem moc zvědavý, jak dlouho vydrží. Zatím jsem spokojený, chodí se v nich dobře, nemají rozvazující se kulaté tkaničky ani se nelámou u špice a různé další obvyklé neduhy.

Rubriky: Aktuálně | Napsat komentář

Objektově či nikoliv?

Poslední dobou všude vidíme objektové programování, frameworky, knihovny atd. Postupně také podléhám a vzdělávám se v objektovém PHP. Nicméně ono není všechno tak pěkně růžové jak to vypadá…

Složitější kód a nárůst režie

Na co se obvykle zapomíná je výrazně vyšší složitost systému a tím pádem i mnohonásobně vyšší režie. Názorně pouze zavedení MVC řešení pro můj projekt www.rockhound.cz by zvýšilo spotřebu paměti asi 5x a minimálně zdvojnásobilo vytížení databáze. A to vše po desítkách hodin převádění systému na MVC. Jednoduché weby na WordPressu zatěžují server nesrovnatelně více než některé mé weby, které jsou vytvořeny procedurálním PHP. Ostatně se nejedná o nějaké zpátečnictví, ale v některých případech prostě objektové PHP ještě ani neexistovalo a poté už se mi nechtělo celý systém překopávat.

Výhody OOP

Mezi jednoznačné výhody OOP patří zapouzdřitelnost, takže programátor potřebuje pouze znát rozhraní tříd (knihoven) a dále je nemusí řešit. U složitějších systémů s více programátory je toto obrovskou úsporou času, protože není třeba neustále řešit komunikaci jednotlivých částí programu a s tím spojené chyby. Je také možno využívat knihovny třetích stran, aniž by bylo třeba vše detailně studovat (někdy to ale není na škodu!).

Druhou obrovskou výhodou je modulárnost, pokud už systém běžní na dobře navrženém objektovém modelu, není problém přidávat další funkce bez překopávání hotových částí. Tyto výhody plynou zejména ze zapouzdření, ale nevhodný framewrok nebo návrh modelu mohou naopak celou věc nesmírně zkomplikovat.

Hledání chyb je snadnější, ovšem opět pouze za předpokladu vhodné struktury a správného užití výjimek. Pokud to není splněno, je naopak hledání chyb v několikanásobně vnořených objektech doslova peklem.

Výhody procedurálních aplikací

Pokud umíte vhodně používat funkce a příkazy include a require v PHP, můžete získat velkou část modulárnosti objektů i bez nich. Opakované části kódu lze vyhodit do vkládaných souborů (tím se uspoří kód i údržba). Logika aplikací je jednodušší, protože program běží přímo a neskáče z objektu do objektu. A buďme upřimní, většina primitivnějších aplikací objekty ani frameworky nepotřebuje. Takový pětistránkový minisite na WordPressu je názornou ukázkou kanónu na vrabce…

Tím se dostáváme k druhé výhodě procedurálního způsobu. MVC model v podstatě potřebuje nejméně 3 proměnné v každé části frameworku, zatímco procedurální model jen jednu. Odpadají obslužné a komunikační funkce objektů i objekty samotné, úspora paměti je opravdu velká. Jednodušší aplikace je proto vhodné správně rozdělit do souborů a funkcí, na výkonu to je hodně poznat!

Budu používat objekty?

Pokud se bavíme o frameworku či rozšířeních PHP, pak rozhodně nebudu. Přizpůsobit framework mým potřebám by bylo hodně složité, možná více jak vyvinout vlastní objektový model na míru. Nakonec vždy lze použít pouze určité třídy či vykuchat zajímavé funkce (netřeba vynalézat kolo…), ale ohýbat celý systém na své potřeby je často velice obtížné.

U velkých webů jako www.rockhound.cz na objekty jistě dojde, protože systém začíná být velice složitý a rapidně rostou problémy s komunikací jednotlivých částí. Z toho plyne samozřejmě řada těžko nalezitelných chyb. Také potřebuji vyvinout nějaké API pro externí služby a to už asi jinak nepůjde. Naopak pro menší weby, které běží na mém procedurálním CMS (třeba www.krasymongolska.cz), o objektech rozhodně neuvažuji. Velkou výhodou současného systému je právě jeho nekomplikovanost, malá velikost (několik kB) a vysoký výkon.

Rubriky: Programování | 1 komentář

První dojmy z Nikkoru 10-24/3,5-4,5

Konečně se mi na nějakou dobu dostal do ruky Nikkor 10-24/3,5-4,5. Jelikož jsou ultraširokáče moje oblíbené objektivy, hned jsme si padli do oka. Technické zpracování je na velmi slušné úrovni, ostří rychle a tiše (ostatně rozsah ostření je hodně krátký). Ohniska mi vyhovují, ostatně na Olympusu jsem kdysi hojně používal právě set Zuiko 9-18 a Zuiko 70-300, na ohniscích mezi 35-150 mm (eq. kinofilm) fotím jen poměrně málo.

Mile mě překvapila ostrost, která často bývá u ultraširokáčů kamenem úrazu. Celková ostrost je jednoznačně o něco slabší než má Tamron 17-50/2,8 – to se samozřejmě dalo čekat. Co je však příjemné, že i s menším přicloněním je ostrost slušná, což už o Tamronu říci nejde. Vynikající je ostrost až do rohů, nízká chromatická aberace (pokud vůbec) a vysoká odolnost na odlesky. Vše z toho jsou velmi výrazné slabiny zmíněného Tamronu, který je jinak chválen za optiku. Objektiv mám ještě na pár týdnů na hraní, tak se můžete do konce srpna těšit na podrobný srovnávací test, včetně ukázkových fotek.

Ukázkový snímek na 10 mm

Ukázkový snímek z Nikkoru 10-24/3,5-4,5 na 10 mm

Rubriky: Fotografování | Napsat komentář

První dojmy z Tamronu 70-300/4-5,6 MACRO

Nejlevnější z levných, Tamron 70-300/4-5,6 MACRO, by zřejmě nechal řadu fotografů zcela v klidu. I přes svou nízkou cenu však dokáže tento objektiv poskytnout velice slušný výstup. Po prvních víkendových testech mohu s klidem napsat, že ostrost je velice dobrá a s aberací to není zdaleka tak hrozné, jak slibovaly recenze.

Nástrahy focení

První zásadní nástrohou je nepřítomnost stabilizátoru, takže zejména na lehčích tělech musíte použít časy až 1/2x ohnisko. Na 300 mm je tak „bezpečným“ časem minimálně 1/600. Naštěstí dnes není problém používat vyšší iso, s teleobjektivem pod iso 200 zřejmě neklesnete. Druhou nástrahou je otáčející se přední člen a výrazně proměnlivá délka při ostření, což je nedostatek mnoha levných objektivů. Tyto neodstatky sice poněkud omezují pohodlí, ale nejedná se o zásadní problém.

Nevýhody Tamronu

Mezi hlavní slabiny patří AF, který je opravdu slabší. V normálním rozsahu ostří Tamron od 1,5 m na libovolné ohnisko anebo na „makro“ od 0,95 m v rozsahu 180 -300 mm. Ostření v normálním rozsahu do dálky anebo v „makro“ rozsahu na blízko není obvykle až takový problém. Objektiv se hůř chytá a občas má problémy s jemným přeostřením, tímto neduhem však trpí například i můj záklaďák Tamron 17-50/2,8 Di. Za normálních okolností není Tamron 70-300 příliš hlučný, ale pokud se nechytí a přeostřuje přes celý rozsah, začne výrazně pištivě vrčet. V obtížnějších podmínkách je proto lepší předostřit ručně a pak nechat AF doostřit.

Velmi nevhodně je vyřešeno přepínání z normálního do makro režimu. Přepnutí do makro režimu je možné pouze na ohniscích od 180 do 300 mm, takže zazoomujete a přepnete. Zpět je to ale horší, protože nejdřív musíte přeostřit nad 1,5 m, jinak to přepnout nepůjde. Další zábavné cvičení vás čeká při nasazování objektivu, protože skoro celý objektiv tvoří otočné prstence a není ho za co chytit. Také nasazení sluneční polohy do transportní polohy je prakticky nemožné. Clonu sice nasadíte, ale pak zcela překryje ostřící kroužek a bez mučení ostřícího mechanizmu už ji nesundáte. Jediné řešení je přepnout objektiv na MF a pak clonu sundat, i tak ale páčíte doraz ostření, což není zrovna nejlepší.

Závěrem

Pokud nemáte peníze a sháníte něco levného, pak Tamron 70-300/4-5,6 MACRO umí překvapit slušnou optickou kvalitou. Když se smíříte s některými specifickými nedostatky, dají se udělat velmi slušné fotky na úrovni mnohem dražších objektivů. Pokud však vyžadujete vyladěnou ergonomii a rychlý AF, pak tento objektiv jistě není pro vás.

Rubriky: Fotografování | Napsat komentář